NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 18 (1909) - Z práva obchodního. O přípustnosti přídavků ku firmám společenským

Čís. 1879.

Skutková podstata přečinu §u 303 tr. zák. ve směru subjektivním předpokládá, že se pachatel při provozování náboženství vědomě neslušně choval.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1925, Zm I 832/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti Václava M-e do rozhodnutí krajského jako nalézacího soudu v České Lípě ze dne 20. listopadu 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 303 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dle §u 270 čís. 5 tr. ř.,(nové znění) jest v rozhodovacích důvodech stručně, avšak určitě uvésti, které skutečnosti a z jakých důvodů soud pokládal za dokázané, nebo za nedokázané, a jakými úvahami se řídil, rozhoduje právní otázky a zamítaje přednesené námitky. Tomuto zákonnému předpisu napadený rozsudek neodpovídá. Ohledně otázky viny jest v rozhodovacích důvodech uvedeno pouze: »Na základě skutkového doznání obžalovaného ve spojení s přečtenými svědeckými výpověďmi vzal soud za, prokázáno, že obžalovaný se dopustil jednání v rozsudkovém výroku označeného v tom vědomí, že tím vzbuzuje veřejné pohoršení«. Rozsudkový výrok o vině pak zní: »Obžalovaný je vinen, že dne 3. září 1924 v S. z a pohřbu Josefa M. bezprostředně před pohřebním průvodem vozil močůvku a sud otevřel, takže močůvka vytekla a tak se v čase veřejného provozování náboženství církve ve státě zákonem uznané tou měrou neslušné choval, že to bylo způsobilé u jiných vzbuditi pohoršení, — a že se tím dopustil přečinu podle §u 303 tr. zák.«
Zmateční stížnost dovolává se číselně důvodů zmatku čís. 4 a čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Důvodu zmatku čís. 9 a) §u 281 tr. ř. neprovádí zmateční stížnost po zákonu, neboť opírá dotčené svoje vývody o skutečnosti nalézacím soudem nezjištěné (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Popírajíc, že si stěžovatel byl toho vědom, že se chová neslušně, dovolává se zmateční stížnost výpovědí slyšených svědků, že se církevní obřady konaly v době, kdy stěžovatel močůvku vozil, v domě zemřelého Josefa M-a, výpovědi faráře Viléma H-a, že z vlastního názoru o věci, tedy také ani o vození hnojůvky stěžovatelem neví ničeho, výpovědi Josefa S-e, že stěžovatel vozil močůvku na své pole a že byl za církevních obřadů na poli, a zodpovídání se stěžovatelova, že, voze močůvku, šel jen za svou obvyklou prací. — Takto se zmateční stížnost věcně dovolává zmatku čís. 5 §u 281 tr. ř. (vady neúplnosti) a to právem. V rozsudku ponechává se nezodpověděnou otázka, jaké stanovisko zaujal nalézací soud k těmto výpověděm, ač bylo jeho povinností, těmito závažnými výsledky hlavního přelíčení se zvláště obírati, aby mohlo býti spolehlivě zjištěno, že se stěžovatel v čas veřejného provozování náboženství vědomě neslušně choval, to tím spíše, když se stěžovatel také zodpovídal tím, že při vození močůvky »si vůbec nic nemyslel«, a slyšení svědci udali, že nevědí, zda stěžovatel chtěl snad nějak pohřební obřady rušiti. Nalézací soud nezjistil na základě výsledků hlavního přelíčení skutečnosti, ze kterých by plynul závěr, že obžalovaný se v čas veřejného provozování náboženství vědomě neslušně choval, neuvedl v rozhodovacích důvodech, jakými úvahami dospěl ku zjištění této subjektivní známky skutkové podstaty přečinu podle §u 303 tr. zák. a z jakých úvah zamítl námitky obžalovaného.

Citace:

č. 1879. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 81-82.