NPD documents search: Váž. tr., 18 (1936)

Čís. 5706.

Periodickým tiskopisem podle § 7, odst. 1 zákona čís. 6/1863 ř. z. je tiskopisy jenž vychází (má vycházeti) alespoň jednou za měsíc, třebas jen po dobu několika měsíců; nevyžaduje se, aby vycházel (měl vycházeli) aspoň po dobu jednoho roku.
(Rozh. ze dne 8. října 1936, Zm I 741/36.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti soukromého obžalobce do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 4. května 1936, jímž byl obžalovaný podle § 259, čís. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin podle §§ 1, 2, 3 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a přikázal věc tříčlennému senátu soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí.
Z důvodů:
Kmetský soud neshledal prokázaným, že obžalovaný sepsal nebo alespoň četl a dal do tisku článek »Schůze správního výboru, konaná dne 19. prosince 1934 v kavárně "T."«, jenž byl uveřejněn v čísle 2. ročníku 1. v Praze vydávaného a v knihtiskárně p. L. v Praze tištěného tiskopisu »K.« ze dne 15. února 1935 a pro jehož obsah byla na obžalovaného Vilémem F. podána soukromá žaloba pro přečiny podle §§ 1, 2, 3 zákona ze dne 28. června 1933, čís. 108 Sb. z. a n., zaujal v důsledku toho stanovisko, »že tu (na straně obžalovaného) nemůže býti dána subjektivně skutková podstata zmíněných přečinů«, zkoumal pak, a to zřejmě vzhledem k tomu, že ve spise obžalovacím bylo tvrzeno, že tu jde o tiskopis periodický a že obžalovaný jest odpovědným redaktorem tohoto tiskopisu, zda by obžalovaný mohl odpovídati za obsah inkriminovaného článku »ve smyslu § 4 doplněné tiskové novely«, t. j. za zanedbání povinné péče odpovědného redaktora periodického tiskopisu ve smyslu § 4 zák. ze dne 30. května 1924, čís. 124 Sb. z. a n., ve znění vyhlášky ministra spravedlnosti ze dne 7. července 1933, čís. 145 Sb. z. a n. a dospěl na podkladě skutkového zjištění, že zmíněný tiskopis vychází jednou měsíčně vyjímajíc měsíce červenec a srpen, v nichž nevychází, k právnímu názoru, že tu nejde o tiskopis periodický po rozumu § 7 zákona o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. z. z roku 1863, nýbrž o tiskopis neperiodický, u něhož nastupuje podle § 13 a) citovaného zákona z roku 1924 ve znění uvedené vyhlášky ministra spravedlnosti »na místo odpovědného redaktora v §§ 1, 4 a 10 nakladatel (vydavatel) a, není-li znám, tiskař (jeho odpovědný zástupce)«, zjistil dále, že vydavatel tiskopisu je znám, že jím není obžalovaný, nýbrž klub, a zprostil v důsledku toho obžalovaného podle § 259, čís. 2 tr. ř. svým rozsudkem obžaloby »pro nedostatek pasivní legitimace«.
Zmateční stížnost soukromým žalobcem do tohoto rozsudku podaná dovolává se důvodů zmatečností podle § 281., čís. 4 a 9 a) tr. ř.
Námitce stížností s hlediska důvodu zmatečností podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. uplatňované, že rozsudek je na omylu, pokládá-li tiskopis zde v úvahu přicházející za neperiodický a má-li v důsledku toho za to, že nemůže přicházeti v úvahu odpovědnost zodpovědného redaktora za zanedbání povinné péče ve smyslu § 4 zákona ze dme 30. května 1924, čís. 124 Sb. z. a n., ve znění citované vyhlášky ministra spravedlnosti, nelze však upříti oprávnění.
Podle § 7 zák. o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. z. z roku 1863, pokládá se za periodický tiskopis ten, který se vydává alespoň jednou za měsíc, třeba i v období nestejném (odst. 1 cit. §), a který není spisem po částech vydávaným, jež činí celek o sobě (odst. 2 téhož §). Napadený rozsudek nezaujímá stanovisko, že tiskopis, o nějž tu jde, je rázu v 2. odstavci posléze citovaného ustanovení zákona předpokládaného, nýbrž nepřiznává tiskopisu: »K.« povahu periodického tiskopisu jediné proto, že nevychází »alespoň jednou za měsíc« ve smyslu 1. odstavce § 7 zák. o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. z. z roku 1863, kdyžtě v měsících červenci a srpnu vůbec nevychází. Rozsudek přehlíží, že § 7 posléze citovaného zákona nestanoví určitou dobu, po kterou musí býti tiskopis »alespoň jednou za měsíc, třeba i v období nestejném« vydáván, má-li býti pokládán za periodický tiskopis, a že zejména neustanovuje, že za periodický tiskopis je pokládati jen ten, který vychází aspoň po dobu jednoho roku, a to alespoň jednou za měsíc. I tiskopis, jenž má, jak je na něm uvedeno, vycházeti jen po dobu několika měsíců alespoň jednou za měsíc, je po tuto dobu pokládati za periodický tiskopis podle § 7 posléze zmíněného zákona, nejde-li o případ v 2. odstavci tohoto § uvedený, jenž tu, jak rozsudek zřejmě předpokládá, nepřichází v úvahu. Z toho, co uvedeno, vysvítá, že zmíněný tiskopis slušelo pokládati za periodický tiskopis po dobu, pokud měl vycházeli alespoň jednou za měsíc, t. j. po dobu od 1. ledna 1935 do konce června 1935. Poněvadž pak inkriminovaný článek byl dle skutkového zjištění rozsudkového uveřejněn v čísle 2. ročníku 1. zmíněného tiskopisu ze dne 15. února 1935, je zřejmo, že tu šlo o zprávu uveřejněnou v tiskopise, jejž je pokládati za periodický tiskopis. Dlužno-li však pokládati posléze zmíněné číslo uvedeného tiskopisu za číslo periodického tiskopisu, odpovídá podle § 4 zák. ze dne 30. května 1924, čís. 124 Sb. z. a n., ve znění citované vyhlášky ministra spravedlnosti za případné zanedbání povinné péče v tomto případě, t. j. za případné zanedbání takové pozornosti, při jejímž povinném užití nebyla by bývala inkriminovaná zpráva pojata do tohoto tiskopisu, tehdejší odpovědný redaktor tohoto tiskopisu.

Citace:

čís. 5706. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 428-430.