NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 222.

Území, jež bylo mírovou smlouvou nově přiřknuto Československé republice, zůstává cizozemskem ve smyslu § 234 odst. 2 tr. zák., dokud nebylo inkorporováno.
(Rozh. ze dne 26. června 1920, Kr II 153/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Ervína N., podané rodiči jeho Viktorem a Bertou Navrátilovými do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudu v Brně ze dne 16. dubna 1920, pokud jím byl uznán vinným přečinem a přestupkem předražování spáchaným ve Valčících a obžalovaného tohoto trestního činu dle § 259, čís. 3 tr. ř. sprostil.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje nepříslušnost soudu nalézacího dle § 14 odst. 3 zák. ze dne 17. října 1919 čís. 567 sb. z. а n., dovozujíc, že obžalovaného, který má řádné bydliště ve Valčících (Feldsberg) u Břeclavy, tedy v území, které bylo sice přikázáno smlouvou St. Germainskou státu československému, ale dosud nebylo inkorporováno, nutno pokládati za cizince, který nemůže býti vedle § 234 tr. z. trestán v tuzemsku pro přečiny a přestupky, jichž se dopustil v území státu cizího. Uplatňuje tedy zmateční stížnost vlastně důvod zmatečnosti č. 9 a) § 281 tr. ř., tvrdíc, že čin obžalovanému za vinu kladený, nezakládá trestního činu, náležejícího k příslušnosti tuzemských soudů. Stížnost jest částečně oprávněna. Dle čl. 27 odstavec 6 mírové smlouvy St. Gcrmainské připadne republice čs. od státu rakouského pohraniční území, kterým probíhá železná dráha z Mikulova do Valčic, s městem Valčicemi (Feldsberg). Dle čl. 381 odstavec 5 nabude mírová smlouva mezinárodní platnosti, jakmile bude ratifikována třemi velmocemi. Jak jest soudu známo, byla teprve dne 26. května 1920 smlouva St. Germainská po předcházejícím schválení Itálií a Anglií schválena sněmovnou francouzskou, takže třeba ještě ratifikace se strany senátu francouzského. Inkorporace nového území nebyla však dosud provedena, jak jest patrno ze sbírky zákonů a nařízení. Jest tedy správný náhled zmateční stížnosti, že obžalovaný, který má řádné bydliště ve Valčících, byl v době spáchání činu, v lednu až březnu 1920 — a jest ostatně i dosud — cizincem, pro něhož platí ustanovení § 234 odst. 2 tr. z., a který může býti trestán soudy tuzemskými pouze za ony přečiny a přestupky, jichž se dopustil v tuzemsku. (Budiž mimochodem podotknuto, že po ratifikaci smlouvy Versailské byla provedena inkorporace kraje Hlučínského zákonem ze dne 30. ledna 1920 č. 76 sb. z. a n. a že teprve na základě tohoto rozšíření státní suverenity bylo rozšířeno prováděcím nařízením ze dne 11. března 1920 čís. 152 sb. z. a n. zákonodárství a soudnictví čs. republiky na nově získané území.) Dle zjištění prvního soudu nakoupil obžalovaný v Břeclavě v prvních třech měsících roku 1920 od cukráře Adolfa R. 150 až 200 kg cukru po 18 K, a od jakési Matyldy Č. 10 kg po 24 K, dopravil jej podloudně do Valčiс a tam jej jednak směňoval za potraviny, jednak prodával za přehnané ceny 70 až 90 K rak. První soud shledal v jeho jednání řetězový obchod a přestupek předražování, vycházeje z mylného náhledu, že trestní jednání obžalovaného, neoprávněné vsunutí se do obchodu cukrem, spáchané koupí v Břeclavě a prodejem ve Valčicích, jakož i požadování patrně přemrštěné ceny za cukr ve Valčicích, bylo spácháno v tuzemsku, poněvadž prý dlužno pokládati město Valčice vzhledem k ratifikované již smlouvě St. Germainské za příslušející k republice Československé. Z hořejších úvah však vyplývá, že nové připojené území se stane částí čs. republiky teprve, až bude zákonem, vyhlášeným ve sbírce zákonů a nařízení, inkorporováno, a až bude soudnictví a zákonodárství čs. státu na ně rozšířeno. V době spáchání trestního činu kýlo toto území cizinou a obžalovaný cizincem. Nemůže býti proto trestán ani pro řetězový obchod, ani pro předražování, které byly spáchány mimo území čs. republiky. Muselo proto zmateční stížnosti, pokud čelí proti tomu, že obžalovaný uznán byl vinným pro přestupek a pro přečin předražování spáchané ve Valčicích, vyhověno býti.

Citace:

Čís. 222. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 317-318.