NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3828.

Samospráva obecní: * Úspora získaná snížením amortisací anuit obecních zápůjček není vůbec příjmem obce ve smyslu § 8 fin. novely.
(Nález ze dne 28. června 1924 č. 9493.) Věc: Metoděj B. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o prodloužení amortisační lhůty kom. zápůjčky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Obec. zast. města P. usneslo se dne 17. prosince 1923 k návrhu měst. rady, doručenému finanční komisí, aby 19 zápůjček, jež obec během let 1914 až 1923 uzavřela u měst. spořitelny p-cké v původní celkové výši per 6 156 500 K a ve výši dosud nesplacené per 5 340 399.55 K, ve své amortisační době — jež pohybovala se mezi 5 až 34 lety — pozměněno bylo tak, že původní doba, na kterou byly kontrahovány, se prodlužuje na 40 let, takže místo původní doby nastoupí všude splatnost během 40 let. Usnesení toto bylo řádně vyhlášeno, během zákonné lhůty pak nebyly proti němu vzneseny žádné námitky ani odvolání.
Osk v P., jíž usnesení to předloženo ke schválení, usnesla se žádosti za schválení nevyhověti a žádané prodloužení splatnosti zápůjček na 40 let nepovoliti, jednak proto, že postup obce odporulje § 5 fin. nov., poněvadž má zde býti výdaj řádný, t. j. úhrada pro platy obecních zaměstnanců hrazena příjmem mimořádným t. j. kontrahováním zápůjčky nové, jakým se právě prodloužení amortisačních lhůt ve své podstatě jeví, jednak úvahami prospěšnosti.
Odvolání z usnesení toho podané zsv nař. rozhodnutím zamítl. Ve svých důvodech uznal názor osk o nezákonnosti zamýšleného postupu obce za správný a prohlásil, že proto pro něj odpadá nutnost, aby přezkoumal napadený výrok po stránce účelnosti. - - -
O stížnosti do rozhodnutí toho podané a vytýkající neúplnost a nezákonnost uvážil nss: - - -
Nezákonnost nař. rozhodnutí spatřuje stížnost v tom, že žal. úřad neprávem kvalifikuje přítomný případ tak, jako by šlo o hrazení řádného vydání mimořádnou úhradou, a dovozuje, že v daném případě nešlo vůbec o hrazení výdajů řádných, t. j. nákladů potřebných na novou úpravu platů obecních zaměstnanců, a že také prodloužení amortisačních lhůt nelze považovati za mimořádnou úhradu..
V prvé řadě jest se zabývati otázkou, zda právem uznal žal. úřad, že zamýšlené prodloužení amortisačních lhůt jest považovati za příjem mimořádný ve smyslu § 5 fin. nov. Stížnost namítá, že nejde vůbec o žádný příjem, nýbrž pouze o úpravu obecních výdajů, poněvadž prodloužení amortisačních lhůt nelze vůbec považovati za uzavření nové zápůjčky. V tom směru bylo jí dáti za pravdu. Již z pojjmu slova »příjem« plyne, že lze jím rozuměti pouze majetkovou hodnotu, jež se dostává nově do rukou hospodařícího subjektu. Toho však v daném případě není, neboť zde do rukou obce žádná nová hodnota neplyne, nýbrž modifikuje se pouze pravoplatně stanovená její povinnost v ten smysl, že se splacení anuit a úroků z platně uzavřených půjček rozvrhuje na menší kvóty za současného prodloužení lhůty splatnosti. Že nelze zde mluviti o nějakém »příjmu«, podává se však zejména i z úvahy, že finanční efekt, jejž zde obec docílí, nemůže v obecním rozpočtu na straně příjmů přijíti vůbec k úvahu. Jest proto názor žal. úřadu, že tu jde o mimořádný příjem, nesprávný a nař. rozhodnutí v rozporu se zákonem, pročež je slušelo zrušiti dle § 7 o ss.

Citace:

č. 3828. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 237-239.