Gustav Winter: Kniha o Francii. 272 svazek edice Aventinum (1930), stran 484, cena 90 Kč váz., 70 Kč brož. — Wintrova kniha o Francii není naprosto knihou obyčejnou, jak se s nimi setkáváme na knižním trhu, nýbrž jest knihou sui generis, kterou možno bez nadsázky prohlásiti za dílo skvělé a jedinečné. Podejmouti se úkolu, vylíčiti Francii ve všech jejích složkách, anž by při tom bylo opakováno to, co v tomto směru bylo již nesčetněkráte líčeno, a při tom učiniti tak způsobem skutečně bezvadným, předpokládalo psáti s láskou k této zemi, při tom pak psáti na podkladě praktických znalostí všeho francouzského života a dění a všestranných znalostí vůbec. Tyto předpoklady byly v díle Wintrově splněny způsobem skutečně jedinečným, takže kniha znamená snad úplné novum v tom směru. Jak v úvodě řečeno, jest kniha tato »z velké části knihou o Francouzích; o tom, jak žijí a čím žijí, jak myslí a nač myslí, jak jest organisováno jejich třídní, národní a státní bytí, jaké instituce si vytvořili, jaké jsou jejich osobní a kolektivní starosti do budoucna«. Toto vše je líčeno taktně, kriticky. Ani humor neschází, hlavně při líčení francouzské povahy, takže knihu přes její dosti značný rozsah možno přečísti bez únavy se zájmem až k poslední stránce. Dílo jest rozděleno na tři části, obsahově rozhraničené. První, nesoucí názov: »Národ, jeho povaha, život a třídy«, jedná postupně o francouzské povaze a to způsobem, který poukazuje na dobré znalosti této, poté o životě rodinném, při čemž specielně přihlíží se k společenskému postavení ženy, o hospodářském rozvrstvení a o jednotlivých třídách společenských: Šlechta, buržoasie, sedlák, dělník. Část druhá: »Instituce a mravní kolektivy«, jedná o stránce osvětové, tisku, literatuře a umění, armádě a o otázkách náboženských, při čemž kapitoly jsou věnovány církvi katolické, židovství a protestantství. Konečně část poslední: »Veřejné problémy: jest věnována otázkám politickým a právě tato část jest protkána úvahami a dokumenty zvláště cennými. Z jejích jednotlivých kapitol, jednajících o formě státu, politických stranách, depopulaci, regionalismu, koloniích, jazykové otázce atd., poznáváme celou Francii dneška, jejíž veřejný život má určité nuance specificky francouzské, zcela odlišné od života našeho a jiných států. Vypsati toto vše s takovou věrností, předpokládalo, jak řečeno, lásku k Francii, která dochází výrazu v závěru nadepsaném: »Budoucnost Francie«, jež vrcholí panegyrickou větou konečnou: »Věříme v budoucnost Francie, máme-li věřit, že nezahyne, co snad nejspíše z dosavadního vývoje lidstva zaslouží, aby trvalo.« — K chvále edice Aventina nutno podotknout, že zařazením Wintrovy knihy o Francii do své sbírky, mělo ruku velice šťastnou.
Karásek.