NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 6783.

Jazykové právo. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: 1. * Soudně ustanovený opatrovník jako zástupce opatrovancův nemá samostatného subjektivního jazykového práva. — 2. * Úřady ve smyslu §§ 1 a 2 jaz. zák. jsou i úřady uvedené v § 90 ústavní listiny, t. j. úřady bez jakékoliv výsostní pravomoci. — 3. * Obrátí-li se strana na finanční prokuraturu jako na zástupce státu ve věci soukromoprávní, má nárok na použití menšinového jazyka jen za podmínek § 2, odst. 2. jaz. zák.
(Nález ze dne 10. října 1927 č. 21260/26).
Prejudikatura: Boh. 786/21, 787/21, 1877/23 adm. a j.
Výrok: Stížnost podaná Drem W. jménem vlastním se odmítá jako nepřípustná. Stížnost podaná jím jako opatrovníkem Marty S. se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Německým dopisem ze 4. ledna 1925 uplatňoval st-l jako soudně ustanovený opatrovník Marty S., bydlící v Praze, jejím jménem u fin. prokuratury v Praze syndikátní nároky. Dopis byl mu fin. prokuraturou vrácen s tím, že má být sepsán v jazyku státním. Ve stížnosti k min. fin. poukazoval st-l na to, že § 2 jaz. zák. tu nelze užíti proto, že nešlo ani o podání na úřad, nýbrž o upomínací, tedy soukromý nebo obchodní dopis právnímu zástupci státu a že v takovém případě má každý státní občan právo užívati jakéhokoliv jazyka. Presidium min. fin. stížnost zamítlo podstatně z toho důvodu, že fin. prokuratury jsou státními úřady, na které vztahují se předpisy §§ 1. a 2. jaz. zák., že dopis st-lův byl podáním příslušníka menšiny na úřad ve smyslu předpisu § 2 odst. 2 jaz. zák. a že pro použití menšinového jazyka nebylo podmínek, stanovených v cit. § 2 odst. 2.
Stížnost, pokud ji podává Dr. Frant. W. jménem vlastním, shledal nss nepřípustnou.
Právo zaručené v § 2 jaz. zák. státnímu občanu záleží v tom, že za ostatních předpokladů tam vytčených může ve věcech svých, tedy jménem vlastním, činiti podání v jazyku německém. St-1 neuplatňoval však syndikátních nároků u fin. prokuratury jménem vlastním, nýbrž, jak ze správních spisů jest zřejmo, jako opatrovník Marty S. jejím jménem a v jejím zastoupení. Otázku, v jakém jazyku může býti proveden zástupcem strany, ať zákonným, smluvním nebo soudně ustanoveným, určitý úkon, nutno posuzovati vždy jen z osoby zastoupeného, nikdy z osoby zástupcovy. Jen zastoupený může se také domáhati ochrany, domnívá-li se, že jazykové právo jemu příslušející bylo porušeno, (Boh; 786/21, 787/21 a 1877/23). Právo zaručené Dru W. jako státnímu občanu v § 2 jaz. zák. v daném případě, v němž ve správním řízení vystupoval jen jako zástupce strany, porušeno nebylo, pročež stížnost, pokud on ji podává jménem vlastním, pro nedostatek jeho legitimace k ní jest nepřípustná.
Bezdůvodná jest stížnost, pokud jest podána jménem Marty S.
Nař. rozhodnutí spočívá na názoru, že fin. prokuratura jest státním úřadem, pro jehož úřadování a styk s příslušníky menšinových jazyků platí §§ 1 a 2 jaz. zák., a že dopis, jímž se st-lka svým opatrovníkem na fin. prokuraturu obrátila, jest podáním, jež by v menšinovém jazyce musilo býti přijato jen za podmínek § 2 odst. 2 jaz. zák., které však dány nejsou. Stížnost nepopírá, že fin. prokuratura jest úřad, tvrdí však, že dopis nemá povahu podání ve smyslu cit. ustanovení, jímž rozuměti jest jen dožádání za úřední výkon v zájmu žadatele, nýbrž že jest sdělením jednotlivce, případně jeho zástupce, řízeným na fin. prokuraturu jako zástupce státu v soukr.-právní záležitosti, na které jsou oba — jednotlivec i stát — zúčastněni, a jež posuzovati jest podle § 128 úst. listiny.
O tom, že fin. prokuratura jest úřad, není — jak již bylo řečeno— sporu a nemůže také býti pochybnosti vzhledem na ustanovení nař. min. z 9. března 1898 č. 41 ř. z. o služ. instrukci pro fin. prokuratury, prohlašující v § 1 fin. prokuratury za státní úřady zřízené k tomu, aby vykonávaly práce spojené s právním zastupováním státního jmění a majetkových podstat jemu, co do zastupování, na roven postavených. Do působnosti tohoto úřadu spadá tedy i zastupování státu v těch věcech, v nichž někdo uplatňuje proti státu nároky, jež případně vyříditi jest soudním sporem. Výkon veškerých funkcí s tím spojených jest důsledkem toho, že stát k právnímu zastupování svých zájmů si zřídil zvláštní úřad s úřední činností, fin. prokuratury, i když úkony ty — jak právě při jednání jménem státu jako jedné z procesních stran jinak býti nemůže — nejsou výkonem t. zv. vrchnostenské moci státní. St-lka, poukazujíc na to, že se svým dopisem na fin. prokuraturu nedomáhala žádného úředního úkonu, vychází patrně z názoru, že úřady ve smyslu §§ 1 a 2 jaz. zák. rozuměti jest jen úřady, nadané takovouto vrchnostenskou mocí, a »podáními« jen takové žádosti neb návrhy stran, jimiž jest se u těchto úřadů dožadováno úřední činností, v obor výkonu vrchnostenské moci spadající. Leč pro takovéto rozeznávání není nikde podkladu. Cit. paragrafy jaz. zák. mluví prostě o úřadech republiky, a že úřady mohou být i takové články ve státní organisaci, které nemají vrchn. moc, plyne jasně z § 90 úst. listiny ustanovujícího, že do oboru moci nařizovací náleží zřizovati a organisovati státní úřady obstarávající jen správu hospodářskou bez jakékoli výsostné pravomoci. Ustanovení toho dovolává se také vl. nař. z 21. března 1924 č. 66 Sb., týkající se částečné změny shora cit. instrukce pro fin. prokuratury.
Domáhá-li se třetí osoba toho, aby fin, prokuratura jako povolaný k tomu zástupce státu s ohledem na určitou právní záležitost zaujala k ní stanovisko, znamená to, že žádá, aby fin. prokuratura jednala z moci svého úřadu čili směřuje k tomu, aby předsevzala úřední úkon. Podle toho je dotčený dopis »podáním« ve smyslu § 2 jaz. zák., jehož cílem jest, aby dopisovateli se dostalo vědomosti o tom, jaké stanovisko fin. prokuratura k jeho obsahu zaujímá čili aby se mu dostalo »vyřízení« ve smyslu téhož paragrafu. Platí tu tedy § 2 odst. 2 jaz. zák.
Dovolává-li se st-lka § 128 úst. listiny, dlužno k tomu podotknouti, že ovšem jako státní občanka republiky čsl. podle odst. 3 tohoto paragrafu může v mezích všeobecných zákonů volně užívati jakéhokoli jazyka ve stycích soukromých a obchodních atd., nikoli však ve styku s úřady republiky, které jsou podle § 129 úst. listiny upraveny jaz. zákonem, tvořícím součást úst. listiny. A o takový styk tu, jak bylo dokázáno, jde.

Citace:

č. 6783. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 295-297.