NPD documents search: Všehrd, 5 (1924) - Ke smlouvě o právní pomoci s královstvím SHS.

Prohlížel šestnáctileté.

(Okresní soud na Žižkově.)

Do chudého příbytku dělníka Ticháčka přišel jistého dne mladý, elegantní pán. Ulekanému otci představil se jako lékař sociální péče a sdělil mu, že přichází, aby prohlédl jeho dceru, o níž se v aktech zdravotního ministerstva dočetl, že by potřebovala lékařského ošetření.
Otec dal zavolati dcerku a požádal sousedku, aby na chvilku odešla, že pan doktor musí dceru prohlédnout. Dceruška Miládka skutečně přišla a tu pan doktor jí připomněl, že nelze prohlídku provést, aniž by se svlékla. Nepomohl ani ruměnec, ani pláč; tatínek poručil a rdící se dceruška nerada a pomalu svlékala své šatečky. A pak začala prohlídka... Pan doktor dívčinu prohlížel, proklepával, obracel a znovu a znovu zkoumavým zrakem hledal nemoc. Nebyli jsme přítomni a nevíme tudíž, jak důkladně pan doktor své lidumilné poslání provedl, ale z toho, že prohlídka trvala hodinu a že Miládka po celý týden cítila píchání v životě, dá se souditi, že pan doktor prohlížel svědomitě...
Pana Ticháčka, jenž tomu všemu přihlížel, po prohlídce pan doktor ubezpečil, že se vynasnaží, aby jeho dceři dostalo se ošetření ústavního, neboť trpí nemocí, již latinsky pojmenoval. Na to se pan doktor bez honorování poroučel.
Diplom pana doktora praskl však velmi brzo. Čirou náhodou se stalo, že pan Ticháček sešel se po čase s panem „doktorem" kdesi v obchodě, v němž pan „doktor" běhal za pultem. Stačilo než zavolat a nechat jednat policii. Pan Ticháček to také učinil, odmítnuv s rozhořčením 50 Kč, které mu pan „doktor" dával, aby mlčel.
A tak se stalo, že se „pan doktor", vulgo Alois Cifka, objevil před soudnou stolicí v. r. Schaniela u okresního soudu na Žižkově, kdež se měl zodpovídati pro hrubé porušení mravopočestnosti.
Samozřejmě, že zapíral. Přišel prý jen tak, ze soukromého zájmu. Chtěl prý slečince skutečně pomoci a dostati ji do humánního ústavu.
Obhájce jeho využil některých rozporů ve svědeckých výpověděch starého Ticháčka a dcery Milady, ukázal na její nevěrohodnost v líčení prohlídky, neboť soudní znalci lékařství, kteří slečnu prohlédli, shledali ji neporušenou, ač tato uváděla okolnosti, dle nichž by její bezúhonnost byla musila utrpěti značné pohmoždění, a zdůraznil hlavně, že celá prohlídka, i kdyby měla takový průběh, jak jej líčí otec i dcera, nečiní přece dojem pohoršlivý a že vůbec zde není dán nutný předpoklad veřejnosti, neboť je prokázáno, že se vše odehrálo v bytě při uzavřených dveřích.
Na to obžalovaný, jehož hájil dr. Frant. Horna v zastoupení dra О. Вase, byl osvobozen.
Ted se čeká, kolik se přihlásí šestnáctiletých žabců, které „pan doktor" také prohlížel...
—a.

Citace:

Prohlížel šetnáctileté. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 5, s. 61-61.