Čís. 9297.

Lhůta § 43 (2) úpadk. řádu jest propadnou lhůtou hmotněprávní.
Podmínkou propadnutí nároku v určité době jest, že nárok tu byl již na počátku lhůty.
Lhůta § 43 (2) úpadk. řádu neplatí pro žalobu správce úpadkové podstaty proti tomu, kdož nabyl úpadcovy nemovitosti odporovatelným jednáním, na odevzdání plodů, jež byly odděleny a jimiž bylo disponováno teprve po prohlášení úpadku.
(Rozh. ze dne 24. října 1929, R I 632/29.)
Správce úpadkové podstaty Richarda G-а navrhl, by k zajištění nároku na zpětný převod nemovitostí, jakož i užitků a plodů z nich, na něž si činí úpadková podstata nárok, odporujíc kupní smlouvě o oněch nemovitostech mezi úpadcem a Jiřím a Emmou R-ovými, bylo povoleno prozatímní opatření zákazem odpůrcům (Jiřímu a Emmě R-ovým), by nenakládali s pohledávkou, jež jim přísluší za Emilem Z-em za prodanou píci z nemovitostí, jmenovitě by tuto pohledávku zcela ani z části nevybrali, jakož i zákazem poddlužníku Emilu Z-ovi, by až na další soudní rozkaz neplatil odpůrcům dluh z onoho nároku, aniž co podnikl, co by mohlo zmařiti nebo značně stížiti exekuci na onu peněžitou pohledávku. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil, rekursní soud návrh zamítl. Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolacímu rekursu a změnil napadené usnesení v ten rozum, že obnovil usnesení soudu prvé stolice, avšak jen pokud šlo o zajištění nároku na zpětný převod plodů z nemovitostí sklizených v době od prohlášení úpadku na jmění Františka G-a až do 21. července 1928.
Důvody:
Jde o to, zda k zajištění nároku ohrožené strany na zpětný převod plodů a užitků sklizených ze sporných nemovitostí lze povoliti prozatímní opatření, uvedené v usnesení prvé stolice. Rekursní soud zamítl návrh, ježto nárok na zpětný převod těchto plodů jest podle § 43 (2) úpadkového řádu vyloučen. Stěžovatel však namítá, že jedna z činností odpůrců, z níž odvozuje ohrožený nárok, spadá do doby po prohlášení úpadku, takže propadná lhůta § 43 (2) úpadkového řádu nepřichází v úvahu. Jak osvědčeno, byl na jmění Františka G-а prohlášen úpadek dne 8. září 1927 a žalobou ze dne 7. prosince 1927 odporuje správce podstaty právnímu jednání úpadcovu záležejícímu v tom, že zcizil kupní smlouvou ze dne 12. ledna 1927 manželům R-ovým sporné nemovitosti. Správce podstaty omezil se v žalobě na to, že se domáhá jen zpětného převodu nemovitostí, vyhradiv si zvlášť uplatniti nárok na vydání užitků sklizených žalovanou stranou, jakož i všechny další nároky. Dosud však nepodal tuto žalobu. Dne 21. července 1928 podal však návrh na prozatímní opatření, o něž nyní jde, a uvedl v něm, že manželé B-ovi prodali na stojato píci Emilu Z-ovi za 1100 Kč, jenž ji sklidil a odvezl, ale kupní cenu dosua nezaplatil. Po objasnění skutkového podkladu lze přikročiti k řešení sporně otázky. Podle § 43 (1) úpadkového řádu lze odpor uplatniti žalobou neb obranou; podle druhého odstavce téhož § jest к uplatnění odporu žalobou (nikoli obranou) stanovena lhůta jednoho roku od prohlášení úpadku; jinak nárok zanikne. Jde tu o hmotněprávní propadnou lhůtu. Jak z motivů zákona patrno, byla ona lhůta stanovena, ježto prohlášením úpadku jest dán správci podstaty a věřitelskému výboru důtklivý popud k tomu, by pátrali po odporovatelných jednáních úpadcových a by co nejdříve uplatnili odpůrci nároky. K tomu má jim býti dán potřebný čas, jímž shledávána jednoroční lhůta od prohlášení úpadku. S druhé strany nemá býti ten, komu hrozí nebezpečí, že bude proti němu uplatňován odpůrci nárok, ponechán v neklidu a v nejistotě po dobu neomezenou (srov. Lehman Kom. ke konk. řádu str. 349, Ehrenzweig Kom. k odp. řádu str. 438 a násl.). Samozřejmou podmínkou propadnutí úroku v určité době jest, že nárok musí tu býti již na počátku lhůty, že v tu dobu musí býti actio nata. Přihlédnouti jest nyní к tomu, jaký nárok má býti žádaným prozatímním opatřením zajištěn. Návrh ze dne 21. července 1928 zní zcela všeobecně na zajištění zpětného převodu užitků a plodů se sporných nemovitostí »sklizených«. Ježto návrh na toto prozatímní opatření podán byl 21. července 1928, vztahuje se na zajištění zpětného převodu plodů před prohlášením úpadku sklizených jakož i plodů získaných v době od prohlášení úpadku do 21. července 1928. Nárok na zpětný převod plodů před prohlášením úpadku sklizených byl v den prohlášení úpadku již nárokem samostatným, plně existujícím a mohl býti ihned po zahájení úpadku uplatněn. An správce podstaty obmezil odpůrčí nárok, žalobou uplatněný, na zpětný převod sporných nemovitostí, vyhradiv si právo samostatnou žalobou uplatniti nárok na vydání plodů, ale nepodal ve lhůtě § 43 (2) úp. řádu zvláštní žalobu ohledně plodů do prohlášení úpadku již sklizených, propadl tento nárok a nelze k jeho zajištění povoliti žádané prozatímní opatření. Jinak se má věc, pokud jde o plody sklizené za úpadkového řízení až do 21. července 1928. Tyto plody neexistovaly v den prohlášení úpadku jako samostatná věc, nýbrž byly fysickou součástkou nemovitostí, ba dokonce nemusil tu býti v onu dobu ještě ani zárodek k nim. Nemohl býti tedy tento nárok již hned od zahájení úpadkového řízení žalobou uplatněn. Proto nemůže lhůta § 43 (2) úpadkového řádu platiti pro žalobu, kterou se správce podstaty míní domáhati odevzdání plodů, jež ten, proti němuž směřuje odpůrčí žaloba, po prohlášení úpadku oddělil a pak jimi disponoval. Nelze proto žádost o prozatímní opatření zamítnouti zcela z důvodů, které uvedl rekursní soud. Ježto jsou splněny i ostatní podmínky prozatímního opatření, jak bylo dovoženo v rozhodnutí prvé stolice jakož i v dřívějším rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 1928, mezi týmiž stranami, bylo usnesení soudu prvé stolice obnoviti aspoň potud, pokud jde o zajištění nároku na zpětný převod plodů ze sporných nemovitostí v době od prohlášení úpadku do 21. července 1928 sklizených.

Citace:

č. 9297. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 484-486.