Č. 958.

Stavební právo (Praha): I. * Zvýšení průčelní zdi při veřejné pasáži, kterého je zapotřebí, aby se s použitím dosavadní staré stavby pořídilo bez podstatných změn stavebních nové patro, zvýšení střechy a vybourání oken i na straně k ulici, jsou vesměs jen podstatné změny a opravy po rozumu odst. 4 § 25 zák. z 10. dubna 1886 č. 40 z. z. (stav. řád pro Prahu), které nevyžadují předchozího určení stavební čáry dle § 14 téhož zákona. — II. * Zvýšení průčelní zdi při veřejné pasáži na tolik, aby zvýšená část sama stačila ke zřízení nového patra, není pouhou podstatnou změnou neb opravou ve smyslu odst. 4 § 25 zák. z 10. dubna 1886 č. 40 z. z. — III. * Účinnost § 12 zák. ze dne 5. února 1920 č. 88 sb. z. a n. je suspendována až do dne, který vyhlásí vláda ve sbírce zákonů a nařízení.
(Nález ze dne 26. října 1921 č. 13583.)
Věc: Obec města Vršovic (adv. Dr. Alfr. Meissner z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací v Praze (zast. min. radou Drem. AI. Starým — za stranu zúčastněnou odbor pro stavby pozemní zemské správy politické v Praze inž. Korec) stran povolení ke stavbě. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K žádosti odboru pro stavby pozemní zemské správy politické v Praze schválila zemská správa politická usnesením z — ve smyslu § 127 stav. řádu ze dne 10. dubna 1886 č. 40 z. z. plány na adaptace domu čp. 284 a 286 ve Vršovicích pro ministerstvo zemědělství za předpokladu, že bude vyhověno ustanovením projektu a komise, jakož i přiznaným požadavkům stran. K námitkám zástupce státní regulační komise a města Vršovic, že dlužno stavebníku dříve žádati o ustanovení stavební čáry dle § 14 cit. zák., nebylo přihlíženo. Usnesení to spočívá na právním názoru, že se jedná pouze o podstatné změny domu čp. 286 ve smyslu § 25, odst. 4, lit. b) stav. řádu, a nikoliv o přestavbu, neboť z porovnání ustanovení § 25, odst. 3. a § 25, odst. 4 jde na jevo, že rozdíl mezi »přestavbou« a »podstatnou změnou« záleží v tom, zdali stavba, která má býti provedena, přiléhá na veřejnou silnici nebo ulici a má-li tedy vliv na směr silnice nebo ulice (ve kterémž případě se jedná o »přestavbu«), anebo zdali prováděná stavba (změna budovy) nemůže změniti směr silnice nebo ulice, v kterémž případě jde pouze o »podstatnou změnu«. Jak bylo zjištěno při místním šetření, vztahují se veškeré stavebníkem zamýšlené stavební úpravy výhradně na vnitřní uspořádání a rozdělení budovy domu čp. 286 až na nepatrné zvýšení střechy, které však nemůže míti žádného vlivu na nynější stav Husovy ulice. Jedná se tedy pouze o podstatné změny domu čp. 286 ve smyslu § 25, odst. 4 stav. ř., pročež není třeba dříve stanovit stavební čáru, resp. vyhověti požadavku zástupců města Vršovic, aby hlavní zeď domu čp. 286 byla posunuta do čáry regulační.
Naříkaným rozhodnutím nebylo vyhověno stížnosti městské obce Vršovic do usnesení prvé stolice podané, z důvodu tohoto usnesení.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané řídil se nejvyšší správní soud těmito úvahami:
Stížnost po stránce procesní namítá, že naříkané rozhodnutí bylo vydáno nejen bez souhlasu, nýbrž docela přes odpor státní regulační komise, což se po náhledu stížnosti příčí předpisu § 12 zákona ze dne 5. února 1920 č. 88 sb. z. a n. Při tom přehlíží stížnost, že účinnost oddílu III. tohoto zákona, v němž právě také § 12 jest zařazen, suspendována jest až do dne, který vyhlásí vláda ve sbírce zákonů a nařízení (§ 26 cit. zák.). Počátek účinnosti tohoto oddílu jmenovaného zákona nebyl však až dosud vládou určen a vyhlášen, pročež se stížnost nemůže předpisu 12 cit. z. s výsledkem dovolávati.
Ve věci samé jest sporná toliko otázka, zdali stavební práce, které mají v domech čp. 284 a 286 ve Vršovicích býti provedeny, spadají pod pojem pouhých podstatných změn neb oprav ve smyslu § 25, odst. 4 stav. ř. ze dne 10. dubna 1886 č. 40 z. z., či dlužno-li je kvalifikovati jako přístavbu nebo přestavbu, jaké má na mysli § 25, odst. 2 a 3 cit. zák.
Otázku tuto nelze řešiti se stanoviska technického, nýbrž nutno zjistiti obsah i rozsah pojmů těchto výlučně ze zákona sama. Zákon prohlašuje za pouhé stavební opravy nebo změny i ony stavební práce, kterými se předmět stavební ve svých zevnějších rozměrech vůbec nebo na své fasádě změní nebo jimiž se hlavní části jeho vyměňují, odstraňují nebo posunují nebo které mají jakýmkoli způsobem vliv na pevnost stavení, na jeho bezpečnost před ohněm, na jeho poměry zdravotní a na práva sousedů. Přestavbu definuje jako stavbu, která vyžaduje zvláště toho, aby hlavní části posavádní stavby, jež přiléhají k veřejné ulici nebo třídě, byly vyměněny, odstraněny aneb posunuty, kterážto přeměna by tedy nevyhnutelně spojena byla s novým provedením podstatných částí konstrukce stavby.
Uváží-li se, že v § 25 jsou vypočteny jednotlivé stavby v gradaci sestupné a že tudíž pouhé stavební opravy nebo změny nutno pokládati za podnikání méně významné a méně obsažné, než přestavbu, jest třeba hledati a určiti ono plus, které odlišuje přestavbu od pouhých podstatných oprav nebo změn, resp. které působí, že určitá stavební práce překročuje pojem pouhých stavebních změn a spadá pod pojem přestavby.
Jak plyne ze zákonné definice obou těchto pojmu, nelze shledati rozdíl v tom, že jsou hlavní části budovy »vyměňovány, odstraňovány nebo posunovány«, poněvadž práce tohoto druhu jsou obsaženy stejné v jednom i druhém pojmu.
Ono plus, které liší přestavbu od stavebních změn, záleží jedině v tom, že tato výměna, odstranění nebo posunutí musí se při přestavbě dotýkati částí, které »přiléhají k veřejné ulici nebo třídě«, kdežto při pouhých změnách neb opravách stavebních smí se dotýkati toliko jiných částí stavby dosavadní.
Že v tomto bodu spočívá jediný a tudíž výlučně karakteristický rozdíl, plyne i z toho, že rozeznávání mezi těmito dvěma druhy prací stavebních má po zákonu jen jedinou právní konsekvenci, kterou stanoví § 14 stav. řádu. Žádá totiž zákon nové ustanovení stavební čáry i výšky rovinné jen když jde opře stavbu, nikoliv však i když jde o pouhé změny neb opravy stavební. Ježto stavební čára má za účel vytvořiti relaci mezi zastaveným místem a přiléhající plochou veřejnou, zejména určiti hranici, kam v zájmu veřejné komunikace má býti položena mez rozdělující veřejný statek a soukromou půdu k zastavení určenou, vyhradil zákon v § 14 stavebnímu úřadu právo revidovati tuto mez po každé, když jde o novou stavbu, meze této se dotýkající a ji fakticky určující.
Proto také zákon, definuje pojem »přestavby« v § 25, odst. 3, vytknul moment, že musí jíti o přeměnu částek, »jež přiléhají k veřejné ulici neb třídě«, nejen se vší určitostí, nýbrž i slůvkem »zvláště« ještě zdůraznil, že moment ten jest onou karakteristickou značkou, bez které nelze o přestavbě vůbec mluviti.
Z toho však plyne, že všechny práce stavební, které se na budovách provádějí, aniž se dotýkají částí k veřejné ulici nebo třídě přiléhajících, patří jen k pouhým stavebním změnám.
Ale chybou by bylo, prohlašovati každou změnu na posavádní stavbě za přestavbu již proto, že dotýká se částí přiléhajících k veřejné ulici. Vždyť zákon sám prohlašuje změnu fasády výslovně za pouhou podstatnou změnu a ve svém demonstrativnim výpočtu prací, jimž přiznává charakter pouhých změn, uvádí i »vybourání oken a dveří na straně k ulici, zřizování příbytků podkrovních« (dojista i směrem k ulici) a přeměnu střech.
Aby bylo lze mluviti o přestavbě, musí změna, která na části přiléhající k veřejné třídě se děje, záležeti: 1. ve »výměně«, »odstranění« nebo »posunutí« částek těchto a míti 2. v zápětí nutnost nového provedení podstatných částí konstrukce a stavby.
ad 1. Jak výměna, tak odstranění a posunutí žádají již ve svém pojmu, aby čásť k veřejnému prostranství přiléhající byla zbourána, buď aby vůbec zmizela (»byla odstraněna« nebo byla nahrazena jinou novou částí stavby, zřízenou buď na místě stejném (»vyměněna«) nebo na místě jiném (»posunuta«).
Jde-li proto o průčelní zeď, možno za přestavbu pokládati jen ono stavební dílo, této části budovy se dotýkající, které jest spojeno s odbouráním této zdi.
ad 2. Odbourání toto nemůže se arciť obmeziti na pouhé vybourání dveří neb oken, nýbrž musí býti toho druhu, aby nevyhnutelně podmiňovalo nebo s sebou neslo nové provedení podstatných částí konstrukce stavby, t. j. aby spočívalo, když ne již ve zboření celé zdi průčelní, alespoň takové její části, která může býti pokládána za podstatnou část konstrukce stavební nebo která s sebou nese nutnost nového provedení jiných částí konstrukce stavby, která dle skutkového zjištění jeví se býti podstatnými.
Posuzuje-li se dle těchto vývodů, odvozených ze stavebního zákona pro Prahu — který se v těchto ustanoveních dosti podstatně liší od stavebního zákona pro Čechy — případ předložený, dospívá se k následujícím závěrům:
V domě čp. 284 má býti odstraněno točité schodiště a nahrazeno dvouramenným schodištěm s přímým vchodem ze dvora. V přízemí budou postaveny dva záchody, v I. a II. patře po jednom záchodu. V přízemí a I. poschodí se mají vybourati dveřní otvory, v II. poschodí pak rovněž vybourány býti mají rabicové příčky. Konstrukce stropní před schodištěm I. a II. patra bude opravena. Ve dvoře přistavěné dva záchody budou zbořeny.
To jsou vesměs adaptace, které se v ničem nedotýkají částí přilehlých k veřejným ulicím a jest tudíž již z tohoto důvodu nemožno tvrditi, že by šlo o přestavbu tohoto domu dle § 14 a 25, odst. 3.
V domě čp. 286 má býti sálová místnost rozdělena stropem betonovým na dvě patra a vedle zvýšení střechy na průčelní zdi mají býti ještě vybourána dvojí okna a zeď sama zvýšena o 70 cm.
Jak již shora rozvedeno, ani přeměna střechy ani vybourání oken, třebas i na straně k ulici, není ničím více, než pouhou podstatnou změnou stavby a nevyplňuje ještě pojem »přestavby«. Zvýšení průčelní zdi však, nespadajíc ani pod výměnu, ani pod odstranění, ani pod posunutí ve smyslu shora uvedeném, nemůže rovněž pojímáno býti za změnu, která jest po zákonu k pojmu »přestavby« žádána.
Bylo by toliko uvážiti, zda toto zvýšení zdi nelze posuzovati za přístavbu dle § 25, odst. 2, která rovněž v § 14 jest uvedena.
Nejvyšší správní soud musil však i na tuto otázku, kterou vlastně ani stížnost nenadhazuje, odpověděti negativně, poněvadž pod pojmem »přístavby« rozuměti sluší jen ono stavební dílo, které by, kdyby se nepřipojovalo k stavbě stávající, mohlo býti pojímáno jako objekt stavební samostatně existující a určitému stavebnímu a hospodářskému cíli sloužící. Tomu by tak bylo na př. kdyby se zvyšovaly zdi na tolik, aby jen v této přistavěné části bylo zřízeno nové patro, není tomu však tenkráte, když zvyšují se nepatrně zdi, třebas i se současně s tím — ale jen přeměnou stavby dosavadní a s použitím stavby staré — pořídilo nové patro (arg. slova § 25, odst. 2 »aniž by bylo třeba předsevzíti podstatné změny stavební«).
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 958. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 788-792.