Č. 8273.

Pojištění úrazové. — Zemědělství (Slovensko): Hospodářský čeledín má nárok na úrazovou podporu od Slovenské pokladnice pro hospodářské robotníky jen tehdy, zapravil-li zaměstna- vatel za něho pojistný příspěvek do 1. dubna anebo sice později, avšak nejdéle 30 dnů před úrazem.
(Nález ze dne 29. listopadu 1929 č. 21481.)
Prejudikatura: Boh. A. 1459/22, 6560/27 a 8042/29.
Věc: Josef F. v Š. (adv. Dr. Arn. Gütig z Prahy) proti ministerstvu zemědělství o úrazovou podporu pozůstalým.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ústřední správa Slovenské pokladnice usnesením z 23. května 1927 neuznala nároků Josefa K., resp. jeho pozůstalých na úrazovou podporu a výplatu její Slov. pokladnicí pro hospodářské robotníky odmítla. — — —
Min. zeměd. potvrdilo jako stolice odvolací nař. rozhodnutím cit. výměr.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad vyslovil, že rodina Josefa K. nemá oproti Slov. pokladnici nároku na úrazovou podporu z toho důvodu, že příspěvky byly zaplaceny teprve dne 30. května 1926, t. j. až po lhůtě zákonem předepsané, tak že zemřelý nepatřil mezi členy pokladnice. St-l proti tomu namítá, že se neobmeškal se zaplacením příspěvků, neboť jest povinností notářského úřadu, aby příspěvky včas předepsal a vybral, takže okolnost, že příspěvky bez viny zaměstnavatelovy byly později vybrány a odeslány, neosvobozuje Slov. pokladnici od placení úrazové podpory. Stačí prý, že úrazem postižený byl řádně zapsán.
Zákonná ustanovení, jež pro posouzení daného sporu jsou směrodatná, obsahují zák. čl. XVI: 1900, zák. čl. XIV: 1902 a prov. nař. č. 1500:1912.
Předpis § 8 zák. čl. XVI: 1900 stanoví, že zaměstnavatel je povinen za každého svého hospodářského sluhu zaplatiti do pokladnice předem ročně 120 h, kterýžto příspěvek činí podle nař. ze 27. července 1920 č. 45 Úr. Nov., 15 Kč. Předpis § 8 provedlo pak nař. č. 1500/1912 v § 6 odst. 2 a 3 v ten smysl, že zaměstnavatel je povinen zaplatiti příspěvek stanovený na základě všeobecného soupisu bez každého vyzvání do 1. dubna obecnímu představenstvu. Ustanovení § 6 nař. č. 1500/1912 poskytuje možnost účasti na úrazovém pojištění i v případech, kde zákon stanovící roční zapravení příspěvku předem, možnosti takové nedával, a to tím, že prohlašuje za pojištěné hospodářské dělníky i tenkráte, když příspěvek byl zaplacen aspoň do 1. dubna nebo po tomto dni nejpozději 30 dnů před úrazem. Toto datum je však nejzazší mezí časovou, kdy ještě ve smyslu § 8 zák. čl. XVI: 1900 zaměstnavatel může zadost učiniti své zákonné povinnosti, nechce-li, aby jej stihl následek § 24 zák. čl. XIV: 1902.
Ve smyslu § 23 zák. čl. XVI:1900 obdrží hospodářská čeleď v případě úrazu podporu v § 9 cit. nař. uvedenou, byla-li čeleď dle předpisu zapsána do rejstříku A a zaplatil-li za ni skutečně zaměstnavatel příspěvky dle splatnosti stanovené v předcházejícím odstavci nebo sice později, avšak alespoň 30 dní před nastalým úrazem, jinak čeleď’ nepatří mezi členy pokladny. Z těchto zákonných ustanovení jasně vyplývá, že povinnost zaplatiti včas předepsaný příspěvek uložena je zákonem přímo zaměstnavateli samému a to bez jakéhokoli dalšího vyzvání a že zaměstnavatel není povinnosti té sproštěn tím, že notářský úřad včas příslušných příspěvků nepředepsal nebo nevybral.
K námitce stížnosti, že stačí k členství pokladnice, jen když úrazem postižený byl řádně zapsán, sluší podotknouti, že nss vyslovil již v nál. Boh. A 1459/22 právní názor, že zemědělský dělník, za nějž je zaměstnavatel povinen platiti podle § 8 zák. čl. XVI: 1900 příslušný příspěvek do Slov. pokladnice, jest účasten pojištění pro případ úrazu u této pokladnice podle zák. čl. XVI:1900 a zák. čl. XIV:1902 jen, když příslušný příspěvek za něj byl včas zaplacen.
Jest tedy předpokladem pro vyplacení úrazové podpory Slovenskou pokladnicí, aby i příspěvek byl včas zaplacen.
Skutková podstata, z níž žal. žal. úřad vycházel, není na sporu, jmenovitě není sporno, že Josef K. jako hospodářský sluha utrpěl smrtelný úraz dne 13. ledna 1926 a že st-l zaplatil příspěvek teprve dne 30. května 1926. Než potom podle toho, co svrchu dovoženo, byl by st-l, chtěl-li uniknouti právním následkům § 24 zák. čl. XIV:1902, musil zaplatiti pojistný příspěvek za rok 1926, když tak neučinil již dříve, alespoň třeba po úraze, avšak nejpozději do 1. dubna 1926, kdy končí lhůta splatnosti. Poněvadž však tak neučinil, nýbrž zaplatil příspěvek teprve 30. května 1926, vyslovil žal. úřad právem, že předepsaná lhůta v daném případě nebyla dodržena a že v důsledku toho nebyl Josef K. v den úrazu pojištěn a že tudíž nemá jeho rodina nároku na úrazovou podporu oproti Slov. pokladnici. (Srov. nál. Boh. A 6560/27.)

Citace:

č. 8273. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 469-471.