Č. 4171.

Státní zaměstnanci: 1. Služebním, úředním místem státního zaměstnance jest obec, v níž leží úřední sídlo jeho. — 2. Nárok na diety za cesty uvnitř služebního místa?
(Nález ze dne 29. listopadu 1924 č. 21103.)
Věc: Štěpán A. v Bratislavě proti ministerstvu financí o diety.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l ve své vlastnosti jako asistent úřadu potravní daně na čáře v Bratislavě předložil dne 10. října 1923 cestovní účet za diety denních 26 K a cestovné denních 16 K za dobu od 3. září do 2. října 1923 z důvodu, že byl gfř-ím v Bratislavě povolán ze svého úředního stanoviště, úřadu potravní daně na čáře »Nábojová továrna« v Bratislavě, do kursu pro důchodkovou kontrolu, odbývaného v Bratislavě, Korunovační nám. 1., kam byl nucen jsa ženat denně docházeti.
Gfř výnosem z 29. října 1923 rozhodlo, že nemá nároku na náhradu cestovních výloh vzniklých návštěvou kursu, jelikož kurs tento se konal v Bratislavě, tedy v sídle jeho působiště, kdežto náhrada výloh za služební cesty přísluší jen tehdy, byla-li vykonána cesta mimo úřední místo. V úředním místě nepřísluší žádná náhrada.
Nař. rozhodnutí nevyhovělo odvolání z důvodu, že st-l jest služebně zavázán konati po případě kontroly v celém území potravní daně, za kteroužto činnost je honorován dietním a cestovním paušálem. Proto prý st-li nepřísluší náhrada za to, je-li nucen konati pochůzky od svého úřadu k finančnímu ředitelství, v daném případě tedy od místa úřadu potravní daně »Nábojová továrna« v Bratislavě do sídla kursu pro výcvik orgánů potravní daně na čáře, vzdáleného 4 km od úřadu. Vzhledem k tomu, že st-l navštěvoval pravidelně kurs a že mu pobytem mimo domov vznikly výlohy, nečinilo ministerstvo námitek proti tomu, aby mu byl výjimečně ponechán dietní paušál i za dobu návštěvy cvičného kursu.
Stížnost vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost odvozuje nárok na cestovní výlohy po dobu návštěvy kursu z výnosu min. fin. z 15. června 1920 č. 5034 pres., jímž upraveny cestovní požitky státních zaměstnanců při služebních cestách mimo úřední sídlo. Dovozuje, že jeho úředním sídlem jest místo jeho přidělení t. j. úřad potravní daně na čáře »Nabojová továrna«, ježto §em 3 zák. č. 264/1920 stanoveno, že finanční správa zařídí na obvodu čáry potravní daně jakož i uvnitř tohoto území úřady pro vybírání potravní daně a vzhledem k tomu, že pro každý úřad potravní daně na čáře jest jmenován přednosta, jest nesporné, že každý takový přednosta má své úřední místo u toho úřadu, ku kterému byl služebně přidělen. Povinnost konati kontroly v celém území potravní daně mohla by býti založena jen jmenováním nebo předložením k této kontrole, což se ale nestalo.
Nss uvážil o stížnosti toto.
Dv. dekret z 21. května 1812 č. 13.323 — 1142 (sb. pol. z. sv. 38, č. 73) v bodě XXIX. vylučuje zásadně nárok státních zaměstnanců na diety při úředních úkonech ve služebním místě. Toto ustanovení, jež bylo recipováno §em 58 služ. pragmatiky z 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., platí i na služební poměr st-lův (§ 2, odst. 1. vl. nař. č. 157/1920 a § 2 vl. nař. č. 675/1920). V souhlase se zásadou cit. dv. dekretu upravil výnos min. fin. z 15. června 1920 »cestovní požitky státních zaměstnanců při služebních cestách mimo služební místo«.
Jedině o tento výnos opírá st-l svůj nárok, dovozuje, jak shora vylíčeno, že pochůzka do kursu v Bratislavě jest služební cestou mimo jeho úřední místo. Jádrem sporu jest tudíž otázka, zdali jest úředním místem st-lovým obec Bratislava jako celek, či územní úsek této obce, úřad potravní daně na čáře »Nábojová továrna«.
Dvorský dekret z 21. května 1812 — shora citovaný — vylučuje zásadně nárok na diety, je-li zaměstnanec úředně činným sice mimo své úřední stanoviště, ale uvnitř obvodu obce, ve které leží jeho úřední sídlo (srovnej nál. vídeňského ss Bud. 5666 A).
K dotvrzení názoru tuto vysloveného stačí poukázati na předpisy o aktivním přídavku státních zaměstnanců.
Tak ustanovuje čl. 3. nař. veškerého min. z 14. května 1873, č. 74 ř. z., že aktivní přídavek vyměřuje se dle místa služby, a dodává: Za místo služby pokládá se místo úřední, v němž úředník službu koná ne pouze přechodně.
Abstrahuje-li se moment osobní — trvalost služby — kryje se tedy pojem místa služebního a místa úředního.
Zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z. převzatý a doplněný zákonem ze 7. října 1919 č. 541 Sb., určuje pak, že zařadění služebních míst do tříd aktivních přídavků se děje dle počtu obyvatelstva toho kterého místa, zjištěného úředním sčítáním lidu, kteréž se děje dle obcí. Schéma míst jednotlivých tříd místních přídavků uvádí také jen obce jako celky.
Z těchto úvah plyne, že služebním — úředním — místem jest rozuměti obec, v níž leží úřední sídlo státního zaměstnance.
Předpisy, jimiž jest organisována služba úřadů potravní daně, neobsahují v tomto směru odchylného ustanovení, zejména se tak nestalo ani § 3 zák. z 14. dubna 1920 č. 264 Sb., jehož se stížnost dovolává, který pouze upravuje zřizování úřadů potravní daně na čáře, ani nař. z 11. ledna 1923 č. 8 Sb., provádějícím zákon ten v obci Bratislavě.
Za tohoto stavu věci netřeba se zabývati další, pro posouzení tohoto případu irelevantní námitkou stížnosti, že st-l nebyl povinen konati kontrolní cesty v celém území potravní daně na čáře v Bratislavě.
Neodporuje tudíž nař. rozhodnutí, odpírající st-li nárok na diety a cestovné z důvodu návštěvy cvičného kursu, zákonu a bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 4171. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 909-911.