NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8444 —
Č. 8444.

Pojištění nemocenské: I. * Neodporuje zákonu, jestliže min. soc. péče schvaluje dodatečně zvýšení pojistných příspěvků nemocenských ve smyslu § 25 odst. 5 nemoc. zák. č. 689/20. — II. K odůvodnění mimořádného zvýšení takového nestačí, vykazuje-li pokladna schodek ve svých pravidelných příjmech a nelze-li k jeho krytí sáhnouti k reservnímu fondu. — III. Je podstatnou vadou řízení, udělí-li min. soc. péče schválení, zmíněné sub I., aniž slyšelo svaz nemocenských pokladen.
(Nález ze dne 20. února 1930 č. 2808.)
Věc: Firma Jiří Sch. v Ú. a spol. (adv. Dr. Eduard Kroha z Ústí n. L.) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. okresní nemocenskou pojišťovnu v Ú. adv. Dr. Rudolf Rabi z Prahy) o přeplatek pojistných příspěvků. — Č. 8444 —
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Stěžující si firmy oznámily osp-é v Ú., že okr. nemoc. pokladna tamtéž vyměřovala jim a vybírala v období od 1. ledna do 31. května 1921 nemocenské pojistné příspěvky ve výši 6% průměrné mzdy pojištěncovy, tedy v míře přesahující zákonnou mez (5,715%), stanovenou § 25 odst. 4 nem. zák., a žádaly, aby pokladně bylo uloženo přeplatek pojistných příspěvků vrátiti. Osp výměrem z 20. srpna 1924 žádosti nevyhověla, poněvadž min. soc. péče schválilo výnosem z 9. července 1921 pro dobu od 1. ledna do 31. května 1921 okr. nemoc. pokladně v Ú. vybírání zvýšených příspěvků.
Zde citovaný výnos z 9. července 1921 má toto znění: »Okr. správě polit. v Ú. Okr. nemoc. pokladna v Ú. podala si žádost, aby omylem vyměřené příspěvky ve výši převyšující zákonnou mez (6% průměrné denní mzdy při započítání týdne sedmi pracovními dny), jež vybírala v době od 1. ledna do 31. května 1921 a tím vzniklé přeplatky nemusela vraceti a aby jí proto bylo povoleno dodatečné vybírání této míry příspěvků za uvedenou dobu. Min. soc. péče přihlížejíc k tomu, že podle předložené účetní závěrky za rok 1920 uvedená pokladna byla pasivní, kdy schodek obnášel 119 886 Kč a že reservní fond pokladny značně klesl pod výši stanovenou v § 28 odst. 3 nem. zák., výjimečně schvaluje vybírání vyšších příspěvků pojistných v době od 1. ledna do 31. května 1921 nežli bylo po zákonu dovoleno.«
Zsp v Praze nevyhověla odvolání stěžujících si firem a potvrdila výměr osp-é z důvodů v něm uvedených. — Nař. rozhodnutími pak potvrdilo min.-soc. péče rozhodnutí zsp-é z důvodů v nich uvedených, k nimž ještě dodalo: »Pokud odvolání poukazovalo na námitku již v předchozím řízení uplatňovanou, že okr. nemoc. pokladna v Ú. byla podle účetní závěrky za rok 1920 aktivní a nikoli pasivní, jak se uvádělo ve vynesení min. soc. péče z 9. července 1921, dlužno poznamenati toto: Okr. nemoc. pokladna v Ú. sice vykazovala koncem r. 1920 reservní fond ve výši 1 708 215 Kč 58 h, tedy přírůstek reservního fondu za celý rok 1920 o 1 085 058 Kč 90 h, avšak tento přírůstek neplynul z příznivého vývoje pravidelného hospodaření pokladny samé, nýbrž byl toliko zcela nahodilým důsledkem toho, že některé nemocenské pokladny, zrušené podle ustanovení čl. XXI. zák. č. 268/19 s ní splynuly a převedly na ni své reservní fondy. Naproti tomu okr. nemoc. pokladna v Ú. vykazovala ve svém hospodaření na rok 1920 úbytek na pravidelných příjmech 119 886,78 Kč.« — — — —
O stížnostech uvážil nss toto:
Stížnosti spatřují nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že spočívají na normativním výnosu z 9. července 1921, jenž je nezákonný. — Výnosem tím bylo pro období od 1. ledna do 31. května 1921 okr. nemoc. pokladně v Ú. dodatečně schváleno výjimečné vybírání nemocenských příspěvků nad zákonnou mez. Tuto zákonnou mez stanoví § 25 odst. 4 nem. zák. v ten způsob, že veškeré příspěvky za jednoho pojištěnce nesmějí na týden činiti více než čtyři desetiny průměrného denního výdělku mzdové třídy (§ 7). Ježto podle § 7 ve znění zák. č. 689/20 pro výpočet příspěvků jest týdenní výdělek počítati sedminásobkem denního — Č. 8444 —
výdělku, může nejvyšší přípustný příspěvek činili jen 5,715% průměrného denního výdělku. Že tomu tak jest, o tom není mezi stranami sporu.
Norma, která opravňuje min. soc. péče zvyšovati příspěvky nad tuto mez, jest obsažena výhradně v § 25 odst. 5 nem. zák., jenž stanoví: »Ukáže-li se toho potřeba, může min. soc. péče, vyslyševši svaz nemoc. pokladen, povoliti, aby celkové příspěvky za pojištěnce mohly býti zvýšeny až nejvýše na 8% průměrné mzdy mzdové třídy, do níž pojištěnec je zařazen, pokud je to nutno k úhradě zákonných dávek (§ 6).«689/1920 sb., § 25.5
Stížnosti spatřují nezákonnost cit. výnosu v tom, že se tímto kategorickým zákonným předpisem neřídil. Po této stránce namítají stížnosti v podstatě: 1. že min. před vydáním tohoto výnosu neslyšelo svaz nemoc. pokladen, 2. že výnos ten vydalo dodatečně, když již zvýšené příspěvky byly pokladnou předepsány a vybrány a když st-lky žádaly vrácení přeplatků, a nikoli předem, jak cit. paragraf předpokládá, 3. se výnos ten týká pouze jediné pokladny, ač z toho, že zákon nařizuje slyšení svazu, je zřejmo, že má na mysli jen takové zvýšení příspěvků, jež má platiti pro všecky nemoc. pokladny státu nebo aspoň pro veškeré pokladny území svazu, ježto svaz je určen k tomu, aby hájil společné zájmy pojišťoven, takže by jeho slyšení při sanaci jedné pokladny nemělo smyslu a byla by na místě jen revise hospodářství této pokladny, 4. že výnos ten jest neudržitelně odůvodněn poukazem na § 28 odst. 3 nem. zák., jenž jedná o reservním fondu, jeho založení a doplňování. Ani v tomto § 28 ani jinde v zákoně nelze prý nalézti ustanovení, že by k doplnění reservního fondu bylo lze zvýšiti příspěvky nad zákonnou mez, 5. že pro takovéto zvýšení příspěvků přichází jedině v úvahu cit. § 25/5, jenž však stanoví za podmínku, aby zvýšení toho bylo třeba k úhradě zákonných dávek. Lze tedy povoliti vybírání příspěvků přesahujících zákonnou mez § 25/4 jen tehdy, poskytuje-li pokladna pouze zákonné dávky a nestačí-li její příjmy na úhradu těchto dávek. Okr. nemoc. pokladna v Ú. poskytovala však dávky přesahující míru zákonem stanovenou. Teprve kdyby příspěvky na zákonné dávky nebyly stačily, bylo by min. mohlo povoliti zvýšení příspěvků. Tohoto předpisu prý min. nedbalo, je proto cit. jeho výnos nezákonný a nezákonná jsou i nař. rozhodnutí na něm spočívající.
Ad 1. Cit. předpis § 25 odst. 5 nem. zák. ukládá min.-u soc. péče, aby slyšelo svaz nemoc. pokladen, nestanoví však, že by slyšení to bylo podmínkou platnosti opatření tam uvedeného; je tedy svou povahou pouze normou, upravující řízení. Potom by však nedostatek slyšení svazu netvořil nezákonnost rozhodnutí žal. úřadu, nýbrž jedině vadu řízení. Min. soc. péče povolilo zvýšení pojistných příspěvků nad zákonnou mez, aniž slyšelo svaz nemoc. pokladen. To tvrdí stížnosti, tvrzení to nebylo popřeno žal. úřadem, jenž odvodního spisu nepodal, a jest ostatně potvrzeno i obsahem předložených správních spisů. V tom, že proti předpisu § 25 odst. 5 bylo ono povolení vydáno bez slyšení svazu nemoc. pokladen, spočívá však podstatná vada řízení ve smyslu § 6 zák. o ss, poněvadž podstatná forma řízení cit. zákonným předpisem výslovně stanovená byla porušena. — Č. 8444 —
Ad 2. Předpis § 25 odst. 5, jenž tu jedině přichází v úvahu, zmocňuje min. soc. péče, učiniti tam uvedené opatření, aniž mu ukládá jakékoli hranice časové, takže ze zákona, jenž pro sporný případ činí sedes materiae, nelze vyvozovati omezení, jaké z něho chtějí dovoditi stížnosti. Z podstaty věci, resp. z účelu zákona rovněž nelze nic pro stanovisko stížností získati. Je-li účelem zákona uvésti hospodaření pokladny zvýšením příspěvků do rovnováhy tak, aby mohla své zákonné závazky plniti, pak jistě není účel ten poškozen, stane-li se úprava zákonem připuštěná na celou onu časovou periodu, která vykazovala situací hospodářskou tuto úpravu žádající, třebas i tato perioda již uplynula.
Ad 3. Stejně bezdůvodná jest i námitka, že by opatření dle § 25 odst. 5 bylo přípustno jen pro všechny nemoc. pokladny státu, resp. pro veškeré pokladny zřízení v území toho kterého svazu nemoc. pokladen. Pro tento výklad neposkytuje cit. paragraf pražádného podkladu. Slyšení svazu, jenž v tomto případě není ani orgánem spolurozhodujícím ani stranou, má pro úřad význam jedině informativní a to stejně, ať jde o jednotlivou pokladnu či o všechny pokladny ve svazu sdružené, svaz jest slyšen nejen proto, aby hájil zájmy sdružených pokladen, nýbrž i proto, že zná poměry nemoc. pokladen, u něho sdružených a může proto min.-u poskytnouti potřebné informace. Zvýšení příspěvků pak řídí se — jak bude o tom dále řeč a jak stížnosti samy uplatňují — nikoli všeobecnými hospodářskými poměry všech nemoc. pokladen celého státu nebo jiné územní jednotky, nýbrž právě individuelními poměry jednotlivé pokladny.
Ad 4. a 5. Bezpodstatná je námitka, že min. soc. péče není zákonem zmocněno, aby k doplnění reservního fondu nemoc, pokladny zvyšovalo příspěvky nad zákonnou míru, poněvadž min. soc. péče ani cit. výnos č. 4243 ani nař. rozhodnutí takto neodůvodnilo. Citujíc § 28, odst. 3, jenž stanoví, že reservní fond nemoc. pokladny je nashromážditi do obnosu prostého průměrného vydání posledních tří let a, je-li třeba, jej do této výše doplniti, vyslovilo jedině, že reservní fond klesl pod výši tu stanovenou, takže z něho nelze opatřiti úhradu pro nekryté pokladniční výdaje.
Min. výnos č. 4243/21 je odůvodněn — jak zřejmo z jeho vpředu cit. znění — úvahou, že podle účetní závěrky za rok 1920 pokladna byla pasivní, kdy schodek obnášel 119 886 Kč, a že reservní fond pokladny značně klesl pod výši stanovenou §em 28 odst. 3. Třeba tedy vzhledem k vývodům stížnosti zkoumaví, zdali těmito úvahami lze odůvodniti učiněné opatření.
Jak již shora řečeno, jest hledati normu, opravňující min. soc. péče ke zvýšení nemoc. příspěvků nad zákonnou mez, v § 25 odst. 5 nem. zák., jenž stanoví: »Ukáže-li se toho potřeba, může min. soc. péče, vyslyševši svaz nemoc. pokladen, povoliti, aby celkové příspěvky za pojištěnce mohly býti zvýšeny až nejvýše na 8% průměrné mzdy mzdové třídy, do níž pojištěnec je zařazen, pokud je to nutno k úhradě zákonných dávek (§ 6).«689/1920 sb., § 25.5 — Předpis tento třeba vykládati v souvislosti s ustanoveními paragrafů následujících, zejména § 28 odst. 1 a 3 a § 30 odst. 1 a 3. — Č. 8445 —
§ 28 odst. 1 stanoví o reservním fondu nemoc. pokladen, že se utvoří a rozmnožuje z přebytků příjmů nad výdaji. Odstavec 3. tohoto paragrafu byl již citován shora. Odstavec 1 § 30 pak zní: »Vyjde-li z výročních závěrek na jevo, že příjmy nestačí k uhražení výdajů, a nedosáhl-li reservní fond ještě výše v § 28 odst. 3 dotčené nebo zmenšil-li se reservní fond pod tento obnos důsledkem překročení příjmů výdaji, tedy, pokud změnami správy nebo kontroly nemocných jistě očekávati se nedá, že poměry se v nejbližší době zlepší, budiž učiněno usnesení, aby příspěvky byly zvýšeny nebo pokladní dávky v mezích nejmenších zákonných dávek zmírněny (§§ 6 a 8)«689/1920 sb., § 30.1. Odstavec 3. § 30 konečně ustanovuje, že »nestala-li by se usnesení srovnalá s ustanoveními odst. 1, vybídne dozorčí úřad, ke schválení stanov oprávněný, aby příslušné usnesení bylo učiněno; nebude-li tomuto vybídnutí vyhověno, provede jmenovaný úřad potřebnou změnu pokladních stanov z úřední moci s účinkem dle práva závazným.«689/1920 sb., § 30.3
Srovnají-li se tato ustanovení ve své souvislosti, podává se tento výklad zákonného stavu: § 30 odst. 1 stanoví normální způsob, jak pokladna má docíliti rovnováhy v rozpočtu. Teprve, když jsou vyčerpány tyto zákonem předvídané možnosti a prostředky nápravy (»ukáže-li se toho potřeba«), tedy není-li možno ani sáhnouti k reservnímu fondu, ani snížiti náklady správy, ani zvýšiti usnesením pokladny pojistné příspěvky, poněvadž již dosáhly nejvyšší zákonné meze, a jsou-li i pokladniční dávky sníženy na zákonné minimum, dáno min.-u soc. péče jako poslední prostředek nápravy oprávnění, zvýšiti pojistné příspěvky nad zákonnou míru, avšak jen. pokud je to nutno k úhradě zákonných dávek (nikoli tedy zvýšených nebo fakultativních dávek, jež poskytují snad stanovy) a nejvýše do 8% průměrné denní mzdy.
Co platí pro povolení zvýšených příspěvků pro futuro, musí býti zajisté respektováno i při dodatečném schválení neprávem vybraných vyšších příspěvků, t. j. toto může býti schváleno jen tenkráte, vyčerpala-li pokladna veškeré možnosti nápravy v zákoně předvídané a jí uložené, a jen potud, pokud je to nutno k úhradě zákonných dávek.
S těchto hledisek nezkoumal předběžný výnos min. soc. péče přípustnost zvýšení příspěvků, jak zřejmo z jeho odůvodnění a z předložených spisů správních, pojímaje patrně nesprávně předpis § 25 odst. 5 v ten rozum, že stačí k odůvodnění mimořádného zvýšení pojistných příspěvků, vykazuje-li pokladna schodek ve svých pravidelných příjmech a nelze-li k jeho krytí sáhnouti k reservnímu fondu. Názor ten však, jak právě dovozeno, nevyhovuje zákonu. Pak ovšem výnos min. soc. péče z 9. července 1921 č. 4243-F/21 nejen že spočívá na řízení vadném (jak dovozeno ad 1), ale nemá ani opory v zákoně, bylo proto nař. rozhodnutí, jež se o tento nezákonný výnos opírají, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8444. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 417-421.