Čís. 14756.

Nebyl-li navržen výmaz práva zástavního, jež bylo vloženo za poznámkou pořadí pro zcizení nemovitosti, zároveň s vkladem práva vlastnického na nemovitosti, má zástavní toto právo účinnost proti nabyvatelům nemovitosti.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1935, R I 215/35.)
Prvý soud povolil dne 22. března 1934 vymáhajícímu věřiteli exekuci nucenou dražbou nemovitosti, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: V pozemkové knize a sice v knihovní vložce bylo na listě B. poznamenáno dne 21. února 1933 pořadí pro zcizení nynějším vlastníkům Karlu a Heleně V-ovým, to jest stěžovatelům, s účinností do dne 25. dubna 1933. Právo vlastnické bylo zapsáno pro stěžovatele dne 22. dubna 1933 v posloupnosti citovanou poznámkou vyhrazené, takže stěžovatelé jsou spoluvlastníky nemovitosti zapsané v řečené vložce již od 21, února 1933. Dne 24. února 1933 zaznamenáno bylo zástavní právo exekuční pro vymáhající stranu proti bývalé vlastnici Růženě M-ové a převodem vlastnictví zmíněné nemovitosti v pořadí poznámky ze dne 21, února 1933 na stěžovatele nastala změna v osobě vlastníků nemovitosti této již přede dnem 24. února 1933, kdy teprve byla provedena zajišťovací exekuce pro vymáhající stranu. Dražba byla tedy provedena v době, kdy usnesení prvého soudu musilo odporovati stavu pozemkové knihy a zejména také ustanovení § 9 ex. ř., takže vlastně exekuce povolena byla proti jiné osobě, nežli původní dlužnici Růženě M-ové.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Vymáhající věřitel prokázal výpisem z pozemkové knihy, že právními nástupci Růženy M. ve vlastnictví nemovitostí se stali Karel a Helena V. podle trhové smlouvy z 20. dubna 1932 a to v pořadí poznámky pro zcizení ze dne 21. února 1933. Tento výpis z knihy pozemkové postačil k opodstatnění exekučního návrhu, a nebylo potřebí dalšího zvláštního průkazu ve smyslu § 9 ex. ř. o přechodu závazku s původní povinné Růženy M. na její právní nástupce manžele V., kdyžtě navržený způsob exekuce směřuje k uspokojení realisací vloženého práva zástavního na této nemovitosti (rozh. 6167 sb. n. s.). Jde jen o to, zda soud povolující exekuci směl přihlížeti k vloženému právu zástavnímu pro vymáhajícího věřitele, jehož záznam dle uvedeného výtahu se stal dne 24. února 1933, a zda má účinnost vůči manželům V., kteří nabyli práva vlastnického k této nemovitosti sice 22. dubna 1933, avšak v pořadí poznámky po zcizení ze dne 21. února 1933, tedy dříve než vymáhající věřitel si vydobyl záznamu práva zástavního. Povolující soud musil k tomuto vloženému právu zástavnímu přihlížeti a právem návrhu vymáhajícího věřitele vyhověl, poněvadž manželé V., jak vidno z výpisu knihy pozemkové, nepoužili práva v § 57 knih. zák. a nežádali zároveň s vkladem práva vlastnického na nemovitosti též za výmaz onoho zápisu vymáhajícího věřitele, který byl vymožen po podané žádosti za poznámku pořadí pro zcizení (rozhodnutí čís. 10681 sb. n. s., Bartsch: Das oest. allg. Grundbuchgesetz V. vyd. str. 575, 577). Manželé V. musí proto nésti důsledky svého opomenutí, a poněvadž vklad práva zástavního pro vymáhající pohledávku na uvedené nemovitosti v době podaného exekučního návrhu trval, právem prvý soud návrhu vyhověl.

Citace:

č. 14756. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 896-897.