Č. 4852.

Zabírání budov: * Umístění kanceláře veřejného notáře jest účelem veřejným ve smyslu § 1 zák. č. 304/1921.
(Nález ze dne 30. června 1925 č. 12920).
Věc: Zikmund K. v Lučenci (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o zabrání místností pro veřejné účely.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Rozhodnutím býv. župana novohradské župy v Lučenci z 19. prosince 1922 byly zabrány ve smyslu zák. č. 304/1921 dvě místnosti s dřevníkem v domě st-lově v L., k umístění kanceláře veřejného notáře Dra Štěpána H. v podstatě z důvodů, že umístění kanceláře veřejného notáře vyžaduje veřejný zájem a že zabrané místnosti sloužily notariátu od r. 1874 do nynějška, kdy se odchodem býv. notáře uprázdnily.
Odvolání zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí I. stolice a dodal, že nelze pochybovati o tom, že veřejný notář, jehož funk ce je zákonem přesně stanovena, jest činným na místě úřadů státních ku prospěchu veřejnému a jest proto existence jeho, podmíněná v neposlední řadě vhodnými místnostmi úředními, zájem státu samého a tedy i umístění jeho za zájem veřejný pokládati nutno. — — —
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou. —
Nss vyslovil již v nálezu z 18. ledna 1922 č. 512 právní názor, že úřad zabíraje budovu — a tedy vzhledem ku znění zákona č. 304/21 i pouhou její část — k umístění kanceláře veřejného notariátu, nepřekročuje hranice, jež mu jsou vytčeny předpisem cit. zákona, že zabrání budov nebo jejich částí jest přípustno jen pro účely veřejné. 1
Není tedy uvedená námitka stížnosti odůvodněna. — — —

*)V cit. nálezu uvádí se na odůvodnění tohoto názoru toto:»Zákon z 12. srpna 1921 č. 304 Sb. pojem účelu veřejného nijak nevymezuje a jaké znění a tendence zákona neposkytují podkladu pro výklad pojmu »veřejných učelů«. Následkem toho muže nss zkoumati zde toliko, zda účel, o který zabrání se opírá, dle své všeobecné povahy pod pojem účelu veřejného spadá.Zabíracím nálezem, jenž nař. rozhodnutím byl potvrzen, zabrána byla budova za účelem, aby veřejný notář v N. mohl vykonávati své povolání a bydleti. Jest nyní především otázka, zda působnost veřejného notáře slouží účelům veřejným. V tom směru jest rozhodný obor působnosti a charakter úkonů veřejného notáře. Činnost notáře rozpadá se ve dvě hlavní odvětví. Veřejný notář vystupuje totiž jednak jako osoba k určitým úkonům stranou zmocněná, jednak jako orgán, jemuž obstarávání jistých právních úkonů buď v zákoně jest vyhrazeno, nebo na něhož může býti soudem přeneseno. Poměr, na němž spočívá činnost druhu prvého, jest rázu soukromoprávního, kdežto funkce na druhém místě uvedené přiděleny byly veřejnému notáři zákonem, a to namnoze výhradně. V posléz uvedeném směru náleží zejména dle zák. čl. 35 z r. 1874 a zák. čl. 16 z r. 1894 do oboru působnosti veřejného notáře sepisovati veřejné listiny a testamenty, vydávati listinná potvrzení, uschovávati listiny a cenné předměty, obstarávati věci pozůstalostní a vykonávati soudní příkazy (§ 53), ověřovati určité listiny (§ 89 až 97) a sepisovati směnečné protesty. Z toho je zřejmo, že k činnosti veřejného notáře náleží oprávnění vystavovati určité listiny, kterým, vyhovují-li předpisům citovaného zákona, zajištěna jest plná veřejná průvodní moc (§ 67), dále spolupůsobiti při úředních aktech, jinak pouze soudům příslušejících.Funkce veřejného notáře jsou následkem toho z části takové povahy, že k výkonu jich jest povolán jen veřejný notář a z části jeví se dokonce jako akty úřední.Notáři jsou takto důležitým činitelem v oboru právní péče, na níž podíl béře veškeré obyvatelstvo státu, jež tedy sleduje účely veřejné. Tyto úvahy vedou nezbytně k přesvědčení, že úřad zabíraje předem uvedenou budovu nepřekročil hranice, jež mu vytknuty jsou předpisem zákona, že zabrání budov přípustno jest jen pro účely veřejné.Úředním sídlem veřejného notáře pro N. jmenovaného jest N. Následkem toho musejí se nalézati jeho úřední místnosti — kancelář — v N.Pokud jde o byt notářův, dlužno poukázati k tomu, že mnohé úkony, jež zákon notáři svěřuje, jako zejména sepisování protestu směnečných, testamentů a osvědčení dle §u 102 cit. zák. čl. z r. 1874, vyžadují často provedení okamžité, a to i mimo dobu, ve které se v notářských kancelářích obvykle úřaduje, že tedy za účelem tím je nutno, aby notář i v době mimoúřední rychle úkony těmi pověřen býti mohl, což značně umožněno jest, je-li soukromý byt notářův v sídle jeho působiště. Proto § 51 zák. čl. XXXV. z r. 1874 nařizuje, že není notáři dovoleno mimo přikázané sídlo bydliti. Musí tudíž notář pro N. jmenovaný také v N. míti svůj byt. Pokud tedy není v působišti veřejného notáře vhodných místností, vyžaduje toho zákon i veřejný zájem, aby mu v místě tomto opatřen byl byt zabráním.«

Citace:

č. 4852. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 29-31.