NPD documents search: Všehrd, 11 (1930)

Glosy a aktuality.

Pokud ie manželčino výživné upravené smírem výživným ze zákona.

Jde o to, zda je manželčino výživné upravené smírem, uzavřeným mezi manžely, výživným ze zákona a zda tudíž požívá privilegovaného postavení při vedení exekuce (§1, odst. 2 zák. č. 314/20 ve znění zák. č. 177/24 Sb. a řada jiných předpisů, srovn. Kom. Rouček-Sedláček II, str. 634 a násl.) a odiosního privilegia v příčině opravných prostředků v případě § 502, odst. 3 ve znění čl. I, č. 2 zák. č. 251/34 Sb. V důvodech rozhodnutí č. 14 842 Sb. n. s., podle něhož je i výživné upravené smírem mezi manžely, uzavřeným při dobrovolném rozvodu (§ 105 obč. zák.), výživným ze zákona, bylo vysloveno, že se smlouvou ani nezrušuje dosavadní zákonný nárok manželčin, ani se jí nezřizuje nárok nový, spočívající jen na smlouvě, nýbrž, že právní důvod vyživovacího nároku, i když se upravuje smlouvou, vznikl již sňatkem a tkví v předpisu § 91 obč. zák. (srovn. též rozh. č. 6211 Sb. n. s.). Nové hledisko vneslo do věci rozh. č. 16 915 Sb. n. s., v němž nebylo uznáno za zákonné výživné, příslušející manželce ze ' soudního smíru, sjednaného po rozluce manželství zaviněné oběma stranami. Otázku, zda manželčino výživné upravené smírem je výživným ze zákona, či ze smlouvy nelze řešiti bez náležitého zřetele na to, zda jsou v době uzavření smíru a za jeho platnosti splněny předpoklady, s nimiž zákon jinak spojuje manželčin zákonný nárok na výživné. Tento nárok (§ 91 obč. zák.) není totiž bezpomínečný, nýbrž zaniká, došlo-li k rozvodu z její viny (§ 1264 obč. zák.), a jen v případě, došlo-li k rozvodu z viny obou stran může býti manželce přiznán nárok podle dv. dekr. č. 531/1841 Sb. z. s. Pravoplatností rozlukového výroku zaniká pak uvedený manželčin nárok v každém případě, ať rozluku zavinila, čili nic, nevinné manželce však přísluší nárok na zadostiučinění (§ 1266 obč. zák.). Prakse klade tento nárok na roveň výživnému a podle toho s ním též nakládá (srovn. rozh. 14 435, 13 838, 13 375, 11 123 Sb. n. s.). Je tudíž možné, že strany uzavírajíce vzhledem k zamýšlenému nebo prováděnému sporu o rozvod nebo o rozluku — neboť jen takovýto smír je platný (§§ 93, 879 obč. zák., rozh. 16 826, 16 186, 12 091, 9128 Sb. n. s., — o manželčině výživném smír, upravují svoje práva a závazky v tomto směru buď v rámci manželovy zákonné vyživocí povinnosti (§§ 91, 1264, 1266 obč. zák.) nebo bez ohledu na tuto povinnost. V tomto případě, zavazuje-li se manžel k placení výživného, třebas manželka na ně podle zákona nárok nemá (smír se uzavírá po pravoplatném sporu o rozvod neb rozluku a bylo v něm uznáno na výhradnou vinu nebo na spolu vinu manželčinu), jde o ryzí výživné smluvní, které nepožívá uvedených výhod.
Podle toho, co bylo řečeno, lze případy, které přicházejí při řešení naší právní otázky v úvahu rozděliti do tří skupin: 1. Výživné upravené smírem, uzavřeným po pravoplatném sporu o rozvod neb rozluku, v němž bylo uznáno jen na vinu manželovu a kdy tedy má manželka nárok na výživné podle §§ 1264 neb podle § 1266 obč. zák. je výživným ze zákona. 2. Výživné upravené smírem uzavřeným po pravoplatném sporu o rozvod neb o rozluku a v němž bylo uznáno jen na vinu manželčinu nebo též na vinu manželčinu nebo bez viny stran (srovn. rozh. 5719, 3861 Sb. n. s.) není výživným ze zákona, nýbrž výživným smluvním, jehož právním důvodem je darování nebo jiný právní důvod, nikoli však manželova povinnost stanovená v §§ 1264, 1266 obč. zák. Bylo-li po dobu od pravoplatnosti rozvodu do povolení rozluky přiznáno manželce výživné podle dv. dekr. č. 531/1841 Sb. z. s. je. ovšem i ono výživným ze zákona. 3. Do třetí skupiny lze zařaditi případy, byly-li smíry o výživném uzavřeny ,v době, kdy manžel měl zákonnou vyživovací povinnost, tato povinnost však později zanikla proto, že bylo uznáno na rozvod neb rozluku z viny manželčiny neb z viny oboustrané neb bez viny stran. Předpokládáme-li, že platnost smíru nebyla omezena jen na dobu do rozvodu nebo do rozluky (srovn. na př. rozh. 10 286 Sb. n. s.), přestává býti pravoplatností sporu o rozvod neb rozluku s uvedeným výsledkem poskytované výživné výživným zákonným a nastupuje právní důvod smluvní, jemuž daly strany již při uzavírání smíru výraz tím, že vyjádřily ať výslovně, ať zněním celého smíru vůli, aby uzavřený smír platil i po sporu o rozvod neb rozluku, beze zření na jejich výsledek. Z uvedených důvodů je nutné, aby manželka při vymáhání výživného upraveného smírem uvedla a doložila v exekučním návrhu (§ 54 č. 2, 3 ex. ř.), proč vymáhané výživné je výživným ze zákona, neboť soud povolující exekuci, musí tuto otázku zkoumati z úřední moci.
Frant. Bauer.

Citace:

Pokud je manželčino výživné upravené smírem výživným ze zákona. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1939-40, svazek/ročník 4, s. 281-283.