Bankovní reformy v Belgii.

Belgie se rozhodla, opustili od 1. ledna 1936 dosavadní systém bank smíšených, t. j. bank, které současně přijímaly vklady a financovaly průmysl, a nahraditi jej systémem bank čistě depositních, t. j. bank, které mohou přijímati vklady, ale nesmějí nijakým způsobem, ani přímo ani nepřímo zúčastniti se na podnikání průmyslovém, zemědělském nebo obchodním. Nesmějí tedy toto podnikání ani financovali úvěry, ani účastniti se na něm kapitálovou účastí, na př. držbou cenných papírů. Proto mohou míti ve svém vlastnictví z cenných papírů toliko papíry jiných depositních bank a papíry státní a jim na roveň postavené. Pokud obstarávají emisi jiných papírů, mohou tyto papíry míti ve své držbě, nikoli však déle než 6 měsíců ode dne jejich vydání. V souvislosti s touto dalekosáhlou změnou bylo nutno řešiti otázku, kdo, převezme úvěry, které zejména průmyslu banky poskytly. Tato otázka řeší se tím, že se pověřuje Société Nationale de Crédit à l’Industrie, která již dříve byla zřízena na podporu průmyslu, aby tak zvané zdravé úvěry od bank přebírala a přeměňovala tyto úvěry, které jsou vesměs krátkodobé a zúročeny průměrně 8 1/2%, na úvěry dlouhodobé súročitelné 4 1/4%. Za postoupené úvěry obdrží banky nepřevoditelné a nezastavitelné 3% obligace, státem zaručené. Z úrokového rozdílu mezi úrokem 4 1/4%, který bude musiti platiti průmysl Société Nationale de Crédit à l’Industrie a mezi úrokem 3%, který budou dostávati banky jako majitelé obligací, má býti využito na úhradu event, ztrát, které by Société Nationale de Crédit à l’Industrie vznikly tím, že by jí převzaté úvěry staly se nedobytnými. Pokud úrokový rozdíl na krytí těchto ztrát nestačí, budou za ně ručiti banky, od kterých Société Nationale de Crédit à l’Industrie úvěry převzala, a to v prvé řadě individuelně, t. j. každá banka za svůj úvěr a kdyby ztráty přesahovaly její platební schopnost, nastoupí ručení kolektivní, t. j. ručení ostatních bank. Tímto způsobem chce Belgie uvolniti a zlevniti úvěr, a to jednak přímo nucenou konversí průmyslových úvěrů z krátkodobých pohledávek na dlouhodobé, jednak tím, že banky zbavuje risika s těmito úvěry spojeného, které je nutilo udržovati vysokou likviditu a proto i prováděti restriktivní úvěrovou politiku. Aby dlužníkovi bylo umožněno zbaviti se tíživého dluhu, bylo vydáno v Belgii nařízení, že dlužník může bez ohledu na jiná ujednání zaplatiti svůj dluh před jeho splatností, vyrozumí-li o tom věřitele. Tato možnost vztahuje se též na splácení cenných papírů. Po takovémto ohlášení musí ovšem dlužník zaplatiti do 3 měsíců dlužný kapitál i se všemi splatnými úroky resp. annuitami. Je to zajímavý způsob pomoci dlužníku. Pro nás, kteří jsme si zvykli již na různá moratoria, snad příliš civilisovaný a proto nezvyklý.
Vedle těchto opatření rozhodla se belgická vláda přispěti sama přímo k podpoře úvěru a podnikání tím, že zrušila a snížila mnoho daní a poplatků, zaručila bezpoplatnost zejména společenským přeměnám všeho druhu, vycházejíc z toho správného názoru, že podnikání bude se vy ví jeti tím příznivěji, čím méně překážek mu bude stavěno v cestu. Přes to, že efektivní ztráty státní pokladny z těchto úlev jsou velmi značné, slibuje si belgická vláda, že tyto ztráty budou vyváženy vzrůstem státních příjmů ze zvýšené podnikatelské aktivity. Dr. Lepař.

Citace:

Právní věda. Sborník věd právních a státních, 12 (1912). s. 157-185.