Památky archaeologické a místopisné. Red. dr. J. L. Pič. Díl XVIII. Ant. Tomíček, Zřízení městské v Litomyšli. Jest jedna z četných prací tohoto spisovatele o dějinách Litomyšle; otištěno je zde dvoje zřízení, a sice jedno dané paní Marií Manriquovou z Láru (1583—1608) a druhé paní Polixenou z Lobkovic z r. 1608 (vydavateli jest neznámo vydání tohoto druhého zřízení v Čas Čes. Musea 1844). V prvém, starším, zapovídá se každé jiné vyznání náboženské vyjma pod jednou neb obojí spůsobou a obmezuje se zastupování stran řečníky: »chci, aby potřebu svou sami, jakž umějí, sprostně oznámili; neb se spravedlnost nezakládá na lidském jazyku než na soudu a spravedlivém rozvážení« — Jos. Šimek, Brány a věže Kutnohorské; pojednává též o cle městském. Th. Antl, Další příspěvky k cechovnictví v jižních Čechách. V tomto pokračování důležité publikace cechovních řádů jihočeských otiskuje autor pravidla a řády vydané r. 1519 Petrem Vokem z Rožmberka pro Třeboň, Lomnici a Veselí; i zde tovaryši bývali zastoupeni dvěma staršími, jedním mistry, druhým tovaryši voleným; jiná důležitá ustanovení sociální obsahuje tento řád; druhý řád cechu hrnčířského, vydaný Vilémem z Rožmberka roku 1555, týče se zvi. mistrovského kusu a práva výpovědi. — Díl XIX. Th. Antl. Artikulové, jimiž se sousedé a všichni obyvatelé nynější i budoucí ve vesnici Bitozevsi nyní a na časy věčné říditi a spravovati mají; vydány Bernardem Hruškou z Března sepsáním Adama Stehlíka z Prahy z r. 1580; z připojené přísahy konšelské vysvítá, že konšelé vesničtí byli zde jmenováni pánem vesnice. — Fr. Bareš, O živlu německém v Ml. Boleslavi od věku 15. do 19. Uvádí zajímavé faktum, že Boleslav Ml. ve svých stycích s něm. městy lužickými užívala do r. 1589 jen češtiny; obrat stal se působením Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, »jenž byl sice český pán, ale Němce příliš fedroval a za sebou loudil;« do vnitřní úřední správy zavedena němčina teprv v druhé polovici 17. stol. král. rychtáři a krajskými hejtmany, a za vlády cís. Františka I. opanovala veškeré úřední jednání. — Th. Antl, O cechovnictví v Třeboni, obsahuje pravidla cechů kovářů z r. 1563, pekařů z r. 1568, soukeníků z r. 1569 a mydlářů z r. 1578. — B. V. Spiess, Kterak a co Králohradečtí druhdy kšaftovali (obírá se pouze vnitřním obsahem nikoli formou testamentů z XVII. st. —H. Gross, Z bývalých cechů v Českém Krumlově; otiskuje řád řeznický z r. 1447; důležité jest ustanovení v příčině prohlídky dobytka dvěma ročně volenými řezníky při kolu (kutlofu) u masných krámů, kam bylo přivésti každý kus před zabitím; maso o jednom tržním dnu neprodané nesmělo býti více do města přineseno; maso uhřivé smělo býti prodáváno jen s výslovným ohlášením, že jest takové. To vše přijal i Jošt z Rožmberka r. 1539 do svého řádu. — T. — Jos. Smolík, O mincovně v Budějovicích Českých; příspěvek k historii českých hor stříbrných a českého mincovnictví. — Otokar Leminger jedná o Pamětech Ondřeje Křivoláčka, obsahujících zápisy o splácení dluhů erckaféřských za rudy lénšaftním havéřům. — JUDr. K. V. Adámek, Město Skuč; uvádí několik detailů o privilegiích tržních, artykulích cechovních, organisaci správy městské a p. — Hynek Gross, Z bývalých cechů v Českém Krumlově; pokračování o krejčích, sladovnících, kožešnících a obuvnících. — Jos. Siblík, Příspěvky k cechovnictví z Blatenská; týče se městečka Sedlic, kterým dostalo se po řádků a cechů teprve poč. 18. st. Článek uvádí celé znění artykulů cechu řeznického, obuvnického a krejčovského; pokud se týče cechu kovářského, kolářského, bednářského, truhlářského, zámečnického, odkazuje k téměř totožným artykulům Krumlovským.
E.