NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13815.

Vyrovnací řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Platy vykonané ručitelem nebo jiným solidárním dlužníkem po zahájeném vyrovnacím řízení nebo po jeho skončení nemají vliv na výpočet vyrovnací kvóty.
(Rozh. ze dne 29. září 1934, Rv II 694/34.)
Žalovanému byla proti žalobci přisouzena pohledávka 7542 Kč. O žalobcovu jmění bylo pak zahájeno vyrovnací řízení, k němuž žalovaný přihlásil onu pohledávku a jež skončilo vyrovnáním na 45%. Ježto žalobce nezaplatil celou první vyrovnací splátku 747 Kč 15 h, nýbrž jen 640 Kč, vedl na něho žalovaný exekuci k vydobytí celé obživlé pohledávky. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném nepřípustnosti exekuce, tvrdě, že zapravil celou vyrovnací splátku, vycházeje z toho, že jeho manželka zaplatila před splatností prvé vyrovnací kvóty část pohledávky žalovaného, čímž se snížila celková pohledávka žalovaného a tím i vyrovnací kvóta. Oba nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolací soud má za to, že odvolatel přes odpůrcovu upomínku první splátku plně neuhradil. Podle potvrzeného vyrovnání, jež bylo skončeno 13. března 1933, měl odvolatel zaplatiti 30. dubna 1933 10% pohledávek, 30. října 1933 10%, 30. dubna 1934 10% a 30. října 1934 15%. I dle žaloby činila pohledávka žalovaného za odvolatelem podle rozsudku ze dne 6. prosince 1932: 7452 Kč 05 h s 5% úroky ze 4686 Kč 10 h, od 7. října 1932 a z 2765 Kč 95 h od 11. listopadu 1932 jakož i útraty sporu 221 Kč 50 h. Připočte-li se k jistině 7452 Kč 05 h 5% úrok ze 4686 Kč 10 h od 7. října 1932 do dne zahájeného vyrovnání, t. j. do 5. listopadu 1932, tedy za třicet dní 19 Kč 52 h, činila pohledávka žalovaného za odvolatelem na počátku vyrovnání před jeho přijetím a schválením, celkem 7471 Kč a 10% první splátka z toho správně činila 747 Kč 15 h (úroky z 2765 Kč 95 h od 11. listopadu 1932, do pohledávky přirozeně započítat nelze). Odvolatel neměl tedy kvótu, první 10%ní splátku na kvótu vypočítávati podle stavu pohledávky žalovaného za odvolatelem (a jeho manželkou) jaký byl po platu, který učinila manželka odvolatelova 10. dubna 1933, před první splátkou na vyrovnací kvótu, poněvadž přijaté vyrovnání působilo podle § 60 a 9 vyr. ř. ode dne zahájení, kdy pohledávka žalovaného za odvolatelem byla 7471 Kč 57 h. Plat manželky odvolatelovy sice způsobil částečný zánik i dluhu odvolatelova, ale tento plat nemohl snížiti nárok žalovaného na kvótu, kterou bylo vypočísti z pohledávky žalovaného v době zahájení vyrovnacího řízení. Poněvadž však odvolatel připočetl si ve svůj prospěch na úkor kvóty žalovaného částečný plat své manželky a nezaplatil 10% splátku na kvótu žalovaného podle výše pohledávky žalovaného v době zahájení vyrovnacího řízení, nesplnil včas a plně podmínku vyrovnání a je dáti za pravdu napadenému rozsudku, že celá jeho pohledávka obživla.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto
důvodů:
Právní názor odvolacího soudu o výpočtu pohledávky pro vyrovnací kvótu, odpovídá zákonu. Podle § 56 vyr. ř. jsou práva věřitelů proti ručitelům a spoludlužníkům dlužníka, který se vyrovnává, jakož i proti osobám, proti kterým přísluší věřitelům právo postihu, vyrovnáním nedotčena, pokud se oprávnění výslovně neprohlásí jinak. Potvrzeným vyrovnáním a řádným jeho splněním sprošťuje se jen vyrovnací dlužník závazku nahraditi věřitelům ztrátu, kterou utrpěli vyrovnáním; toto osvobození platí i proti rukojmím a jiným osobám, kterým přísluší právo postihu (§ 60 odst. (1) vyr. ř.), kdežto věřitelům zůstávají zachována veškerá práva proti spoludlužníkům a ručitelům. Již z těchto předpisů lze usuzovati, že platy vykonané ručitelem nebo (solidárním) dlužníkem po zahájeném vyrovnacím řízení nebo po jeho skončení nemají vliv na výpočet vyrovnávací kvóty, zejména se nezmenšuje jimi výše pohledávky věřitelem přihlášené k vyrovnání nebo mu v den zahájení vyrovnacího řízení příslušející (viz §§ 9, 16, 17, 21, 22, 27 vyr. ř.) pro výpočet vyrovnací kvóty. Použil-li odvolací soud k odůvodnění svého názoru předpisu § 21 vyr. ř., učinil tak právem, poněvadž i z něho plyne, že platy po zahájení vyrovnacího řízení nebo dokonce po jeho skončení jiným solidárně zavázaným dlužníkem vykonané zůstávají pro výpočet vyrovnací kvóty nepovšimnuty. Vyrovnací kvóta činila tudíž v případě, o nějž jde, 747 Ke 15 h, takže žalobce zaplacením částky 640 Kč vyrovnání včas a řádně nesplnil. Námitka dovolatelova, že by šlo nanejvýše o nezaviněné nedopatření, není odůvodněna, neboť bylo jeho povinností, by se při pochybnosti o výpočtu výše vyrovnávací kvóty zajistil zaplacením vyšší částky proti následkům případného nesplnění vyrovnání (§ 67 vyr. ř.).

Citace:

Čís. 13815. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 147-148.