NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 15895.

Podle § 232, odst. 3, c. ř. s. trvají soukromoprávní účinky podání žaloby jen, když žaloba byla odmítnuta pro nepříslušnost a totožný nárok byl vznesen v třicetidenní lhůtě u příslušného soudu, nikoli by- la-li dřívější určovací žaloba zamítnuta pro nedostatek předpokladů § 228 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 4. března 1937, Rv II 976/36.)
Srv. rozh. č. 12595, 9876 Sb. n. s.
Žalobce podal dne 28. května 1935 na žalovanou žalobu na zjištění, že smlouvou ze dne 8. ledna 1933 byl mezi ním a žalovanou sjednán služební poměr za podmínek ve smlouvě blíže stanovených. Žaloba ta byla pravoplatně zamítnuta, a to rozsudkem nejvyššího soudu pro nedostatek právního zájmu na bezodkladném určení, poněvadž mohlo býti žalováno na plnění. Žalobce poté podal v třicetidenní lhůtě žalobu, o niž nyní jde, a domáhá se jí na žalované zaplacení nároků příslušejících mu podle uvedené smlouvy, od níž podle jeho tvrzení žalovaná bezdůvodně odstoupila. Nižší soudy žalobu zamítly s poukazem na předpis § 8, odst. 6, zák. č. 154/1934 Sb. z. a n.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V souzené věci jde o to, zda byla žalobcem dodržena lhůta § 8, odst. 6, zák. č. 154/1934 Sb. z. a n. Žalobce míní, že lhůtu tu dodržel, ježto po zamítnutí určovací žaloby podal v 30 dnech novou žalobu o plnění, a že také v žalobě určovací již požadoval placení zadržených měsíčních Částek 500 a 300 Kč. Nejvyšší soud dovodil již v rozhodnutí č. 12595 Sb. n. s., k němuž se pro stručnost odkazuje, že ustanovení § 232, odst. 3, c. ř. s. v doslovu zák. č. 23/1928 Sb. z. a n. se týká i žalob, jež jsou vázány na propadnou lhůtu. O takovou žalobu jde v souzené věci. V rozhodnutí č. 0876 Sb. n. s. dovodil však nejvyšší soud, že ustanovení § 232, odst. 3, c. ř. s. jest výjimkou z pravidla, že tudíž toto ustanovení nelze vykládati extensivně. Podle toho trvají sice soukromoprávní účinky podání žaloby, když žaloba byla soudem odmítnuta pro nepříslušnost a totožný nárok byl vznesen v třicetidenní lhůtě u příslušného soudu, netrvají však, když byla dřívější určovací žaloba zamítnuta pro nedostatek předpokladů § 228 c. ř. s. V určovací žalobě a žalobě na plnění nejde o týž nárok a také návrh není totožný. Když se žalobce zmiňuje v určovacím návrhu v žalobě určovací o placení paušálu 500 Kč a garancie 300 Kč měsíčně, jde jen o uvedení jedné z podmínek smlouvy služební, jež měla bytí rozsudkem zjištěna a neměl býti žalovaný odsouzen k zaplacení těchto částek. Nižší soudy neposoudily tedy věc mylně po právní stránce, když žalobu zamítly.

Citace:

č. 1199. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 622-623.