Č. 9950.

Cesty. — Řízení správní: O kompetenci úřední ve věcech udržování okresní silnice.
(Nález ze dne 8. června 1932 č. 9359.)
Věc: Firma Weinmannovy závody ve S. (adv. Dr. K. J. Stradal z Teplic-Šanova) proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. Českou obchodní společnost adv. Dr. Max Peuker z Ústí n/L.) o udržování okresní silnice. — Č. 9950 —
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem okresního hejtmanství v Duchcově z 30. září 1901, vydaným v dohodě s revírním báňským úřadem tamtéž a s okresním výborem v Bílině, bylo uhelnému těžařstvu v Ch. k jeho žádosti z 21. června 1901 za účelem racionelního vyrubání jeho důlního pole v Ch. uděleno povolení k (periodickému) provisornímu přeložení části okresní silnice z L. do Ch. podle předložených plánů. Toto přeložení mělo počíti u pozemku č. parc. 91/5, náležejícího těžařstvu, vésti pak vesměs přes pozemky těžařstva a nedotýkati se nikde pozemků cizích a mělo u mostu v Ch. opět vústiti do stávající okresní silnice. Ve výměru stanovena dále řada podmínek jednak stavebně-technických, jednak horně-policejních a to nejen pro stavbu silnice, nýbrž i pro budoucí provoz po rubu, a poznamenáno, že uzavření staré části okresní silnice smí se státi teprve, až nově zřízená silnice bude kolaudována a uznána za úplně vyhovující k odevzdání do provozu. Dalším výměrem z 25. listopadu 1901, adresovaným jmenovanému těžařstvu, udělilo pak okresní hejtmanství (samo) na základě místního šetření z 22. října 1901 užívací povolení k přeložené části okresní silnice a uložilo těžařstvu řádné udržování této části po dobu jejího užívání. Na to byla tato nově zřízená část okresní silnice skutečně také pro veřejný provoz otevřena a stará část uzavřena. Zda se tak stalo ještě dalším nějakým úředním aktem, či jen fakticky, není ze spisů patrno.
Než ještě došlo k ukončení tohoto provisoria, vymohla si Česká obchodní společnost za tím účelem, aby mohla svoje sousední dolová pole vyrubati, úřední povolení k přeložení obce Ch. a také k definitivnímu přeložení další části okresní silnice, resp. také menšího dílu oné části, jež byla již přeložena Ch.-ckým těžařstvem. Tím změnila se celá situace a z dosavadního provisoria části silnice přeložené Ch.-ckým těžařstvem stalo se definitivum — ovšem jen fakticky, bez jakéhokoliv zvláštního aktu úředního. Zatím důlní majetek Ch.-ckého těžařstva získala firma Weinmannovy závody ve S., dnešní to st-lka, a ta opětovnými podáními domáhala se na osk-i v Bilině, aby od ní přeloženou část okresní silnice převzala. Komise ta projevila k tomu s počátku ochotu, činila však převzetí závislé na provedení různých oprav, jež st-lka z části provedla, z části však provésti odepřela, takže k tomuto formelnímu převzetí nedošlo. Také pokus o dobrovolnou dohodu ztroskotal.
Když pak se množily stížnosti na špatný stav této části silnice a když zejména cestmistr hlásil dne 27. srpna 1927, že stav ten je tak špatný, že může býti odstraněn jen důkladným vyštěrkováním, vyčistěním banketu a vyházením silničních příkopů, zaslala osk st-lce při- piš z 1. září 1927 tohoto znění: »Spojovací silnice z Ch. do S., nalézající se toho času prokazatelně v udržování Weinmannových závodů, a to počínajíc od přejezdu dráhy přes B. až k vyústění jejímu do nově zřízené silnice k B., stojící v držení České obchodní společnosti v Ústí n/L., je toho času ve stavu velmi špatném. Došly sem již opětovně stížnosti na nedostatečné udržování této části silnice. Osk upozorňuje na tuto závadu s naléhavou žádostí, abyste v nastávajících podzimních — Č. 9950 —
měsících dali provésti důkladné vyštěrkování této silniční části. Rovněž jest zde vyčistiti bankety a vyházeti po obou stranách příkopy. Také tyto práce bylo by co nejdříve provésti, aby byl zajištěn nerušený odtok srážkových vod se silničního tělesa. Ježto dohoda o převzetí této silniční trati do udržování okresu B.-ského dosud ztroskotala o odpor Weinmannových závodů, tyto závody také odepřely poskytnouti jakýkoliv příspěvek k uvedení této silnice do řádného stavu, musí s poukazem na závadný stav dotčené části silnice na její konservování tamními závody jako dočasnými jejími udržovateli býti naléháno. Osk odpírá také jakoukoliv zodpovědnost za případné nehody, jež by následkem závadné konservace této části silnice vzešly a zůstávají za to zodpovědny Weinmannovy závody.«
Na tento připiš odpověděla st-lka přípisem z 5. září 1927, adresovaným osk-i, v němž žádá, aby bylo vzato na vědomí, že není naprosto »prokazatelně« povinna tuto silnici udržovati. Poukazujíc pak na to, že nikoli její vinou, nýbrž vinou osk nedošlo k převzetí této části silnice do správy okresu, žádá, aby bylo vzato na vědomí, že také ona odmítá veškeru zodpovědnost za případné nehody, jež by vzešly nedostatečným, jí však nenáležejícím udržováním této části silnice.
Na to předložila osk spisy zsv-u, jenž výměrem z 31. prosince 1927 nařídil »v záležitosti stížnosti fy Weinmannovy závody proti výměru osk z 1. září 1927 ohledně opravy spojovací silnice Ch.—S.« komisionelní jednání na den 9. ledna 1928 na místě samém. Při této komisi, při níž zjištěn závadný stav spojovací části silnice, vyhradila si st-lka podati svoje vyjádření písemně, což také učinila podáním z 2. února 1928.
Když pak k tomuto podání se ještě také vyjádřily osk a Česká obchodní společnost, vydal zemský úřad nař. rozhodnutí, v němž prohlásil: »že nedává místa námitkám, resp. stížnostem Weinmannových závodů, obsaženým proti výměru osk v Bílině z 1. září 1927 a jiným opětovným v této věci učiněným opatřením téže, námitky, resp. stížnosti ty zamítá jako bezdůvodné a v odpor vzatý výměr býv. osk v Bílině potvrzuje.« Toto své rozhodnutí odůvodnil v podstatě poukazem na to, že na st-lku jako právní nástupkyni Ch.-ckého těžařstva přešla povinnost udržovati uvedenou část silnice, kterážto povinnost byla pro ně založena výměry okr. hejtmanství z r. 1901, že tato její povinnost dosud nezanikla, poněvadž uvedená část silnice nebyla dosud převzata do správy okresu, což by se bylo mohlo státi výhradně jen formelním usnesením okr. zastupitelstva, a že ostatně st-lka pominutím provisoria získala mnohem větší výhodu v tom, že pro ni odpadl závazek znovuzříditi starou, zrušenou část této silnice.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Předmětem stížnosti je výměr zemského úřadu, jenž podle svého znění se jeví jako instanční rozhodnutí, kterým byly v řízení odvolacím přezkoumány t. zv. výměr osk v Bílině z 1. září 1927 a jiná opětovná v této věci učiněná opatření téže komise, a kterým byly námitky, resp. stížnosti vznesené dnešní st-lkou proti uvedenému výměru a opatřením jako bezdůvodné zamítnuty, a v odpor vzatý výměr býv. osk potvrzen. — Č. 9950 —
V důsledku toho dlužno nař. výměr zemského úřadu pojímati jako rozhodnutí, vydané na základě kompetenční normy § 25 organisačního zák. č. 125/27 zemským úřadem jakožto nynějším nositelem kompetencí, přísluševších až do té doby býv. zsv-u, neboť úřadem, jemuž podle § 77 zák. o okr. zastupitelstvu z 25. července 1864 č. 27 z. z. náleželo jako úřadu odvolacímu rozhodovati o usneseních okr. zastupitelstva a okr. výboru, byl právě zem. (správní) výbor.
Nss-u bylo nejprve — již také z moci úřední — zkoumati, byl-li úřad v předmětné věci k meritornímu rozhodování vůbec příslušný, a to v prvé řadě, nejde-li snad o rozhodnutí ve věci práva soukromého, náležející na pořad práva. Neboť kdyby tomu tak bylo, pak bylo by třeba nař. výnos již z tohoto důvodu zrušiti, aniž by bylo možno dále se jím zabývati. Za tím účelem dlužno konstatovati, že spor vznesený před nss má za předmět povinnost st-lky zemským úřadem a býv. osk-í tvrzenou, st-lkou však popíranou, uvésti v řádný stav určitou silniční trať dříve, než trať tato bude samosprávným okresem převzata do vlastní jeho správy a formálně zapojena do tělesa okresní silnice. Nař. výnos snaží se povinnost tu opříti o dva výměry okr. hejtmanství v Duchcově z r. 1901, což bylo by možné jen při názoru, že těmito výměry byl založen zvláštní právní titul ve smyslu § 13 silničního konkurenčního zák. z 12. srpna 1864 č. 46 z. z.
Podle znění obou těchto výměrů nelze žádný z nich pojímati jinak, než jako úřední vrchnostenský výměr, vydaný v řízení o přeložení části okr. silnice, tudíž jako rozhodnutí úřadu silničního, a to prvý jako stavební konsens, druhý pak jako výměr kolaudační. Leč k vydání takovýchto správních aktů nebylo okr. hejtmanství příslušno a to ani samo ani v dohodě s revírním báňským úřadem a s okr. výborem. Kdyby tedy oba tyto výměry byly pojímány tak, jak ve skutečnosti znějí, šlo by o emanace úřadu nepříslušného, tedy o akty zmatečné, jimiž nějaká veřejnoprávní udržovací povinnost Ch.-ckého těžařstva nebo st-lky vůbec založena býti nemohla.
Právě tak zmatečnými byly by však oba tyto výměry, kdyby slušelo je považovati za souhlas ke zrušení části okr. silnice ve smyslu § 20 siln. zák. konkurenčního, neboť takovýto souhlas by ve smyslu předpisu právě citovaného byl mohl býti platně udělen pouze místodržitelstvím a zem. zastupitelstvem (zem. výborem).
Že pak žádný z těchto výnosů — zejména ani prvý z nich, třebas byl vydán politickým úřadem v dohodě s úřadem báňským —, nemůže býti hodnocen jako horněprávní nález vyvlastňovací ve smyslu § 102 hor. zák., tomu nasvědčuje nejen obsah obou těchto výměrů, nýbrž i úvaha, že vyvlastnění veř. komunikací je podle §§ 17 a 99 hor. zák. vůbec nepřípustno, a že by také bylo nevysvětlitelno, jak mohla v tomto řízení osk býti přibrána jako úřad spolurozhodující, kdyžtě přece jako vlastnice vyvlastňovaného objektu byla by zde mohla vystoupiti jediné v postavení procesní strany.
Než přihlédne-li se k příčinné souvislosti těchto výměrů s hornickým provozem Ch.-ckého těžařstva, předchůdcem to dnešní st-lky, a zejména pak k vrchnostenské účasti báň. úřadu, jakož i okr. výboru při vydání aspoň prvého z těchto výměrů, nelze vyloučiti názor, že — Č. 9950 —
aspoň tento prvý výměr dá se v souvislosti se zakročením Ch.-ckého těžařstva vykládati jako dohoda, uskutečněná na poli práva horního, což není pak bez významu ani pro výklad druhého, t. zv. kolaudačního výměru, vydaného okr. hejtmanství samým, kterýžto výnos se o povinnosti k udržování přeložené části silnice výslovně zmiňuje. V každém případě bude pro věcné rozhodnutí sporu v prvé řadě směrodatným rozřešení otázky, zda některý z obou uvedených výnosů, snad teprve onen druhý, má povahu správního aktu, jímž byla založena povinnost Ch.-ckého těžařstva, uvésti veřejnou silnici do řádného stavu.
Tuto otázku nelze ovšem v žádném případě kvalifikovati jako otázku práva soukromého a proto také odpadají všeliké pochybnosti o tom, nenáleží-li snad záležitost ta ve všech směrech na pořad práva. Naproti tomu mohla by ovšem příslušnost zem. úřadu k věcnému rozhodování býti dána, ať již k tomu byl povolán jako dnešní nositel kompetencí býv. zv-u, či na základě čl. 7 org. zák. č. 125/27, což ovšem nebylo třeba blíže zkoumati, kdyžtě zde zem. úřad vystupoval zřejmě jakožto stolice odvolací, nadřízená osk-i.
Nedá-li se však rozhodovací kompetence žal. úřadu naprosto a vůbec popříti, musil nss zkoumati oprávněnost oněch námitek stížnosti, v nichž se vytýká nedostatek procesních předpokladů pro vydání instančního rozhodnutí. Rozhodnutí odvolací stolice předpokládá pojmově rozhodnutí stolice nižší, vedle toho pak řádně podaný prostředek opravný. Jen za těchto procesních předpokladů může úřad odvolací přikročiti k výkonu své rozhodovací pravomoci.
Pokud jde předem o emanaci osk 1. září 1927, označenou v nař. výnosu jako předmět instančního zkoumání, jeví se výrok ten v podstatě jako naléhavá žádost o odstranění závad na přeložené části silnice. K této žádosti připíná se pak již jen odmítnutí jakékoli zodpovědnosti okresu za případné úrazy. Naproti tomu zase podání, jímž dnešní st-lka odpověděla na posléz uvedenou žádost, obsahuje v podstatě pouze popření udržovací povinnosti st-lčiny, jak ji osk předpokládá, k čemuž se také zde pojí opět odmítnutí jakékoli zodpovědnosti za případné úrazy. Nelze tedy ani onen připiš zaslaný st-lkou osk-i již podle jeho obsahu pojímati jako nějaké úřední rozhodnutí, stejně jako nelze ani podání Weinmannových závodů na osk-i z 5. září 1927 uznati za prostředek opravný.
Dlužno proto stížnosti dáti plně za pravdu, že v daném případě nebylo tu nezbytných předpokladů pro instanční rozhodovací činnost žal. úřadu, a bylo proto nař. výnos již z tohoto důvodu zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž měl nss důvod zabývati se ještě dalšími výtkami vadnosti řízení nebo dokonce meritem věci.

Citace:

č. 9950. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 114-118.