NPD documents search: Sociální revue, 7 (1926) - V úpravě služebních poměrů u státu a jiných komunálních svazů rozlišují se zásadně dvě kategorie zaměstnanců

Č. 6988.

Vyvlastnění. — Stavební ruch. — Administrativní řízení. I. Po 31. prosinci 1924 nelze vydati vyvlastňovací nález podle zák. č. 58/24, třebas žádost za vyvlastnění byla podána před tímto termínem. — II. Odvolací stolice hledí z moci úřední k tomu, že stolice prvá rozhodla podle zákona již neplatného.
(Nález ze dne 20. prosince 1927 č. 26920).
Prejudikatura: Boh. 3559/24 adm.
Věc: Ondřej V. a spol. proti župnímu úřadu v Nitře stran vyvlastnění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Dne 8. října 1924 podali st-lé u okr. úřadu ve Zlatých Moravcích žádost za vyvlastnění pozemků pro účely stavební. — — —
Po konaném šetření povolil okresní úřad dne 28. srpna 1925 ve smyslu I. hlavy zák. č. 45/22 expropriaci pozemku ..... ve prospěch st-lů.
Z tohoto rozhodnutí podal Vincenc Š. jménem domovinářů v Ž. odvolání, v němž namítal, že domovináři mají vyvlastněný pozemek najatý až do 1. října 1925. — — —
Nař. rozhodnutím bylo rozhodnutí okr. úřadu zrušeno pro nezákonnost z důvodu, že rozhodnutí to bylo vydáno na základě zák. č. 45/22, který dnem 31. prosince 1922 pozbyl platnosti. Od té doby byla platnost zák. č. 35/23 prodloužena zákonem č. 58/24 do 31. prosince 1924. Na základě § 1 tohoto zák. mohly býti pro stavební účely vyvlastněný pozemky do 31. prosince 1924. Poněvadž vyvlastnění stalo se teprve v r. 1925, jest zřejmo, že rozhodnutí bylo vydáno na základě již neplatného zákona.
O stížnosti uvažoval nss takto: — — —
Žal. úřad musil si z moci úřední zodpověděti otázku, podle kterého zákona jest mu daný případ posouditi, ježto stolice odvolací nemůže v otázce platnosti zákona kompromitovati ani na názor úřadu nižší stolice, ani na názor odvolatelův. Není tedy důvodnou námitka stížnosti, že žal. úřad nebyl oprávněn v odpor vzaté rozhodnutí I. stolice zrušiti z důvodu neplatnosti zák. č. 45/1922, když odvolání domovinářů neplatnost zákona toho nevytýkalo.
Stížnost namítá dále, že pro použití zákona o stav. ruchu není směrodatným den, kdy úřední rozhodnutí o vyvlastnění bylo vydáno, nýbrž že rozhodnou jest doba, kdy žádost o vyvlastnění byla podána, ježto prý zákon imperativně nařizuje, že pod zákonnými podmínkami se stavební půda vyvlastnit musí, a žadatelům tedy již s podáním žádosti dal právo na žádanou půdu.
Tento právní názor neshledal nss správným. Vyvlastnění jest omezením soukr. vlastnictví a jest přípustné toliko na základě zák. (§ 109 úst. listiny). Výrok úřadu, kterým se expropriace vyslovuje, již podle svého obsahu a své povahy není aktem deklaratorním, který by prostě konstatoval, že určitý právní stav nastal, nýbrž jest aktem konstitutivním, jímž se nový právní stav, t. j. vyvlastnění určitého pozemku teprve zakládá. Leč ani podle zákonů, jimiž v souvislosti s podporou stav. ruchu právo expropriační pro účely stavební bylo upravováno', nenastávala expropriace již pouhým faktem, že podána jest žádost za expropriaci, nýbrž bylo k tomu zapotřebí nálezu vyvlastňovacího (srovn. § 5 zák. č. 100/1921, § 5 zák. č. 45/22 a § 5 zák. č. 35/1923). Teprve nálezem expropriačním dospívá kogniční činnost úřadu ke svému zakončení a vyvrcholuje v meritorní výrok o expropriaci, a byl tedy pro posouzení zákonitosti výroku expropriačního dle cit. zákonů směrodatným právní stav, jaký tu byl v době, kdy nález expropriační byl vydán, třeba ještě právní moci nenabyl. (Srovn. i nál. Boh. 3559/24 adm.) Není tedy důvodnou námitka stížnosti, že rozhodným jest právní stav, jaký tu byl v době, kdy žádost za expropriaci byla podána.

Citace:

č. 6988. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 663-664.