Dotazování se v trestním právu důchodkovém.

I. Při výslechu obviněného: Obviněnému mají se položiti otázky
1. všeobecné a sice o jménu rodovém, křestním, stáří, místě narození, náboženství, jménu rodičů, stavu, počtu dětí, výdělku, posledním pobytu, zda již jedenkrát byl ve vyšetřování, a konečně zdali ví, proč právě jest vyslýchán (§ 629 tr. z. důch.).
2. Otázky zvláštní: Zde platí následující základní zásady;
a) Nejasné a dvojsmyslné otázky jsou zapovězeny (§ 632 lit. d tr. z. důch.).
b) Suggestivní otázky se nepřipouštějí.
c) Otázky mají se obviněnému klásti v pořadí takovém, aby úřadu známé a jemu za vinu kladené okolnosti a průvodní prostředky znenáhla se objevovaly, se navzájem doplňovaly tak, aby vyslýchaný byl přesvědčen, že všeliké další popírání vůči očividným důkazům bylo by marným (§ 639 tr. z. důch.).
d) Objeví-li se ve výpovědi vyslýchaného nějaký odpor, má vyslýchající úředník, pokud to vhodným uzná, místa sobě odporující obviněnému přečisti a za vysvětlení tohoto odporu žádati (§ 640 tr. z. důch.).
e) Setrvá-li obviněný v podstatných kusech při lžích, mají se jemu předložiti důkazy jej usvědčující a jmenovati svědci; zapírá-li obviněný, musí býti vůbec dle předpisů zákona usvědčen (§ 641 tr. z. důch.).
f) Přizná-li se obviněný, mají se jemu klásti otázky za tím účelem, aby byl docílen pravý a dokonalý obraz činu skutečně spáchaného, jakož i všech jeho okolností (§ 642 tr. z. důch.).
g) Otázky, jež vyslýchanému se mají klásti, musí směřovati k tomu, aby bylo vyšetřeno vše, co by vyslýchanému, aniž by se jemu snad poskytla příležitost k vyváznutí, sloužilo k ospravedlnění a co by mohlo dokázati buď úplnou jeho nevinu neb aspoň menši stupeň viny (§ 644 tr. z. důch.).
3. Protokolování otázek a odpovědí:
a) Otázky obviněnému položené a jejich zodpovědění zapíší se do protokolu.
b) Obviněnému je volno svoji odpověď diktovati, ve kterémžto případě musí býti tato doslovně do protokolu zanesena.
c) Neužije-li obviněný tohoto svého práva, má býti odpověď jeho, pokud jest to možno, jeho vlastními slovy do protokolu zapsána a přečtena.
d) Žádá-li obviněný nějakou změnu, má se tato zaznamenati, aniž by se něco z toho, co již napsáno, škrtlo nebo změnilo (§ 663 tr. z. důch.). .
e) Je-li třeba tlumočníka, musí býti tento vzat ve přísahu nebo aspoň na ni býti připamatován (§ 664 tr. z. důch.).
f) Je-li obviněný němý, umí-li však psáti, mají se jemu otázky ústné klásti, načež jest on povinen písemně odpověděti.
g) Je-li hluchý, a umí-li čisti a mluviti, kladou se jemu otázky písemně, avšak odpověď na ně děje se ústně. Kdyby němý neuměl psáti, hluchý čisti, nebo hluchoněmý čisti nebo psáti, má se povolati za tlumočníka osoba, která by byla s to hluchému znameními otázku pochopitelnou učiniti (§ 665 tr. z. důch.) anebo odpovědi němého z jeho znamení zřetelně seznati. h) O každém kuse svědky potvrzeném má se obviněný, proti němuž výpověď za důkaz má sloužiti, vyslyšeti a tázati, zda proti osobě svědkově nebo jeho výpovědi ničeho nenamítá (§713 tr. z. důch.).
II. Při výslechu svědků a znalců.
1. Vyslýchání svědků a znalců, pak výslech obviněného, jejž nutno
obeslati, pokud § 665 tr. z. důch. nedopouští výjimku, díti se má vždy ústně. Znalci mohou však své výpovědi též písemně podati. V případě tom připojí se jich písemné dobrozdání ku protokolu, do nějž se však podstatný obsah tohoto dobrozdání zapíše ; znalci pak musí toto místo protokolu, jakož i své vlastní písemné dobrozdání podepsati (§ 668 tr. z. důch.).
2. Mají-li býti slyšeni svědci, jichž výpověď nevztahuje se hlavně na místní okolnosti, sluší dožádati příslušný úřad jich bydliště za předsevzetí jich výslechu. Úřadu tomu mají se sděliti všecky otázky, jež svědkům kladeny býti mají, pak všecky okolnosti, jež by dle své povahy mohly k tomu přispěti, aby se věc vysvětlila (§ 582 tr. z. důch.).
3. Otázky: Osoba ručící jest oprávněna svědkům předložiti zvláštní otázky. Vyšetřujícímu úřadu pak náleží, pokud toho vyhledává úplnost a důležitost vyšetřování, pak spravedlivé rozsouzení věci, užiti poznámek osoby ručící, třebas by proti ní řízení ještě zavedeno nebylo (§ 787 ad c. tr. z. důch.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Dotazování se v trestním právu důchodkovém. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 333-334.