NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3993.

Státní zaměstnanci I. * Rozhodnutí přednosty ústředí o stížnosti úředníka do pořadového seznamu (§ 39, odst. 3 služ. pragm. z 25. ledna 1914 č. ř. z. 15) vztahuje se toliko na zařazení úředníka pro ten rok, ohledně něhož stížnost byla podána. — II. * Za počátek služebního roku, rozhodného pro určení služebního pořadí úředníka dle § 37 služ. pragmatiky, pokládá se den nástupu prozatímní služby v té které hodnostní třídě, předcházela-li tato bezprostředně definitivnímu ustanovení (§ 9 a 61 cit. zák.). — III. Úředník, který nepodal námitek proti pořadovému seznamu za jeden rok, nepozbývá tím práva podati námitky proti seznamu sestavenému třebas podle stejných zásad na rok příští.
(Nález ze dne 7. října 1924 č. 17041).
Věc: JUDr. Jiří F., min. koncipista v ministerstvu sociální péče (míst. taj. Dr. Jan Řípa, zúč. str. min. konc. Dr. Rud. Petržila) o služební pořadí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l byv dekretem ze dne 30. dubna 1921 jmenován provisorním koncipistou ve stavu konceptního úřednictva min. soc. péče, nastoupil službu téhož dne a vykonav ve dnech 15. a 16. května 1922 praktickou zkoušku politickou, byl jmenován dekretem z 26. května 1922 min. koncipistou v IX. hodn. třídě státních úředníků v témže ministerstvu.
Nař. rozhodnutím bylo st-li předřazeno 5 min. koncipistů s odůvodněním, že byli jmenováni dříve definitivními úředníky, což jest v daném případě pro určení služebního pořadí jediné rozhodným.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Pokud st-l namítá, že žal. úřad nebyl oprávněn o námitkách min. koncipistů Dra S. a soudr. proti zařazení do hodnostního seznamu za rok 1923 věcně rozhodovati proto, že jmenovaní úředníci tím, že proti stejnému pořadí uveřejněnému v hodnostním seznamu za rok 1922 včas neprotestovali, byli se svými výtkami prekludováni i pro budoucnost, sluší poukázati na znění § 39 služ. pragm., jenž stanoví, že příslušné hodnostní seznamy musí býti dle stavu 31. prosince každého roku uzavřeny, zúčastněným úředníkům k nahlédnutí doručeny, načež má každý z nich právo u přednosty ústředí do 14 dnů po nahlédnutí do svého pořadí podati stížnost. Tento předpis poskytuje tudíž úředníku jednak subjektivní nárok na to, aby mu byl hodnostní seznam každoročně předložen k nahlédnutí, jednak právo stěžovati si do pořadí tímto seznamem ustanoveného. V tomto právu stížnosti jest úředník, dle znění cit. předpisu zákonného, omezen jedině preklusivní 14denní lhůtou čítanou ode dne, kdy mu byl ten který hodnostní seznam doručen. Jiného omezení ze zákona vyčísti nelze, jmenovitě ne takového, že úředník, jenž jednou nepoužil svého práva výtek zde mu zaručeného, pozbývá ho pro vždy a nemohl ho uplatniti proti seznamu hodnostnímu některého roku příštího třeba nezměněnému. Je-li tomu tak, pak jest ovšem úřad ústřední povinen a také oprávněn o takovýchto výtkách věcně rozhodovati, leda že by lhůta 14 denní, úvodem zmíněná, nebyla dodržena. Že by tomu tak nebylo v daném případě, není se žádné strany tvrzeno. Nemá proto výtka stížnosti po této stránce vznesená opory v zákoně.
Jinak jest tomu ovšem, pokud jde o výtku další. Žal. úřad vychází z právního názoru, že pro pořadí úředníka v příslušné hodnostní třídě jest směrodatným den jeho definitivního jmenování do této třídy.
Po této stránce rozhodný § 37 služ. pragm. stanoví toliko, že služební pořadí určuje se dobou služebního času, ztráveného v témž služebním odvětví v příslušné hodnostní třídě nebo s charakterem této hodnostní třídy. Co rozuměti sluší pod pojmem »služební čas«, vykládá § 9 cit. zák. v ten smysl, že služební čas počíná se sice při novém nebo opětném ustanovení dnem skutečného nástupu služby, že však den nástupu prozatímní služby pokládá se za počátek služebního času, je—li prozatímní služební čas podle § 61 včítatelný pro vyměření výslužného. Posléz dovolaný předpis pak stanoví v odst. 2, že čas v prozatímním služebním poměru ztrávený má býti, při bezprostředně následujícím definitivním ustanovení úředníka, pro vyměření výslužného pokládán na roven služebnímu času v definitivním ustanovení ztrávenému.
V daném případě plyne ze spisů správních a není také žal. úřadem bráno v odpor, že st-l byl ustanoven ihned provisorním min. koncipistou IX. hodn. třídy a že jeho definitivní ustanovení následovalo bezprostředně po jeho službě provisorní. V důsledku toho nutno se zřetelem na shora cit. předpisy považovati za počátek služebního času, roz- hodného pro jeho pořadí v IX. hodn. třídě den jeho nástupu provisorní služby, ač-li ovšem tomu nestojí v cestě okolnosti, o nichž se zmiňuje 2. odst. § 39 služ. pragm. stanovící, že při počítání služebního času ztráveného v té které hodnostní třídě, se nepřihlédá k dobám, které nejsou čítatelny pro časový postup nebo za kterých byl úředník vyloučen z postupu do vyšších platů. Kdy ten nebo onen případ nastává, stanoví v souhlasu s 2. odst. § 45 § 51 služ. pragm. v odst. 4 a 5, Že by některý z těchto momentů byl u st-le nastal, žal. úřad netvrdí a také ze správních spisů zřejmo není.
Za tohoto stavu věci jeví se býti mylným názor žal. úřadu, že v daném případě jest rozhodným pro určení pořadí st-lova v IX. hodn. třídě den jeho definitivního jmenování do této třídy.
Tomuto ustanovení neodporuje ani znění odst. 3 § 51 služ. pragm., předpisující, že časový postup jest podmíněn úspěšným vykonáním předepsaných odborných zkoušek, neboť předpis tento neobsahuje ničeho ohledně započítávání služební doby do časového postupu neb vyloučení jejího z něho, nýbrž stanoví toliko moment, od kterého může úředník uplatňovati nárok na přiznání výhod normovaných §em 51 a násl. služ. pragm.
Nelze tedy nař. rozhodnutí v žádném směru opříti o zákon....

Citace:

č. 3993. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 545-547.