Č. 9153.

Učitelstvo: I. * Rozhoduje o vzneseném nároku učitele na zápočet doby podle čtvrté věty § 7 zák. č. 470/19, zkoumá příslušný úřad, zda doložka připojená na vysvědčení způsobilosti byla přiznána příslušným činitelem a zda podle svého obsahu má povahu doložky podle prvé věty cit. §. — II. * Poskytnutí výhody podle 4. věty § 7 zák. č. 470/19 předpokládá, že učiteli byla na vysvědčení způsobilosti příslušným orgánem připojena doložka, jež i podle svého obsahu odpovídá ustanovení 1. a 2. věty cit. §, t. j. osvědčuje, že vysvědčení to má po stránce právní takovou platnost, jako kdyby bylo vydáno v nejbližším zkušebním období po uplynutí dvou let od zkoušky dospělosti.
(Nález ze dne 27. března 1931 č. 4580.)
Prejudikatura: Boh. A 3764/24, 6285/27.
Věc: Arnošt K. v J. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o stanovení počátku služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l složil zkoušku učitelské dospělosti dne 8. července 1912; byv pak zaměstnán v povolání komerčním, nastoupil dne 21. června 1915 vojenskou službu a sloužil až do 31. října 1918. Službu školní nastoupil dne 16. září 1919 jako zástupce učitele a podrobil se zkoušce způsobilosti pro obecné školy v měsíci listopadu 1921. Vysvědčení o této zkoušce z 28. listopadu 1921 bylo opatřeno poznámkou, že má na základě § 7 zák. č. 470/19 stejnou právní působnost jako by bylo vydáno v měsíci listopadu 1917.
Odvolávaje se na nál. Boh. A 6285/27, žádal st-l podáním z 26. května 1927, aby mu podle § 7 zák. č. 470/19 byla započítána do služebního postupu i doba od 1. srpna 1912, t. j. od prvého měsíce následujícího po složení zkoušky dospělosti do 20. června 1915, kdy nastoupil službu vojenskou. Žádosti té nevyhověla zšr v Praze výnosem z 19. března 1928, poněvadž podmínky zákona č. 470/19 v tomto případě nejsou splněny. Žadatel vstoupil přímo do služby voj. skoro 3 léta po zkoušce dospělosti, takže nelze tvrditi, že tato služba byla u něho příčinou nemožnosti vykonati zkoušku učitelské způsobilosti včas. Tuto okolnost potvrzuje také doložka zpětné působnosti na vysvědčení o učitelské způsobilosti. — Proti tomu výnosu podal st-l odvolání, které zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodu napadeného výnosu a s podotknutím, že st-lovo vysvědčení způsobilosti nebylo antedatováno na nejbližší termín po uplynutí 2 let od zkoušky dospělosti, jak předpokládá ustanovení § 7 zák. č. 470/19, poněvadž podmínky pro takové antedatování nejsou u st-le vůbec splněny, což jeví se i ve správném antedatování oné zkoušky jen na listopad 1917.
O stížnosti na toto rozhodnutí nss uvážil: — — — —
Stížnost dále uvádí, že již skutečnost, že st-lovo vysvědčení způsobilosti bylo antedatováno s výslovným poukazem na § 7 cit. zák., sama o sobě zakládá nárok st-lův na zápočet podle poslední věty § 7 zák. č. 470/19. Leč neprávem.
§ 7 cit. zák. stanoví ve větě prvé, že »odchovancům učitelských ústavů a výpomocným učitelům, kteří vykonali zkoušku dospělosti, ale nemohli pro voj. povinnost zkoušku způsobilosti do dvou let vykonati, má býti na vysvědčení způsobilosti připojena doložka, osvědčující, že vysvědčení to má po stránce právní takovou platnost, jako kdyby bylo vydáno v nejbližším zkušebním období po uplynutí dvou let od zkoušky dospělosti. Tato výhoda se však podle 2. věty téhož § přiznává jen těm, kteří vykonají zkoušku způsobilosti nejdéle do dvou let po propuštění z voj. služby. Podle 3. věty může ministr vyuč. v případech hodných pozoru tuto lhůtu prodloužiti. Věta čtvrtá (poslední) § 7 cit. zák. pak stanoví, že »těmto učitelům započítají se všechna léta voj. služby i dosavadní školské prakse do služ. postupu podle zák. č. 274/19 tak, jako kdyby byli nastoupili službu prvého dne měsíce následujícího' po složení zkoušky dospělosti«.
Ze znění a vzájemné souvislosti jednotlivých vět § 7 jde, že poslední věta výrazem »těmto učitelům« má na mysli ony učitele (odchovance učitelských ústavů), kterým příslušným orgánem byla na vysvědčení způsobilosti připojena doložka, osvědčující, že vysvědčení to má po stránce právní takovou působnost, jako kdyby bylo vydáno v nejbližším zkušebním období po uplynutí dvou let po zkoušce dospělosti. Zákon dělí tedy poskytnutí výhod zmíněných v § 7 na dvě stadia, z nichž první — připojení oné doložky na vysvědčení způsobilosti — předpokládá splnění podmínek uvedených ve větě 1. a 2., kdežto stadium druhé — přiznání zápočtu doby — jest vázáno již jenom na podmínku, že vysvědčení způsobilosti jest opatřeno doložkou podle prvé věty.
Zkoumati, zda v konkrétním případě jsou splněny předpoklady prvé a druhé věty § 7 pro připojení oné doložky, jest proto věcí a povinností onoho orgánu, jemuž přísluší připojiti onu doložku na vysvědčení způsobilosti. Bylo-li však již jednou příslušným činitelem pravoplatně rozhodnuto (srov. též nál. Boh. A 3764/24), že učitel splnil podmínky uvedené v prvé a druhé větě § 7 zák. 470/19 a že se mu proto povoluje doložka na vysvědčení způsobilosti podle prvé věty, nemůže pak úřad, rozhodující o zápočtu podle 4. věty, již zkoumati, zda učitel splnil nebo nesplnil podmínky pro poskytování výhody věty prvé, nýbrž musí se omeziti již jen na zkoumání, zda doložka obsažená na vysvědčení způsobilosti byla jednak vydána příslušným činitelem, jednak zda podle svého obsahu má vůbec povahu doložky podle věty 1., t. j. tedy, zda doložka ta odpovídá také svým obsahem ustanovení věty prvé, tudíž zda dosvědčuje, že vysvědčení způsobilosti má po stránce právní takovou platnost, jako kdyby bylo vydáno v nejbližším zkušebním období po uplynutí dvou let od zkoušky dospělosti.
Není tudíž správným stanovisko stížnosti, jakoby pouhá skutečnost, že na vysvědčení způsobilosti je doložka vydaná s odkazem na § 7 zák. č. 470/19, stačila k založení nároku podle věty 4., naopak je nutno, aby doložka byla vydána příslušným orgánem a měla obsah, jaký uvádí věta prvá.
V daném případě složil st-l zkoušku dospělosti 8. července 1912; výhoda podle 1. věty § 7 cit. zák. by tedy pozůstávala v tom, že by jeho vysvědčení způsobilosti bylo pokládáno za platné, jakoby bylo vydáno v listopadu 1914. Taková výhoda však st-li přiznána a doložka tohoto druhu na jeho vysvědčení způsobilosti připojena nebyla, naopak bylo mu přiznáno toliko t. zv. »zpětné datování na listopad 1917. Klausule připojená na jeho vysvědčení způsobilosti není tedy takovou, jakou předpokládá a normuje § 7 věta 1. cit. zák., což žal. úřad právem vyslovil; proto není u st-le splněn uvedený předpoklad pro výhodu podle poslední věty § 7 cit. zák. a žal. úřad právem odepřel přiznati st-li výhodu tu.

Citace:

č. 9153. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 621-624.