ZprávyOsnova zákona, kterým se doplňují dosavadní trestní ustanovení zákona o přímých daních. Osnova tato byla předložena poslanecké sněmovně v prosinci min. roku. Veřejnost zprvu neuvědomila si její dosah, jakmile jej však plně pochopila, zvedla se bouře protestů, která snad způsobila, že osnova nebyla projednána takovým tempem, jak bylo původně v úmyslu. Dnes je tato osnova všeobecně známa pod názvem »inkvisiční předloha« a nelze upříti, že její jednotlivá ustanovení a konečně i celý její účel mají s inkvisicí, tímto středověkým zařízením, hodně společného. Jednotlivá ustanovení jsou totiž tak pružná a celá dikce je tak nejasná, že vtírá se maně myšlenka, že by bylo snad lépe říci rovnou, že finančním úřadům jest vůči poplatníkům dovoleno všechno. Konkrétně řečeno, bude-li míti někdo na někoho zlost, udá jej, že jest daňovým defraudantem, za toto udání může býti i odměněn, tím vzbudí, abychom mluvili slovy osnovy, ve vyměřujícími úřadě důvodné podezření, které jej přiměje k tomu, aby provedl prohlídku místností i osob, u kterých a ve kterých mohou býti uschovány věci, které by mohly míti význam pro řízení pro defraudaci zavedené. Prohlídka má býti vykonána pravidelně po vyzvání, aby věc byla dobrovolně vydána, ale toto vyzvání muže býti opomenuto, je-li tu nebezpečí v prodlení, což patrně bude ještě pravidelnější. Prohlídka se má také konati za přítomnosti toho, u koho se koná, avšak zašlo-li jej něco může býti vykonána i bez jeho přítomnosti. Mimo to má vyměřující úřad právo toho, proti komu má důvodné podezření pro defraudaci, uvězniti, čili jak osnova eufemisticky říká, zatímně zadržeti a držeti jej v této zatímní vazbě po dobu ti měsíců, dokud si obviněný nerozmyslí, zda jest lépe pro něho zaplatiti nebo seděti ve vězení. Jest samozřejmo. že něco podobného jako obchodní, bankovní, advokátské nebo notářské tajemství osnova neuznává, naopak podle osnovy může, »má-li důvodné podezření«, vyměřující úřad prohlédnouti peněžní ústav, advokátní kancelář, notářskou kancelář a pod. do všech podrobností a zabaviti tam veškeré spisy, které by mohly ho zajímati. Ostatně nenajdou-li se příslušné doklady které by defraudanta usvědčovaly, že skutečně nějaké daně defraudoval, může vyměřovací úřad vyměřiti peněžitou pokutu zákonným násobkem daně, o kterou byla daň pravděpodobně, t. j. podle jeho odhadu, zkrácena. A na konec: osnova tato má vynésti 80 mil. Kč. Možno snad stanoviti předem výpalné, není však možno stanoviti ani odhadem jakých defraudaci se lidé dopouštějí a kolik jejich stihání vynese. Jest opravdu s podivem, jak vůbec tento výnos může býti odhadnut, ale naproti tomu jest viděti, že vyměřující úřady vynaloží veškeru dobrou vůli, aby tuto částku na základě mocenských prostředků (abychom mluvili zase eufemisticky), které jim osnova dává do ruky, skutečně od poplatníků dostali. Jest jisté, že se daně defraudují a defraudovati budou, že s tím nikdo nemůže souhlasiti a že každý pořádný poplatník bude sledovati s pocitem vnitřního uspokojení každou akci finanční správy, aby tyto defraudanty přiměla k placení a je potrestala, neboť konečně je to také v jeho zájmu, neboť to, co se defrauduje, musí zaplatiti pořádný poplatník. Je také pravda, že stát potřebuje peníze. Ani jedna, ani druhá okolnost nejsou však naprosto důvodem, aby vymáhání daní dálo se způsobem, který připomíná opravdu methody inkvisiční aby objektivní skutečnost ustoupila zcela do pozadí a byla nahrazována zcela libovůlí jednotlivcovou. Již dnes má finanční správa v rukou dostatečné možnosti stihání daňové defraudace. Tyto prostředky jsou tak pružné, že ani u nich není vyloučeno, že by mohly býti zneužívány, ba jsou dokonce stížnosti, že ojediněle k tomu dochází. Budou-li však možnosti libovůle bez hranic, nemůže býti pochybnosti o tom, kam to povede. Také v trestním právu má každý řádný občan zájem na tom, aby vrahové byli trestáni, ale musí se postaviti proti tomu, aby kdokoli pod záminkou stihání skutečných vrahů mohl býti za vraha prohlášen a podle toho bylo s nim nakládáno. A ještě malou poznámku: prožíváme těžkou hospodářskou krisi a denně až do omrzení slyšíme, že je to v prvé řadě krise důvěry, že s důvěrou stojí a padá celý hospodářský i státní systém, že nepodaří-li se důvěru obnoviti, dojde ke zhroucení, a pod. Za takových poměrů předkládá se osnova, která zbavuje jednotlivce pocitu právní jistoty a pro 80 mil. Kč, které jsou ještě fikcí hazarduje se základním předpokladem hospodářské důvěry. Říká se, že chybami se učíme. Příležitosti k tomu bylo u nás opravdu nadbytek. Zdá se však, že jsme opravdu ostrovem, na kterém toto přísloví neplatí. drjl.