Č. 10215.

Vyvlastnění. — Stavební právo. — Samospráva obecní (Podk. Rus): 1. O odvolání strany z usnesení městské rady v Užhorodě o vyvlastnění pozemku k rozšíření ulice rozhoduje za platnosti zák. č. 125/27 zemský úřad, nikoliv městské zastupitelstvo ani zemský výbor. — 2. Městský notářský úřad v Užhorodě není příslušný uložiti městu, aby učinilo opatření stran vyvlastnění pozemku k rozšíření ulice. — 3. Platí předpisy zák. čl. 1:1890 o cestách také na městské ulice?
(Nález ze dne 13. prosince 1932 č. 19307.)
Věc: Zemské hlavní město Užhorod proti zemskému úřadu v Užhorodě o vyvlastnění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze 16. března 1927 udělil městský notářský úřad v Užhorodě správě řecko-katolického biskupství v Užhorodě povolení k parcelaci pozemku »Markétin ostrov« v U. mezi jiným s podmínkou, že biskupství, resp. noví majitelé jednotlivých parcel vybudují před svými domy celou ulici. Ve výměru bylo dále vysloveno toto: »Poněvadž majiteli pozemku bylo výpisem z pozemkových knih dokázáno vlastnické právo v šířce 6 m projektované ulice, táhnoucí se paralelně s P.-ovou ulicí, budiž učiněno nákladem městské správy vyvlastňovací opatření, ježto se stanoviska regulace ulic bude nutno tuto část vyvlastniti. Z komunikačních, regulačních a estetických důvodů není účelno, aby bylo od žadatele pro ulici ještě dalších 6 m pozemku odebráno pro tento účel, ježto by tím byla projektovaná ulice prolomena.«
V r. 1928 žádali majitelé domků, postavených na parcelovaném pozemku, aby město svým nákladem provedlo vyvlastnění pozemků pro rozšíření zmíněné ulice. Městská rada tuto žádost usnesením z 8. května 1929 zamítla, jelikož rozšíření ulice není ve veřejném zájmu města, a město nemá úhradu na odkoupení dotyčných pozemků.
Na odvolání Valerie R. zrušil zemský úřad rozhodnutí městské rady z důvodu, že rozhodnutí městského notářského úřadu ze 16. března, jež vydáno bylo úřadem podle § 56 zák. čl. 1:1890, resp. vl. nař. č. 385/22 a č. 106/26 k tomu oprávněným a v němž vysloven byl závazek města Užhorodu k vyvlastnění 6 m širokého pruhu pro zřízení ulice, nabylo — nebyvší nikým, zejména ani městem bráno v odpor — právní moci. K námitce uplatněné starostou města při předložení odvolání, že jde o soukromou ulici, zemský úřad podotkl, že ulice ta je dle regulačního plánu majetkem města Užhorodu a ulicí veřejnou.
Ve své stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané namítá město Užhorod, že žal. úřad nebyl k rozhodování o odvolání Val. R. příslušným, nýbrž že rozhodování to náleželo městskému zastupitelstvu. Leč kdyby tento názor nebyl správný, nepříslušelo rozhodování zemskému úřadu, nýbrž se zřetelem na to, že jde o věc samostatné působnosti obce, zemskému výboru.
Nss neshledal tyto námitky důvodnými. Stížnost neuvádí konkrétního předpisu, podle něhož by ve věci, o niž jde, jako druhá instance působiti mělo obecní zastupitelstvo. Z § 25 zák. čl. 22: 1886 pak vychází, že odvolací stolicí proti usnesení obce byl municipální, resp. správní výbor, jimž tedy náleželo jako druhé stolici i rozhodování o odvoláních proti opatřením obecního představenstva (§ 62 cit. zák.). Na místo těchto orgánů vstoupil podle vl. nař. č. 113/23 župan, resp. civilní správa Podk. Rusi, jejichž působnost pak § 5 zák. č. 125/27 byla přenesena na zemský úřad. Působnost zemského výboru je podle § 99 téhož zák. omezena na výkon dohlédací moci, kterou se nevyrozumívá rozhodování pořadem stolic. Jedině ve věcech obecního rozpočtu náleží ínstanční rozhodovaní zemskému výboru (§ 3 zák. č. 77/27 ve znění zák. č. 169/30). Podle toho byl zemský úřad k vydání nař. rozhodnutí příslušným.
Stížnost dále namítá, že nař. rozhodnutí je nezákonné proto, že povinnost obce k vyvlastnění vyvozuje z právní moci výměru městského notářského úřadu ze 16. března 1927. Po názoru stížnosti nebyl tento úřad kompetentní, aby dotyčnou povinnost obci uložil, a jeho výrok není způsobilý, aby nabyl materielně-právní moci. Ostatně nelze tento výrok mést. notářského úřadu pokládati za judikátní, nýbrž za pouhý projev mínění, že bude nutno provésti za účelem rozšíření ulice vyvlastnění.
Nss shledal, že výrok měst. notářského úřadu podle svého shora uvedeného znění má formu výroku judikátního; tento úřad ve své zprávě z 22. října 1929 také výslovně podotýká, že rozhodnutím ze 16. března 1927 zavázal městskou správu k učinění opatření na vyvlastnění pozemků přiléhajících k nově zřízené ulici. Jest tedy jen zkoumati, byl-li měst. notářský úřad příslušným, aby městu povinnost, o niž jde, mohl pravoplatně uložiti, a mohl-li se proto zemský úřad ve svém rozhodnutí o právní moc tohoto jeho výroku opírati.
Podle § 10 zák. č. 243/22, který podle § 1 č. 1 zák. č. 62/25 platí pro město Užhorod, přešla na městský notářský úřad v Užhorodě působnost, kterou magistrát měst se zřízeným magistrátem a jeho členové dosud vykonávali, pokud tato působnost není vyhrazena městské radě (§ 9). Že by magistrát města se zřízeným magistrátem nebo některý jeho člen byl býval měl právo, uložiti městu závazek onoho obsahu, jak je uveden v cit. výměru ze 16. března 1927, není nikde stanoveno, a proto nelze uznati, že by oprávnění takové bylo přešlo na městský notářský úřad. Žal. úřad sám shledal podklad pro kompetenci měst. notářského úřadu v ustanovení § 56 zák. čl. 1:1890.
Tomuto názoru nemohl nss — ponechávaje stranou otázku, lze-li tento zákonný článek o veřejných silnicích a mýtech aplikovati na ulice v městech — přisvědčiti. Citovaný § 56 jedná jedině o tom, že na základě technických plánů pro stavbu nových silnic se koná místní šetření, nařizuje, ve kterých případech plány ty musí být předloženy min. obch., jemuž ještě vyhražuje právo, aby za jistých okolností dal provésti místní šetření svými vlastními orgány a po případě stavbu nepovolil. Z tohoto ustanovení nedá se vůbec nic dovoditi, co by svědčilo názoru žal. úřadu. Ale ani z dalších ustanovení téhož zák. článku neplyne oprávněnost onoho úsudku. Paragraf 60 praví, že v rozhodnutí o povolení projektu jest zvlášť vysloviti, že případně potřebnou expropriaci jest zvlášť projednati podle předpisů zák. čl. 41: 1881, a § 61 stanoví, že ohledně žádosti za povolení expropriačního práva a vůbec ohledně expropriace jsou rozhodnými ustanovení téhož zákonného článku.
Zák. článek 1:1890, jehož se žal. úřad dovolal, neposkytuje tudíž nijakou oporu pro výrok, že měst. notářský úřad má právo uložiti městu pravoplatně závazek, aby za účelem rozšíření ulice vyvlastnilo pozemky k tomu potřebné. Když tedy žal. úřad, odkazuje na právní moc takovéhoto výroku měst. notářského úřadu ze 16. března 1927, odvolání Valerie R. vyhověl a usnesení městské rady z 8. května 1929 zrušil, jednal proti zákonu.

Citace:

Č. 10215. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 758-760.