Přesné uvedení věcných vkladů (apportů) jednotlivým společníkem do společnosti přinesených jest podmínkou povolení zápisu společnosti s obmez. ručením do obch. rejstříku. Na revisní rekurs společnosti s obmez. ruč. X. do usnesení c. k. m.-sl. vrch. zems. soudu jako soudu rekursního ze dne 25./4. 1912, č. R II 92/12, kterýmž rekursu fin. prokuratury do povolení zápisu této společnosti s o. r. do oběh. rejstříku krajským soudem v U. H. bylo vyhověno a tomuto soudu provedení řízení dle analogie §. 43. zák. ze dne 6. března 1906 č. 58. ř. z. uloženo, učinil nejvyšší soud toto usnesení: »Revisnímu rekursu se nevyhovuje, usnesení soudu rekursního však zároveň se mění v ten rozum, že se příkaz jeho ku provedení řízení dle analogie §. 43. zák. ze dne 6. března 1906, č. 58. ř. z. zrušuje a rekurentka poukazuje, aby dodatečně předloženou inventuru o věcném vkladu Bedřicha G. ve formě notářského dodatku k původní smlouvě společenské ze dne 22. prosince 1911 krajskému jako obchodnímu soudu v U. H. do 6 neděl předložila, jinak by provedený zápis této společnosti v obch. rejstříku byl vymazán.« Důvody: Legitimace fin. prokuratury k rekursu proti usnesení krajského soudu v U. H., jímž zápis společnosti do obch. rejstříku byl povolen, zakládá se na jasném předpisu §. 102. posl. odst. zák. ze dne 6. března 1906, č. 58. ř. z., takže je zbytečno v tomto směru opačným stanoviskem revisní rekurentky se zabývati. I ve věci samé sluší přisvědčiti názoru soudu rekursního, že označení věcných vkladů společníka Bedřicha G. v §. 6. společ. smlouvy neodpovídá předpisu §. 6. cit. zák., dle něhož předměty převzaté »jednotlivě, plně a přesně« stanoveny býti mají. Předpis ten patrně má za účel, aby jednak společníkům ke kontrole podán byl přesný obraz toho, co jednotliví společníci na účet svého vkladu kmenového do společnosti přinášejí a aby tak příštím sporům se předešlo — jednak i, aby věřitelé společnosti nabyli bezpečného ná zoru na úvěrní podklad společnosti, což je tím nutnějším, ježto přece věřitelům za závazky společenské ručí zpravidla jen jmění společnosti (§ 61. l. c.). Že při »uvádění« čili, jak vzhledem ke smluvnímu určení vkladů věcných zákon se vyjadřuje, »stanovení« předmětů převzatých (apportů) netřeba podrobnůstkářsky vyjmenovati každou jednotlivou sebe menší neb bezcennější věc, rozumí se samo sebou, poněvadž by takový požadavek odporoval zásadám rozumného uvážení. Ovšem ale musí předměty a jejich cena přejímací býti uvedeny tak, aby zmíněnou kontrolu a posouzení podkladu úvěrového snadno umožnily. Zákon rakouský jest právě v tomto bodě přísnějším než § 5. podobného zákona vydaného pro říši německou, kterýž slov »jednotlivě, plně a přesně« neobsahuje. Že by takovým uvedením obchodní tajemství bylo ohroženo, nelze nahlédnouti; ostatně by tento zřetel při kategorickém znění zákona musil ustoupiti. Předměty Bedřichem G. do společnosti přinesené uváděny jsou vskutku příliš všeobecně, než aby bylo lze mluviti o jednotlivém, plném a přesném jich stanovení«, jak toho § 6. cit. z. žádá. Bez předchozího doplnění smlouvy v tomto smyslu neměl tedy zápis společnosti do obch. rejstříku býti povolován. Údaje příslušné byly sice dodatečně zvláštním soupisem doplněny, avšak, jak soud rekursní správně vytkl, nikoli ve formě notářského spisu. Soudu vedoucímu rejstřík obchodní bylo by tedy bývalo uložiti, aby společnost vyzval ku předložení notářského dodatku příslušného a jí k tomu dal lhůtu s pohrůžkou jinakého výmazu firmy společenské. Jelikož znění usnesení rekursního v tomto směru není dosti jasné, to tím méně, že příkaz daný soudu rejstříkovému, aby se řídil dle analogie §. 43. cit. zák. nařizujícího řízení obšírné a na různé případy se vztahující, zní příliš všeobecně, než aby z toho soud rejstříkový určitě usouditi mohl, jak se zachovati, slušelo usnesení rekursní z povinnosti úřední opraviti. (Rozh. c. k. nejvyššího soudu ze dne 4. června 1912, č. Rv III 204/12/1.) Dr. Peka.