NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2388.

Rozhodnutí soudní nelze s právním účinkem doručiti substitutu právního zástupce, leč že by ho byla strana přímo zmocnila.
(Rozh. ze dne 14. března 1923, R II 72/23.)
Ve sporu, projednávaném na okresním soudě v K., byli žalovaní zastoupeni Drem Josefem V-em, advokátem v M., jenž pro ústní líčení substituoval Dra Karla E-a, advokáta v K. Rozsudek prvého soudu doručen byl 22. prosince 1922 Dru Karlu E-ovi, tímto zaslán Dru Josefu
V-ovi, jehož došel 23. prosince 1922. Odvolání žalovaných, podané 6.
ledna 1923 soud prvé stolice odmítl jako opožděné vzhledem k doručení rozsudku Dru Karlu E-ovi. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a nařídil prvému soudu, by, nehledě k odmítacímu důvodu, po zákonu jednal. Důvody: Dle §u 93 c. ř. s. mají se všechna doručení, právní rozepře se týkající, díti jmenovanému zmocněnci, udělila-li strana pro právní rozepři procesní plnou moc. Při tomto přesném zákonném ustanovení jest doručení jiné osobě než vykázanému zmocněnci zmatečným. V tomto případě udělili žalovaní Dru Josefu V-ovi, advokátu v M., plnou moc a ustanovili zároveň jako substituty celou řadu advokátu v M., v plné moci jmenovitě udaných, nikoliv však též Dra Karla E-a v K., jenž byl substituován Drem V-em. Dle §u 31 c. ř. s. může advokát jako zmocněnec pro jednotlivé úkony neb oddíly řízení procesní plnou moc převésti na jiného advokáta. Substitucí Dra E-a byl tento oproti procesnímu soudu oprávněn, aby při jednání intervenoval za žalované, skutečným zmocněncem zůstal však Dr. V. Jen on jest zodpovědným vůči straně, substitut však není zmocněncem strany, nýbrž substituenta, neboť schází prohlášení strany oproti substitutovi ku zřízení poměru zastupování. Proto jest doručení rozsudku Dru E-ovi stejně zmatečným, jako kdyby bylo doručeno straně samé. 14denní lhutu odvolací jest tedy počítati ode dne, kterého rozsudek došel Dru V-ovi. To se stalo 23. prosince 1922. Jest tedy odvolání dne 6. ledna 1923 na poštu podané pokládati za včasné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Procesní plná moc po rozumu §u 31 c. ř. s. byla žalovanou stranou udělena pouze Dru Josefu V-ovi, advokátu v M. a muselo proto dle §u 93 c. ř. s. také písemné vyhotovení rozsudku okresního soudu v K.
ze dne 16. prosince 1922 doručeno býti jen jemu, mělo-li míti účinky
ve smyslu §u 464 odstavec druhý c. ř. s. K vývodům dovolacího rekursu se podotýká, že dle §u 31 odstavec druhý c. ř. s. může advokát procesní plnou moc pro jednotlivé úkony neb oddíly řízení převésti na jiného advokáta, že však takováto substituční plná moc má právě jen onen objem, jenž jí v konkrétním případě byl vymezen, a že substitut ve smyslu §u 31 odstavec druhý c. ř. s. jest sice zmocněncem advokáta, jenž mu substituční plnou moc udělil, že však jako takový není v žádném právním poměru k straně samé, pokud mu tato přímé plné moci neudělila. Dovolacímu rekursu nebylo proto vyhověti a odkazuje se dovolací stěžovatel ostatně na správné odůvodnění napadeného rekursního usnesení.

Citace:

Rozhodnutí č. 2388. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 454-455.