Výbory nebo plenum? Rozpočtová debata letošní opět ukazuje, že ve sněmovnách se klade hlavní důraz na jednání ve výborech, místo tom, aby těžisko parlamentu se vidělo v jednání celé sněmovny, v plenu. Tento vývoj jistě není v intencích zastánců parlamentarismu. a také není na prospěch věci samé. Výbory byly dány a jsou k tomu, aby v nich se práce zákonodárnému sboru předložená probrala po stránce věcné, odborné, v klidu a bez rozruchu před užším kruhem odborníků. S jednáním se stanoviska politického má se však vyčkati do plena, jednání výborové má býti oproštěno politické zaujatosti, ve výboru má rozhodovati odbornická zdatnost. Praxe u nás však jde stále za tím, že jednání v plenu se pokládá za formalitu, plenum jest podle praxe k tomu, aby odhlasovalo to, co mu výbor předloží ku schválení. Rozpočet jest vždy příležitostí k tomu, aby jednotlivé strany učinily súčtování s vládou a projevily své záliby a antipatie ve vedení státu. Jest pravidlem ve všech státech, že jednání rozpočtové bývá velikou politickou událostí, což se jeví projevy vedoucích politiků a jejich následovníků v plenu parlamentu. U nás však projevy tyto ději se ve výboru rozpočtovém a debata v plenu nebývá žádná, nebo jen minimální. Tímto způsobem, a to více praxí než předpisy, vyřazuje se parlament jako celek z vlastní kompetence, přenechává dobrovolně práci malému počtu svých členů. Na věci nic nemění ta skutečnost, že i ve výboru jsou všechny strany zastoupeny podle poměrného počtu, ani to, že schůze plenární nejsou navštěvovány tak, jak by měly. Ale voličové, jimž běží o demokratický směr ve státě, by měli býti na stráži, aby tomuto směru i ve věcech nejnepatrnějších neděla se újma, a měli by dávati pozor, kdo nedbáním svých povinností přijetím volby na sebe převzatých, podporuje praxi, se kterou nelze souhlasiti. dnk.