NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Č. 11320.

Zaměstnanci veřejní: I. * Do doby rozhodné pro určení pensijní základny úředníka státní pohraniční policie podle zák. č. 70/1930 Sb. a § 3 odst. 1 věty posl., pak odst. 3 a 5 vl. nař. č. 96/1930 Sb.
59* není započitatelnou služební doba ztrávená skutečně dříve ve službách župních (na Slov.). — II. * Započitatelnost služby župní do služby státní podle § 1 b) uh. zák. čl. LIX:1907 neplatí pro úpravu pense státní podle zák. č. 70/1930 Sb.
(Nález ze dne 1. června 1934 č. 10500/32.)
Věc: Antonín O. v B. proti ministerstvu vnitra o úpravu pense.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Účetním odborem hlav. fin. ředitelství v Užhorodě byl dne 14. dubna 1925 zaslán civilní správě Podk. Rusi v Užhorodě seznam percipientů předávaných jí k provedení úpravy pensí podle zák. č. 287/1924 Sb. a podle zák. č. 310/1924 Sb., mezi nimiž byl uveden i st-l, rada pohraniční policie v. v.
Výměrem civilní správy Podk. Rusi z 27. května 1926 bylo vyměřeno st-li za souhlasu hlav. fin. ředitelství v Užhorodě od 1. ledna 1925 podle zák. č. 287/1924 Sb. odpočivné částkou 16008 Kč ročně, t. j. 100% pensijní základny (služné 14004 Kč, 50% místního přídavku pro Prahu 2004 Kč) na dobu života, dále jednotný drahotní přídavek podle I. rodinné třídy ročních 2880 Kč do odvolání a dosavadní odpočivné požitky byly mu koncem prosince roku 1924 zastaveny. Dalším výměrem zem. úřadu v Užhorodě z 8. října 1928 byl st-li přiznán podle zák. č. 80/1928 Sb. od 1. ledna 1928 příplatek k odpočivným požitkům ročních 3201 Kč 60 h na dobu života.
K st-lově přihlášce z 30. července 1930 vyměřil zem. úřad v Užhorodě st-li výměrem z 24. října 1930 podle zák. č. 70/1930 Sb. vzhledem k pensijní základně 27900 Kč, určené podle § 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb., místo dosavadních odpočivných požitků od 1. ledna 1930 výslužné 27900 Kč ročně, t. j. 100% nové pensijní základny 27900 Kč (služné 5. platové stupnice stupně d) na dobu trvalé výslužby a zastavil mu dosavadní odpočivné požitky koncem prosince 1929.
Proti tomuto výměru vznesl st-ů odvolání — — —, kterému min. vnitra nař. rozhodnutím nevyhovělo z těchto důvodů: »Odvolání uplatňuje nárok na započtení doby ztrávené v župní službě pro určení pensijní základny. Služebním poměrem, ve kterém se určuje pensijní základna, jest u Antonína Ú. služební poměr státního úředníka u pohraniční policie, v němž byl ke dni 1. července 1917 se 100% pensijní sazbou pensionován. — — Při úpravě pense u úředníků jmenovaných do VII. hodn. třídy určí se pensijní základna podle § 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb. podle 5. platové stupnice služným, kterého by dosáhli tříletými postupy při době vypočtené podle ustanovení odst. 1., 3.—5. Za tím účelem zjistí se v mezích časového postupu doba, kterou by úředník musel ztráviti s požitky VII. hodn. třídy, aby dosáhl časovým postupem podle zák. č. 541/1919 Sb. platového stupně, v němž byl v den skončení činné služby; dosáhl-li úředník skupiny A těchto požitků za delší započitatelnou (započtenou) služební dobu (§ 50), než odpovídá lhůtám časového postupu, stanoveným v zák. č. 541/1919 Sb., přihlíží se k této době zmenšené o dobu potřebnou k dosažení prvního stupně VII. hodn. třídy časovým postupem. Při tom se rozumí podle § 50 cit. vl. nař. dobou započitatelnou doba ve služebním poměru, ve kterém se určuje pensijní základna, skutečně ztrávená a pro postup do vyšších požitků v tomto služebním poměru započitatelná. O době započtené nelze v daném případě mluviti, protože v kritické době, pokud Antonín Ú. byl ve službách pohraniční policie, časový postup nebyl zaveden. Pensijní základna byla určena podle 5. platové stupnice zák. č. 103/1926 Sb. Ježto Antonín Ú. v den skončení činné služby měl požitky VII. hodn. třídy 2. plat. stupně, potřeboval by k dosažení tohoto stupně podle zák. č. 541/1919 Sb. doby tří let. Služebním poměrem, ve kterém se určuje pensijní základna, jest, jak shora již podotknuto, toliko služební poměr Antonína Ú. ve službách pohraniční policie, v němž byl od 1. ledna 1906 do 30. listopadu 1914, kdy dosáhl 2. plat. stupně VII. hodn. třídy. Ztrávil tedy v tomto služeb. poměru celkem 8 let, 11 měsíců. K dosažení požitků VII. hodn. třídy 1. platového stupně bylo však zapotřebí 15 roků, tedy doby značně delší, pročež nelze u něho použíti ustanovení poslední věty odst. 1 § 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb. K takto vypočtené době připočte se podle odst. 3 § 3 cit. vl. nař. doba započitatelná v posledním dosaženém stupni, t. j. doba od 1. prosince 1914 do 30. června 1917, celkem 2 roky, 7 měsíců a součet doby 5 roků, 7 měsíců zvýší se, ježto jde o úředníka skupiny A, o 4 roky, takže celková doba rozhodná pro určení pensijní základny činí 9 roků, 7 měsíců. Za tuto dobu postoupil by odvolatel v 5. platové stupnici tříletými postupy do stupně d) s ročním platem 27900 Kč, který jest jeho pensijní základnou a který mu byl též nař. výměrem přiznán. Poněvadž podle toho nedosáhl by odvolatel nejvyššího stupně e) platové stupnice 5., nelze mu podle odst. 3 § 15 plat. zák. přiznati jím uplatňované náslužné přídavky. Ke službě župní nemohlo býti při určování pensijní základny přihlíženo, ježto jde podle § 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. o službu v jiném služebním poměru. Pokud se strana dovolává reciprocity mezi župou a státem, podle níž byla jí župní služba do pense započtena, podotýká se, že reciprocita znamená toliko vzájemné započítávání služební doby do pense, t. j. pro výměr odpočivných požitků, nikoli však pro postup do vyšších platů. Župní služba byla odvolateli pro výměr pense započtena, čímž jeho pense dosáhla 100% pensijní základny a nebyl tudíž odvolatel ani v tomto směru zkrácen«.
Stížnost vznesená do tohoto rozhodnutí brojí proti němu proto, že nepřiznalo st-li pensijní základnu podle stupně e) 5. platové stupnice § 11 plat. zák. č. 103/1926 Sb. roční částkou 30600 Kč, ač prý příslušely st-li vzhledem k celkové 35leté služební době, ztrávené jednak ve službě župní, jednak ve službě státní, ještě dva náslužné přídavky po 3000 Kč podle § 15 plat. zák., celkem tudíž pensijní základna ve výši 36600 Kč.
Rozhoduje o této stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí, že si samo odporuje, uznávajíc st-lovu celkovou 35letou veřejnou službu, ale přihlížejíc při stanovení pensijní základny jen k 11 1/2leté službě státní, ač prý podle §§ 1 a 5 zák. čl. uh. LIX:1907 služba municipální a státní posuzují se při výpočtu pensijního základu stejnoměrně a skutečnost, že byl st-l po službě župní od roku 1902 do konce roku 1905 ve výslužbě, byv podle municipálního statutu z moci úřadu pensionován, nemůže býti považována za přerušení služby podle cit. předpisů zákona. Vytýká tedy stížnost především formální vadu.
Základní omyl této výtky spočívá v tom, že nečiní rozdílu mezi dobou rozhodnou pro nárok na přeložení do výslužby, resp. pro výměru pense ve smyslu předpisů platných v době přeložení zaměstnance do výslužby a mezi dobou rozhodnou pro nárok na zvýšení pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb.
Jak bylo vyloženo již judikaturou nss-u (srov. Boh. A 10456/33, 10484/33, 10607/33, 10731/33 a j.) zmocnil zákon č. 70/1930 Sb. v § 5 vládu, aby sama určila abstraktními předpisy způsob pro stanovení výše pensijní základny, stanoviv současně pro rozsah norem těch směrnice dvojího druhu: že vláda má vzíti zřetel k služebnímu poměru, v němž byl zaměstnanec v den skončení služebního poměru a že vedle toho má býti úprava provedena způsobem nepřesahujícím míru stanovenou předpisy pro převod do nových platů podle zák. č. 103/1926 Sb. Převodová ustanovení plat. zák. č. 103/1926 Sb. (část VII.) provádějí v zásadě převod do nových platů podle schematicky vypočtené doby rozhodné a nepřihlížejí ke služební době, kterou zaměstnanec skutečně ztrávil ve služebním poměru, ve kterém se převádí, nebo v některém jiném poměru. Mimo to předeslaná směrnice § 5 zák. č. 70/1930 Sb. o převodových ustanoveních plat. zák. vázala vládu ještě v dalším směru. Platovým zákonem nebyly kromě stanovení složek pensijní základny § 153 měněny dosavadní předpisy pensijní, pokud se jimi stanoví rozsah doby rozhodné pro nárok na přeložení do výslužby a výměru výslužného, jakož i procentní sazba pensijní základny, a ani zákon č. 70/1930 Sb. nechtěl na těchto podkladech nic měniti, jak potvrzuje nejen znění § 1 odst. 1, přiznávající pensijní požitky přizpůsobené zásadám plat. zák. č. 103/1926 Sb. »mají-li zaměstnanci podle platných pensijních pravidel nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy«, ale i důvodová zpráva k vl. návrhu zák. č. 70/1930 Sb. č. tisku 165/1930 senátu N. S., která k § 5 zák. pod č. 1 uvádí, že »jiné pensijní předpisy nebyly celkem ani zákonem platovým měněny, zejména zůstávají nedotčeny předpisy o době započitatelné pro nárok a výměru výslužného, předpisy o určení procentní sazby....«. Nemohla proto ani vláda, provádějíc ustanovení § 5 cit. zák. a vydávajíc předpisy o určení výše nové pensijní základny, nic měniti na těchto zásadách a ustanoveních, naopak dala jim výraz ve vl. nař. č. 96/1930 Sb., stanovivši v § 52, že »doba a procentní sazba, které byly vzaty za základ pro výměru dosavadních odpočivných (zaopatřovacích) požitků toho kterého zaměstnance (jeho pozůstalých) zůstávají nedotčeny«.
Tato doba byla též st-li nař. rozhodnutím zhodnocena a neztenčeně zachována tím, že — jak nesporno — byla st-li vzhledem k celkové služební době, t. j. nejen státní, nýbrž podle zák. čl. LIX:1907 této na roven postavené služební době župní, stanovena pensijní jeho základna 100%.
Od této rozhodné doby dlužno však lišiti dobu rozhodnou pro stanovení výše pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb., která teprve tímto zákonem, resp. na jeho základě (§ 5) prováděcím vl. nař. č. 96/1930 Sb. byla normována, při čemž vláda, řídíc se převodovými předpisy plat. zák. č. 103/1926 Sb. danými speciálně pro úředníky jmenované do VII. hodn. třídy v § 170 se zřetelem na § 197, stanovila ji obdobně v § 3 cit. vl. nař. odst. 1, 3 až 5 a § 50 schematicky.
Již z toho vyplývá, že nemůže býti řeči o vnitřním rozporu nař. rozhodnutí, jestliže toto na jedné straně uznávajíc st-lovu celkovou započitatelnou služební dobu, pokud jde o nárok na pensi a procentní sazbu pensijní základny, přihlíželo na druhé straně při určení číselné výše nové pensijní základny pouze k době, ztrávené ve službě státní, protože jde o dvě různé stránky pensijního poměru, z nichž každá spočívá na jiných předpokladech a zákonných předpisech. Jest proto výtka stížnosti bezdůvodnou.
Ve věci samé jest na sporu pouze otázka, zda při stanovení doby rozhodné pro určení pensijní základny st-lovy ve smyslu §§ 3 a 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. lze započísti st-li jen služební dobu ztrávenou ve službě státní (od 1. ledna 1906 do 30. června 1917), ve které byl v den skončení činné služby, či přihlížeti dlužno i k době ztrávené dříve ve službě municipální. Kdežto žal. úřad zápočet odpírá z důvodu, že služba municipální byla ztrávena v jiném služebním poměru a reciprocita stanovená uher. zák. čl. LIX:1907 mezi župou a státem, že znamená jen vzájemné započítávání služební doby pro výměru pense a nikoli pro postup do vyšších platů a v důsledku toho pak zjišťuje st-lovu rozhodnou dobu podle § 3 odst. 1 věty druhé vl. nař. č. 96/1930 Sb., stojí stížnost na stanovisku opačném a dovolávajíc se zápočtu služby municipální jako práva nabytého i dovozujíc, že podle uher. zák. čl. LIX:1907 znamená reciprocita tímto zákonem normovaná nejen zápočet vzájemné služby do pense, ale i do postupu a že dlužno považovati obojí službu za jednotnou, tedy u st-le za službu vykonanou ve státním služebním poměru, dospívá z výpočtu doby ztrávené st-lem v VII. hodn. třídě nepochybně k závěru, že měl žal. úřad při zjišťování doby rozhodné postupovati podle § 3 odst. 1 věty třetí cit. vl. nař.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Vl. nař. č. 96/1930 Sb. stanoví v § 50 obdobně s převodovým předpisem § 197 plat. zák. č. 103/1926 Sb., že »pokud se za podklad pro zjištění doby rozhodné pro určení pensijní základny béře započitatelná (započtená) služební doba, rozumí se, nepodává-li se z toho kterého ustanovení tohoto nařízení jinak, započitatelnou služební dobou doba ve služebním poměru, ve kterém se určuje pensijní základna, skutečně ztrávená a pro postup do vyšších požitků v tomto služebním poměru v den skončení činné služby započitatelná, dobou započtenou pak jiná období pro postup v tomto služebním poměru započtená, vyjímajíc dobu připočtenou podle čl. I § 2 zák. ze 13. července 1922 č. 251/1922 Sb.«.
Z tohoto předpisu jest vidno, že v příčině započitatelnosti služební doby do doby rozhodné pro určení pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb. stanoví se tu zásadně současné splnění dvou podmínek: 1. že byla doba skutečně ztrávena ve služebním poměru, ve kterém se určuje pensijní základna, 2. že jest tato doba v tomtéž služebním poměru pro postup do vyšších požitků započitatelna, a to v den skončení činné služby. Výjimku z těchto podmínek uznává pak cit. předpis pouze potud, pokud ji vl. nař. č. 96/1930 Sb. samo připouští (arg. slova »nepodává-li se z toho kterého ustanovení tohoto nařízení jinak«).
V daném případě není o tom sporu, že st-l byl v době skončení činné služby, t. j. dne 30. června 1917, ve služebním poměru státní pohraniční policie (jmenovaný radou VII. hodn. třídy), v kterémžto poměru trvajícím od 1. ledna 1906 se též jeho pensijní základna určuje, kdežto před tím — jak rovněž nesporno — byl jako hlavní služný a předseda sirotské stolice od 1. ledna 1880 do 31. prosince 1902 ve službách župních. Není tedy žádné pochybnosti o tom, že tato župní služba, ve které se přec pensijní základna jeho neurčuje, jest ve smyslu § 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. jednak službou ztrávenou v jiném služebním poměru, jednak službou, která ve služebním poměru státního úředníka pohraniční policie nebyla skutečně ztrávena a nedostává se jí tudíž prvého předpokladu pro zápočet shora zmíněného. Ale pak netřeba se již ani zabývati otázkou, zda jest u st-le splněn předpoklad druhý, protože i kdyby tomu tak bylo, nebylo by možno st-li zápočet přiznati, když zákon požaduje současné splnění obou.
Zbývá tudíž jen zkoumati, zda některé ustanovení vl. nař. č. 96/1930 Sb. připustilo ze zásady shora vytčené výjimku potud, že doba ztrávená ve službách župních má co do stanovení doby rozhodné pro určení pensijní základny podle zák. č. 70/1930 stejnou účinnost jako služba státní. V tomto směru nedovolává se stížnost žádného ustanovení cit. vl. nař. a ani nss je neshledal, a poukazuje-li stížnost na předpisy §§ 1 a 5 uher. zák. čl. LIX:1907, stanovící reciprocitu co do zápočtu služební doby ztrávené jednak ve službě státní, jednak ve službě municipální, přehlíží, že vl. nař. č. 96/1930 Sb. předpisy tohoto zákona nepřevzalo a nelze proto k nim přihlížeti, neboť odchylka nepodává se z předpisů »tohoto nařízení«, jak shora dovoženo.
Ani práv nabytých nemůže se stížnost účinně dovolávati. Uher. zák. čl. LIX:1907 stanovil sice v § 1 b) (srov. též § 5), že »u těch, kdož jako pensionovaní státní zaměstnanci dosáhnou opět u municipia nebo jako pensionovaní zaměstnanci municipální u státu zaměstnaní, dlužno za příčinou zjištění pense, odbytného, vdovského zaopatření a příspěvku vychovacího započísti jako započitatelnou onu dobu služební, kterou ztrávili před tím od 1. července 1867 v některé službě státní nebo municipálním. Normoval tu tedy zákon započitatelnost někdejší služby župní do služby státní pro nárok na pensi, t. j. na přeložení do výslužby a vyměření pensijních platů, nikoli pro nárok na postup do vyšších požitků aktivních, ani pro nárok na případné zvýšení pensijní základny v budoucnu, jak tomu ostatně svědčí i znění § 4 cit. zák. čl., který odkazuje v příčině stanovení pensijních požitků státních zaměstnanců na předpisy pensijního zákona čl. XI:1885 resp. u zaměstnanců municipálních na znění statutu onoho municipia, v jehož službách onen zaměstnanec byl.
Pro nárok na stanovení pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb. stanovil podmínky teprve tento zákon, resp. na základě jeho zmocnění (§ 5) vl. nař. č. 96/1930 Sb.; nemůže se proto již z toho důvodu v době před účinností tohoto zákona, t. j. před 1. lednem 1930 (§ 14), mluviti o právu nabytém pro nárok vyplývající z tohoto zákona. Není-li však služební doba župní započitatelna pro nárok na stanovení pensijní základny ve službě státní podle zák. č. 70/1930 Sb. a § 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb., pak není splněn předpoklad pro postup podle § 3 odst. 1 věty třetí cit. vl. nař. a odpovídá zjištění doby rozhodné provedené žal. úřadem zákonu. Z rozhodné doby 9 roků, 7 měsíců tímto zjištěné vyplývá však v 5. platové stupnici při tříletých postupech (§ 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb. odst. 1 věta první) ve smyslu § 11 plat. zák. č. 103/1926 Sb. pensijní základna čtvrtého platového stupně (d) v roční částce 27900 Kč, která byla st-li skutečně přiznána.

Citace:

č. 9024. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 310-314.