NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 247.

Soukromému obžalobci, jenž, řádně byv obeslán, k hlavnímu přelíčení se nedostavil, nelze povoliti obnovu trestního řízení.
(Rozh. ze dne 4. září 1920, Kr I 610/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal ku zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením okresního soudu pro přestupky v Praze ze dne 16. dubna 1920 byl porušen zákon v ustanoveních § 46 odst. 3 tr. ř. a § 352 odst. 3 tr. ř.
Důvody:
U okresního soudu pro přestupky v Praze byla podána Josefem H., Františkem S., Vladimírem P. a Karlem Sk. soukromá obžaloba na Pavla D. pro přestupek urážky na cti. Při konečném hlavním líčení dne 24. března 1920 odsouzen byl obžalovaný pro urážlivý, jemu za vinu kladený výrok, pokud jím dotčeni byli Josef 11. a František S. Naproti tomu sproštěn byl obžalovaný z obžaloby pro urážlivý výrok, pokud směřoval proti Karlu Sk. dle § 259 odst. 3 tr. ř. a, pokud směřoval proti Vladimíru P., dle § 259 odst. 2 tr. ř., ježto se tento k hlavnímu přelíčení nedostavil. Vladimír P. podal pak 27. března 1920 žádost za restituci, načež, když osvědčil, že byl v době líčení nemocen a upoután na lůžko, byla mu proti návrhu obžalovaného povolena usnesením okresního soudu pro přestupky v Praze ze dne 16. dubna 1920 obnova dle § 352 tr. ř. Proti usnesení tomu podal obžalovaný svým obhájcem stížnost, jež však byla usnesením téhož soudu ze dne 26. dubna 1920 jako nepřípustná odmítnuta. K další jeho stížnosti bylo usnesení to odvolacím soudem rozhodnutím ze dne 5. května 1920 jako zmatečné zrušeno, ve věci však byla původní stížnost jako nepřípustná odmítnuta. Svrchu uvedené usnesení okresního soudu pro přestupky v Praze ze dne 16. dubna 1920 odporuje zákonu, neboť tím, že soukromý obžalobce Vladimír P., ač byl řádně obeslán, k hlavnímu přelíčení se nedostavil, vstoupila v platnost právní domněnka § 46 odst. 3 tr. ř. a musil býti vynesen ohledně tohoto soukromého obžalobce rozsudek obžalovaného osvobozující dle § 259 odst. 2 tr. ř. Vešla-li jednou v platnost zmíněná právní domněnka, jest vyloučeno, by později jakýmikoliv okolnostmi byla prokazována nemožnost dostaviti se k hlavnímu přelíčení, ježto zákon toho nepřipouští. Naopak stanoví v § 352 odst. 3 tr. ř., že soukromému obžalobci, jenž obžalobu vzal zpět, nikdy nemůže býti povolena obnova trestního řízení. Tímto rozhodnutím porušil tedy soud jednak ustanovení § 46 odst. 3 tr. ř., jednak ustanovení § 352 odst. 3 tr. ř. Bylo proto zmateční stížnosti k zachování zákona podle §§ 33 a 292 tr. ř. vyhověno. Zmateční stížnost k zachování zákona uváděla též ještě porušení § 56 tr. ř., než nebylo třeba tímto porušením zvlášť se zabývati, neboť jest obsaženo v porušení § 352 odst. 3 tr. ř.

Citace:

Čís. 247. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 342-343.