Č. 804.

Zabírání bytů: * Námitka vznesená teprve ve stížnosti k nejv. správ. soudu, že stěžovatel, proti němuž bylo vydáno rozhodnutí společného bytového úřadu o zabrání bytu a jenž se řízení dle § 11 zúčastnil, není majitelem bytu, nýbrž že tímto majitelem jest jeho manželka, jest dle § 6 zák. o správ. s. nepřípustná, opírá-li se o skutečnosti, které v administrativním řízení nebyly uvedeny.
(Nález ze dne 8. dubna 1921 č. 4078.)
Prejudikatura: nál. č. 753.
Věc: Max S. v Brně proti společnému bytovému úřadu v Brně stran zabrání bytu. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: — — — — — — — — — —
Rozhoduje o stížnosti uvážil nejvyšší správní soud toto: Vyšetřující orgán zjistil, že majitelem bytů jest Max S., obchodník v Brně, a majitel domu, slyšený dne 6. října 1920, proti tomuto zjištění ničeho nenamítal. Stěžovatel sám pak, byv slyšen rovněž ještě před vydáním naříkaného rozhodnutí, správnost tohoto udání výslovně potvrdil. Také ve svém rozkladu, podaném dne 22. října 1920, netvrdili, že by majitelem bytů nebyl.
Dle toho mohl žalovaný úřad ve shodě se spisy pokládati stěžovatele za majitele bytů, o něž jde. Na tuto, skutkovou podstatu je nejvyšší správ. soud dle § 6 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 vázán, a jest proto první svrchu uvedená námitka, jež vznesena byla teprv ve stížnosti na nejvyšší správní soud, ač stěžovatel měl příležitost, uplatniti ji již při svém výslechu před vydáním rozhodnutí v odpor braného, dle cit. zákonného, ustanovení, nepřípustná.

Citace:

č. 804. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 444-445.