Č. 589.

Honební právo (Čechy): Podklad volného uvažování úřadů dle § 13 hon. zák.
(Nález ze dne 18. listopadu 1920 č. 10941.)
Věc: Honební výbor ve Víchové (adv. Dr. Ant. Trdlica z Prahy) proti zemské správní komisi v Praze (za súčastněné strany adv. Dr. Jar. Vojta z Prahy) o pronájem honitby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Honební výbor ve Víchové usnesl se ve schůzi ze dne 20. dubna 1918, že pronajme honitbu pro příští období od 1. února 1919 do 31. ledna 1925 nabídkovým řízením, že však nebude brán zřetel toliko na výši nabídek, nýbrž že bude přihlíženo též k jiným různým okolnostem, za něž byly označeny v současně sestavených a vyhlášených nájemních podmínkách závazky nájemcovy, náležitým odstřelováním se starati, aby zvěř příliš se nerozmnožila a jen přiměřený kmen se zachoval, a chrániti se před každým poškozením polní úrody, eventuelní škody pak hraditi.
Toto rozhodnutí bylo okresním výborem v Jilemnici zprvu zrušeno a nařízen nový pronájem veřejnou dražbou. Ale rozhodnutí to bylo pak pořadem instancí, když byl do věci zasáhl i nejvyšší správní soud svým nálezem ze dne 19. listopadu 1919 č. 5908,1 pro formální vady zrušeno, načež vydal okresní výbor v Jilemnici nové rozhodnutí ze dne 22, ledna 1920 č. 60, jímž schválil pronájem honitby Janu J.
K stížnostem Josefa N. a 36 členů honebního společenstva ve Víchové zrušil žalovaný úřad dle naříkaného rozhodnutí ze dne 4. března 1920 č. 20178/1 V. ve schůzi ze dne 3. března 1920 rozhodnutí okresního výboru a uložil honebnímu výboru provésti pronájem sporné honitby veřejnou dražbou z důvodů uvedených již v rozhodnutí zemské správní komise ze dne 10. srpna 1918 č. 81972, nejvyšším správním soudem zrušeném, jichž předpoklad prý se nikterak nezměnil. Důvody tyto zněly v ten smysl, že jest nejvýš pravděpodobno, že se v dražbě docílí za spornou honitbu ve prospěch honebního společensva i členů jeho mnohem vyššího nájmu, při čemž možno vhodnou úpravou dražebních podmínek zaručiti členům honebního společenstva v mezích zákonem připuštěných i náležitou ochranu jejich zemědělských zájmů.
O stížnosti honebního výboru do tohoto rozhodnutí uvážil nejvyšší správní soud toto:
Stížnost vytýkající nezákonnost naříkaného rozhodnutí, eventuelně neúplnost řízení uznává, že zájem členů společenstva, jehož při pronájmu dlužno šetřiti, záleží jednak ve vyšším nájemném, jednak však, a to hlavně v racionelním provozování honitby. Racionelním provozováním pak míní, aby zvěř nebyla na škodu majitelů pozemků příliš rozmnožována, nýbrž aby zachován byl toliko přiměřený kmen zvěře, aby honba sama vykonávala se s nejmenším poškozováním pozemků a plodin polních. I míní, že ho lze dosíci jen pronájmem z volné ruky některému místnímu rolníku, jak prý to také jest přáním většiny členů honebního společenstva, již ve správních spisech v počtu 68 vykázané. Ježto však žalovaný úřad k těmto okolnostem nehleděl, je prý jeho rozhodnutí nezákonné. Avšak i řízení trpí prý vadou, poněvadž nebyly vyšetřeny důvody, které přiměly honební výbor k pronájmu honitby z volné ruky.
Tato stížnost není však odůvodněna.
Žalovaný úřad svým rozhodnutím vyslovil v podstatě tolik, že za daných okolností nepovažuje za vhodné, aby společenstevní honitba pronajata byla Janu J. z volné ruky za 350 K ročního nájemného a důsledkem toho, že je nutný pronájem veřejnou dražbou.
V otázce, zda má se dáti přednost pronájmu z volné ruky — neníť zadání na základě nabídkového řízení ničím jiným než pronájmem z volné ruky — či pronájmu veřejnou dražbou, předpisuje § 13 čes. hon. zákona toliko, že honební výbor má ustanoviti způsob pronájmu dle daných okolností. Poněvadž zákon neobsahuje v tom směru podrobnější direktivy, rozhoduje jak honební výbor, tak i úřady povolané usnesení honebního výboru přezkoumávati (§ 23 hon. zák. a § 77 zák. o okr. zastupitelstvech) dle volného uvážení.
Rozhodnutí vynesené správním úřadem dle volného uvážení může však nejvyšší správní soud zkoumati toliko po stránce formální, po věcné stránce pak jen v tom směru, zda úřad užívaje volného uvážení nepřekročil mezí, které zákon jeho volné úvaze vytkl (srovnej nález z 21. ledna 1919 č. 191, Boh. čís. 13).
Žalovaný úřad založil své rozhodnutí na úvaze, která přihlížela náležitě k oběma okolnostem, jež stížnost uznává za směrodatné. Vycházeli ze skutečnosti, že o zadání honitby jeví se takový zájem u samotných členů honebního společenstva, že jest to zárukou, že se při veřejné dražbě docílí mnohem většího nájmu, než za který honební výbor zadal honitbu z volné ruky.
Tato skutečnost značného zájmu jest také správními spisy doložena. Vždyť již původní nabídka Josefa N. v řízení nabídkovém byla skoro třikráte tak vysoká jako přijatá nabídka Jana J.
Dále prohlašují někteří z 36 stěžovatelů na rozhodnutí okresního výboru, jímž zadání z volné ruky schváleno, že účastní se již po léta provozování honitby tamtéž a že zúčastní se také této dražby, i jsou ochotni nabídnouti peníz mnohem vyšší, než J. nabídl.
S druhým požadavkem stížnosti, s rozumným provozováním honitby a hájením zemědělských zájmů členů honebního společenstva, vypořádává se naříkané rozhodnutí poukázáním jich do dražebních podmínek, jak to již sám honební výbor učinil, pojav ustanovení jím ve stížnosti hájené do původních nájemních podmínek hned při vypsání nabídkového řízení, čímž zájmy ty mohou dojíti dostatečné ochrany.
Dovolává-li se stížnost souhlasu 68 členů společenstva se zadáním honitby výhradně místnímu rolnictvu, byť i za cenu menší, možno poukázati k tomu, že žalovaný úřad patrně na základě spisů přihlížel k tomu, že podepsavším nebyly asi ještě známy nabídky výše nájemného a že z osob podepsavších toto prohlášení odvolaly dvě své podpisy výslovně jako neplatné a že z dalších téměř celá třetina podepsala přímo stížnost proti zadání honitby Janu J. za 350 K.
Konečně nelze jistě s plným oprávněním říci, že by jen místní rolník a ne také místní továrník a spolumajitel místních pozemků i člen honebního společenstva, jakým jest Josef N. 1000 K nabídnuvší, měl osobní zkušenosti o tom, jaký stav zvěře jest místním poměrům přiměřený a že by se nemohlo i od tohoto druhého uchazeče očekávati, že těmto podmínkám vyhoví.
Když tudíž za těchto okolností žalovaný úřad nepřiznal nabídce Jana J. eminentní přednosti v zájmu všech členů honebního společenstva, aby byla z volné ruky přijata a dána jí přednost před veřejnou dražbou slibující plný zdar, nevybočil tím nikterak z mezí volného uvážení zákonem mu svěřeného. Proto není naříkané rozhodnutí v rozporu se zákonem. Ježto pak okolnosti, jež stížnost chce míti vyšetřeny, nejsou skutečnostmi, nýbrž pouhými úvahami, nelze shledati ani vady řízeni, pročež bylo stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Viz č. 240 této Sbírky.

Citace:

č. 589. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 692-694.