NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4885
.
Dávka z přírůstku hodnoty: * Převod stavební parcely jest osvobozen od dávky z přírůstku hodnoty dle č. 4 §u 1 zákona č. 209/20 jenom tehdy, užije-li se jí k účelům stavebním v ce1é výměře, leč by v tom rozsahu dle stavebního řádu použití nebylo přípustno.
(Nález ze dne 10. září 1925 č. 16688.)
Prejudikatura: Boh. 4434 adm.
Věc: Dr. Karel W. v Praze a spol. (adv. Dr. Kar. Popper z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost, pokud jimi bylo odepřeno osvobození od dávky z přírůstku hodnoty z nezastavěných zbytků parcel.
Důvody: Platebními rozkazy magistrátu hl. m. Prahy ze 17. června 1923 byla st-lům z převodu pozemkových parcel č. k , jež st-lé trhovou smlouvou ze 17. února 1923 prodali, vyměřena dávka z přírůstku hodnoty.
Žal. úřad v pořadí instancí nař. rozhodnutími vyhověl stížnostem toliko částečně, konstatovav, že převody stavebních parcel v částečné výměře .... dávce z přírůstku hodnoty nepodléhají.
Rozhoduje o stížnostech, zkoumal nss, zda nař. rozhodnutí neodporují zákonu, pokud st-lům nebylo přiznáno osvobození celých parcel od dávky z přírůstku hodnoty, nýbrž jen z těch částí, jichž použito bylo ke skutečnému zastavění.
Žal. úřad nepopírá, že v daném případě není v zásadě vyloučeno použití ustanovení §u 1 č. 4 zák. č. 209/1920, stojí však, jak ze znění nař. rozhodnutí zřejmo, na stanovisku, že rozhodným je, zda bylo prodané stavební parcely v celém jejím rozsahu použito k účelům stavebním, při čemž že jest nerozhodno, z jaké příčiny nedošlo k použití celé stavební parcely k účelům stavebním. Zákon č. 209/1920 stanoví v bodu 4 § 1, že převody stavebních parcel v létech 1920 a 1921, jichž bude v celé jejich výměře použito k stavbám podle tohoto zákona, nepodléhají dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí. Ustanovil-li zákon čís. 209/20 v § 1 č. 4 jako podmínku osvobození od dávky z přírůstku hodnoty, že převedené parcely bylo použito k stavbě podle tohoto zákona v celé její výměře, dlužno ustanovení tomu rozuměti tak, že převod parcely, jíž bylo použito k stavbě, jest osvobozen od dávky z přírůstku hodnoty zásadně toliko tenkráte, když celé parcely bude použito k účelům stavebním.
Ale jedno obmezení této zásady dlužno připustiti, které se nutně podává z povahy věci. Zákonodárce stanově podmínku, že převedené parcely bude v celé její výměře použito k stavbě podle tohoto zákona, musil zajisté míti při tom také na mysli předpisy stav. řádu a býti si vědom obmezení, kterým s hlediska tohoto řádu použití stav. parcel k účelům stav. podléhá a která namnoze zabraňují tomu, aby skutečně celá parcela byla zastavěna. Jinak došlo by se k závěru zajisté naprosto neuspokojivému, že buď vědomě položil podmínku se stanoviska platného právního stavu nesplnitelnou, aneb že osvobození od dávky nechtěl připustiti v těch daleko nejpočetnějších případech, kde zastavění převedené parcely v celé její výměře podle stav. řádu není přípustno.
Tyto úvahy vedou k závěru, že slova »v celé jejich výměře« dlužno vyložiti jako »v celé jejich výměře podle stav. řádu přípustné jak to také pozdější zákon z 21. prosince 1922 č. 403 Sb. výslovně praví.
Použije-li se výsledku tohoto na sporný případ, podává se z toho, že osvobození od dávky z přírůstku hodnoty jest sice zásadně podmíněno tím, že celé stav. parcely bude použito k účelům stavebním (k zastavění), že však osvobození není na závadu, jestliže vzhledem k předpisům stav. řádu provedení stavby v celém rozsahu stav. parcely není přípustné a nebylo povoleno.
Žal. úřad vycházel ve svých rozhodnutích z právního názoru, že rozhoduje pouze faktum, bylo-li převedené parcely skutečně v celém jejím rozsahu použito a že, nestalo-li se tak, jest osvobození vyloučeno v každém případě bez ohledu na to, z jaké příčiny k takovému zastavění nedošlo. Názor ten dle toho, co shora řečeno, pokud by plnému zastavění překážely předpisy řádu stavebního, není správný. Strana v adm. řízení tvrdila, že vzhledem k předpisům stav. řádu nebylo přípustno stav. parcel v celých výměrách zastavěti a dovolává se příslušných parcelačních a stav. spisů. Žal. úřad důsledkem mylného právního názoru svého na toto tvrzení nebral zřetele a nezkoumal, zda možnost provésti stavby v celé výměře stav. parcel byla dle stav. řádu skutečně dána a ovšem i prokázána.
Vzhledem k tomu bylo nař. rozhodnutí, pokud odpírají osvobození od dávky z přírůstku hodnoty, v základě §u 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 4878. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 76-78.