NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7358.

Zaměstnanci veřejní. — Školství (Slovensko): I. * Propuštění býv. uherského státního učitele, jež se stalo na základě § 2 zák. č. 64/1918 povolaným činitelem jen ústně, není zmatečné. — II. * Býv. uherský státní učitel, který nebyl podle § 2 zák. č. 64/1918 ponechán ve službě, a jemuž později dle § 8 vl. nař. č. 226/23 byly přiznány zaopatřovací požitky od termínu v tomto předpisu stanoveného, nemá nároku na doplacení aktivních požitků za dobu od propuštění do přiznání pense.
(Nález ze dne 19. června 1928 č. 17.108). Prejudikatura: Boh. A 3490/24.
Věc: Alois Sch. v B. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o pensijní požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl před převratem profesorem král. katolického vyššího gymnasia v B. 27. ledna 1919 byl školským referentem Ant. Š. ústně propuštěn; písemné vyrozumění o tom nedostal.
Padáním z 19. ledna 1924 zažádal st-l jako bývalý a ze služby propuštěný profesor vyššího gymnasia v B. s poukazem na vl. nař. č. 226/1923 o převzetí do stálé státní služby. Poněvadž neovládá slovenskou řeč, žádal o povolení řádné pense. Podáním z 24. listopadu 1925 předložil st-l za účelem poukazu pense osobní doklady a žádal: 1. o reaktivování dnem 27. ledna 1919 a o prozatímní poukaz všech požitků od tohoto dne, příslušejících státnímu zaměstnanci, který koná aktivní službu, 2. o propočítání služ. doby a započtení válečných pololetí, totiž o přiznání všech výhod podle zák. č. 457/19, 3. o přiznání všech výhod, které byly do té doby uděleny státním úředníkům, konajícím akt. službu, jako na př. vysokoškolského přídavku a o poskytnutí slov. výhody.
Nař. rozhodnutím sdělil referát min. škol. v Bratislavě st-li, že min. škol. výnosem z 29. listopadu 1924 nevyhovělo jeho žádosti za reaktivování a zmocnilo referát, aby jej s právní platností od 1. prosince 1924 pensionoval. Na základě toho přeložil žal. referát st-le na trvalý odpočinek dnem 1. prosince 1924 a poukázal mu pens. požitky. — — — —
O stížnosti uvážil nss takto:
1. Stížnost především namítá, že st-lovo propuštění ze služby, které se stalo jenom ústně, bylo nezákonné, poněvadž král. kat. gymnasium v B., u něhož st-l byl ustanoven, nebylo ústavem státním, nýbrž bylo založeno a vydržováno z katolických školských fondů a toliko pod dozorem státním, takže školský referát neměl a nemá kompetence zaměstnance tohoto gymnasia ze služby propustiti, jak obdobně vysloveno v nál. Boh. A 3490/24. St-lovo propuštění z aktivní služby jest tedy zmatečným aktem, st-le nutno nadále pokládati za aktivně sloužícího a může tedy jeho pensionování podle § 12 zák. čl. LXV:1912 nastati teprve od prvého dne měsíce následujícího po doručení pensijního dekretu.
Vývody tyto neuznal nss správnými.
Nss neshledal příčiny zkoumati, zda král. katol. vyšší gymnasium v B. bylo ústavem čistě státním, nebo zda bylo ústavem církevním; z příloh stížnosti totiž jde, že st-1 byl dekretem býv. uher. min. vyuč. z 15. listopadu 1909 ustanoven za substituujícího profesora při b-ckém král. kat. vyšším gymnasiu na školní rok 1909/1910 a byla mu u berního úřadu od 15. listopadu 1909 do konce srpna 1910 poukázána substituční profesorská odměna ročních 1600 K, dále že dekretem téhož min. z 6. srpna 1912 byl s platností od 1. září 1912 jmenován do 2. stupně 9. plat. třídy jako řádný profesor při dosavadním svém místu činnosti, a že konečně — ovšem již po převratu — byl dekretem maď. min. a vyuč. z 29. listopadu 1919 jmenován s platností od 1. ledna 1919 do 8. platební třídy. Nechať tedy právní povaha b-ckého gymnasia v býv. Uhersku byla jakákoliv, je tolik jisto, že st-1 byl na tento ústav jmenován státní správou uherskou a že tato mu také požitky vyplácela. Bylo-li tomu tak, pak mohla ovšem také státní správa v mezích zákonů disponovati služebním poměrem st-lovým a mohl tudíž také min. pro Slov., resp. orgán jeho — školský referent — ve smyslu § 2 zák. č. 64/1918 nejen odstraniti st-le z výkonu služby, nýbrž jeho služ. poměr s hlediska čsl. republiky úplně rozvázati, takže st-l do státní služby republiky čsl. nikdy nevstoupil.
Ze správních spisů ovšem jde a žal. úřadem je také uznáno, že propuštění st-lovo se nestalo nikdy písemně, nýbrž toliko ústně dne 27. ledna 1919. — Poněvadž však zákon č. 64/1918 v § 2 nestanoví, že by výrok o tom, že uh. státní zaměstnanec není zmocněncem vlády uznán za způsobilého, setrvati aspoň, prozatímně na svém místě, musil býti učiněn písemně, nelze shledati vytýkanou zmatečnost v tom, že propuštění st-lovo se stalo jen ústně.
2. Byl-li však st-lův služ. poměr se stanoviska čsl. státu pravoplatně rozvázán a nestal-li se tedy st-l nikdy čsl. státním zaměstnancem, pak nemá vůči čsl. státu jiných nároků, než jaké se mohou podávati z předpisů vl. nař. č. 226/23.
St-1 podal žádost podle tohoto vl. nař. podáním z 19. ledna 1924. Příznivé vyřízení této žádosti mohlo se pak státi buď trvalým ustanovením st-lovým podle §§ 5 a 7 cit. nař., anebo jeho pensionováním podle §§ 8 a 9 téhož nař.
Na trvalé ustanovení nemá — jak nss ustáleně judikuje (srovn. nál. Boh. A 5939/26) — nikdo právního nároku; ostatně také st-l sám žádal hned za pensionování. Na pensionování pak má podle výslovného předpisu § 8 cit. nař. nárok jen takový býv. uher. zaměstnanec, který v den účinnosti vl. nař. č. 226/23, t. j. v den 13. prosince 1923 službu vykonával.
Tato podmínka však u st-le nesporně splněna nebyla. Jestliže žal. úřad přes to st-li přiznal zaopatř. požitky, a to podle výslovného ustanovení § 8 vl. nař. č. 226/23, resp. § 6 zák. č. 269/20 podle »předpisů uherských« a »od prvého dne měsíce následujícího po dni, v němž je zamítnuta jeho žádost za ustanovení« (resp. kterým byl st-l pensionován), nelze ovšem shledati porušení práv st-lových v tom, že mu žal. úřad přiznal zaopatř. požitky podle zák. čl. LXV:1912 a od 1. prosince 1924, t. j. od 1. dne měsíce následujícího po datu výn. min. škol. z 29. listopadu 1924, kterým byl žal. referát k pensionování st-le zmocněn.
3. Proto nelze také shledati nezákonným porušení práv st-lových, že pensionování jeho se stalo, již od 1. prosince 1924, ač mu pens. dekret byl doručen teprve 8. března 1926. Když totiž st-1 podle toho, co shora řečeno, nebyl nikdy akt. stát. zaměstnancem republiky čsl. a od ledna 1919 také ani fakticky služby v čsl. republice nevykonával, neměl ovšem taky — jelikož žádný zákon ani zejména vl. nař. č. 226/23 opaku nestanoví — vůči čsl. republice nároku na nějaké požitky aktivní v době od konce ledna 1919 až do pensionování podle vl. nař. 226/23 a jde tedy jenom v jeho prospěch, že pensijní požitky mu byly přiznány již od 1. prosince 1924 a nikoliv teprve od 1. dubna 1926. — — — — — — —

Citace:

č. 7358. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 837-839.