NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 22 (1913) - Není-li mezi stranami jinak umluveno neb obchodními zvyklostmi upraveno,

Není-li mezi stranami jinak umluveno neb obchodními zvyklostmi upraveno, nese kupující výlohy celní. Co znamenají slova: »K dodání z místa X — ab diesem Ort«?

A., obchodník v N., koupil v Hamburku od B. partii ruského jetelového semínka »ab Podvoloczyska«. V této rakouské pohraniční stanici nalézá se svobodné skladiště, kde se z Ruska dovezené jetelové semeno prozatím bez vyclení ukládá. Jetelové semeno podléhá clu při dovozu do Rakouska a Francie, nikoliv však do jiných zemí, jmenovitě také ne do Německa.
K žádosti A-ově dirigoval pak B. onu partii do N. a musil A. dobírkou clo ve výši 445 K zapraviti. Obnos tento strhl sobě A. při zaslání kupní ceny za semínko a zdráhal se jej zaplatiti.
Okresní soud v N. po výslechu tří znalců, kteří o usancích na Pražské burse různě vypovídali, žalobu B-ovu na A. podanou o zaplacení onoho zadrženého obnosu zamítl, klada v
v důvodech
hlavně na to důraz, že prodávající, nevymíniv si povinnost kupcovu k zapravení cla, jednal neopatrně a neobezřetně a že proto nešetřiv péče řádného obchodníka (čl. 347. obch. zák., kterého s ohledem na předpis §. 37. ob. z. obč. zde užiti jest), tak že pouze jej sama povinnost k náhradě výloh celních, žalovaným vynaložených, stihá.
Krajský soud v T., slyšev prostřednictvím dožádaného soudu 2 hamburské obchodníky o tom, jaké panují obchodní zvyklosti v Hamburku ohledně prodeje jetelového semene a srážky celních výloh, odvolání žalobcovu a tím žalobě jeho úplně vyhověl.
Důvody:
Soud odvolací uznal žalobní nárok odůvodněným v uvážení těchto okolností:
1. Sdílí náhled žalobkyně, že žalovaný pohledávku žalobkyně za 56 q jetelového červeného ruského semena v obnose 8624 M., jemu ve faktuře ze dne 23. února 1911 sdělenou, uznal; neboť jednak fakturu tuto bez námitky přijal, 1 jednak — a na to hlavní váhu klásti sluší — na upomínku dopisem ze dne 28. března 1911 slíbil zaplacení celé uvedené pohledávky (slova: »Den Betrag für die Kleesaat...lasse ich Ihnen morgen zugehen«), ačkoliv již 6. března 1911 doručen mu byl nákladní list, ve kterém celní poplatky celním úřadem dobrané uvedeny a žalovaným před vydáním zboží zaplaceny byly. Mohl tudíž žalovaný již v odpovědi na upomínku žalobcovu své protinároky uplatniti. Neučinil-li tak, nelze dle §. 863. ob. z. obč. pochybovati o správnosti závěru, žalobcem učiněného.
2. Žalobní nárok jeví se však oprávněným i s hlediska uzavřené kupní smlouvy a příslušných zákonných ustanovení.
Při uzavření kupní smlouvy v Hamburku bylo opomenuto stanoviti, který z obou spolusmluvníků jest povinen nésti clo a celní poplatky, a jest tu směrodatným posudek znalci X. a Y. souhlasně podaný, že nebylo povinností prodávajícího mluviti o clu, naopak věcí kupce, aby ustanovení ve směru tom do uzávěrního listu bylo pojato. Poněvadž se tak nestalo, sluší k rozluštění otázky, koho stihá povinnost nésti clo a poplatky celní v případě daném, míti zřetel k ustanovení do uzávěrky pojatému, že obchod byl uzavřen dle usancí firem zúčastněných na obchodě semeny a plodinami v Hamburku.
Slyšení znalci souhlasně udali, že o otázce, kdo nésti má z kontrahentů clo, nestává žádných tištěných usancí a zbývá tudíž se říditi ustanoveními zákona.
Dle čl. 351. něm. obch. zák., 2 tu směrodatného, nese útraty převzetí zboží kupec, ku kterémuž čítati sluší v našem případě též celní poplatky, neboť odevzdání (předání) zboží adresátovi nastává dle čl. 402. obch. zák. odevzdáním nákladního listu témuž, clo však, kterým jest zboží stíženo, stává se splatným teprve převzetím zboží, jak plyne též z vysvětlení c. k. hl. celního úřadu v Podvoloczysce a ze skutečnosti, že clo bylo úřadem tím dobírkou, kterou žalovaný vyplatiti musil, vybráno. 3 Pokud se týče otázky, které místo sluší za splniště (Erfüllungsort) pokládati, sdílí soud odvolací náhled žalovaného, jehož správnost vyplývá z ustanovení čl. 324. obch. zák. a z úvahy, že oběma stranám bylo při uzavření kupní smlouvy známo, že zboží nalézá se v Podvoloczysce; tak vysvětliti sluší doložku v uzávěrce: »ab P.«, a jest proto bez významu poznámka na faktuře se nalézající, že plništěm jest Hamburk. To odporuje úmluvě smluvních stran.
Okolnost tato není však na újmu povinnosti žalovaného platiti clo, které dle výše uvedeného stalo se splatným nikoliv v místě plnění, nýbrž teprve při odebrání zboží v N.
Dovolání žalovaného třetí stolice nevyhověla, odkazujíc v
důvodech
k vývodům druhé stolice v podstatě správným, ku kterým bylo připojeno ještě toto: Ze všech dopisů žalobcových žalovaného došlých včetně faktury jest zřejmo, že trhová cena měla býti splatna »netto Kassa«, tudíž bez veškeré srážky. Povinnosti žalovaného k placení všech celních výloh nasvědčuje též poznámka »ab Podvoloczyska«, čímž bylo zjevně označeno, že veškeré výlohy s dodáním zboží do P. nese prodávající, všechny pak z P. kupující. Celní výlohy vznikly pak tím, že kupec zboží dal si zaslati do tuzemska, kde jetelové semeno jest clu podrobeno; on dal ke vzniku těchto výloh podnět, musí je tedy, any patří k výlohám odebrání a opačné úmluvy neb obchodní zvyklosti není, sám nésti [§ 448. něm. obč. zák., čl. 351. rak. obch. zák. 4].
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 12. února 1913, č. j. Rv II 126/13/1.) Flieder.

Pozn. zas. *) Sama o sobě by taková poznámka na faktuře neměla významu. Tak nálezy německého říšského soudu (rozhodnutí obch. sen. sv. 2. č. 78 a sv. 57. č. 409: „Vormerke über den Erfüllungsort auf Fakturen...brauchen nicht beachtet zu werden, weil Fakturen...erst nach Abschluß des Geschäftes erteilt werden“; a: „...den einseitigen Bemerkungen über den Erfüllungsort auf einer nach Abschluß und Bestätigung eines Kaufgeschäftes dem Käufer übersendeten Faktura ist verbindliche Kraft nicht beizulegen“. K tomu rozh. nejv. s. dvoru ve sbírce Adler Clemens pod č. 1004 a 1077.
Článek tento se sem naprosto nehodí a jest očividně falešně citován. Patrně mínil soud odvolací § 448. něm. obč. zák., který zní: „Die Kosten der Übergabe der verkauften Sache, insbesondere die Kosten des Messens und Wägens, fallen dem Vorkäufer, die Kosten der Abnahme und der Versendung der Sache nach einem anderen Orte als dem Erfüllungsorte, fallen dem Käufer zur Last.“ Tomu odpovídá čl. 351. našeho obch. zák. Německý obch. zákon takového ustanovení nemá a poukazuje na svůj obč. zákonník.
V revisi odvolával se žalovaný na to, že u hl. celních úřadů tuzemských jsou sice skladiště (§§ 227. násl. řádu celního a o státních monopolech z 11. července 1835, P. Sb. Z., svazek č. 63, č. 113), v nichž zboží zatím nevyclenné za různými účely se přechovává; úřad zatím cla nevyžaduje a trvá osobní povinnost přívozcova, kterýž zboží ve skladišti uložil (§§ 201. a násl.). Zboží samo jest stíženo zákonným právem zástavním s předností přede všemi nároky soukromoprávními (ručení věcné dle § 200.). K tomu dlužno ale připojiti, že tato povinnost přívozcova jest jen podmínečná a platí jen pak, když se zboží definitivně vyveze ze skladiště do tuzemska. Kdyby ze skladiště v P. bylo šlo semínko na př. do říše německé, tu clo se neplatí, třeba by bylo již do tuzemska (do P.). tedy přes čáru celní vyvezeno. Tomu slouží právě svobodná skladiště (Freilager).
Stejná rozhodnutí o tom, že nese kupující celní poplatky, uveř. ve sbírce Adler-Clemens č. 1356 a 1940. Staub-Pisko jest téhož náhledu.

Citace:

Není-li mezi stranami jinak umluveno neb obchodními zvyklostmi upraveno,. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 3, s. 169-171.