NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6508.

Pozemková reforma: I. * Pro posouzení předpokladů vyloučení ze záboru dle § 3 a) zák. záb. je rozhodným jediné poměr reklamované nemovitosti k ostatnímu zabranému majetku téhož vlastníka. — II. * Pojem »objektu« dle § 3 a) záb. zák. nežádá, aby reklamovaná nemovitost sama o sobě zabezpečovala osobě na ní hospodařící životní existenci.
(Nález ze dne 26. dubna 1927 č. 8777.)
Prejudikatura: Boh. 1133/22, 1663/22, 3239/24 a 5579/26 adm.
Věc: Ferdinand Zdeněk L. v B. proti stát. pozemkovému úřadu stran vyloučení objektů ze záboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odepřelo uznati vyloučenými ze záboru domy čp. ...v B., domy čp. .. v C, dům čp. ...v M., kovárnu čp. ... v B., hostinec čp. ... v L. a stodolu na stavební ploše č. ... v B. s pozemky, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. výměrem odepřel stpú uznati vyloučenými ze záboru podle § 3 a) záb. zák. domy čp v B., stodolu se stav. plochou č. kat. ... a parcelami č. kat. ... v B, domy č. .. v O., hostinec č. .. a reality čp. .. v L., dům čp. .. v M., kovárnu čp. .. v B. a zelinářskou zahradu na pozemcích č. kat. .. v B.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
1. Stpú uznal, že reklamované domy čp. ..... v B. neslouží sice hospodaření na st-lově zabrané půdě alodní a nejsou závislé na ostatní půdě tohoto alodního souboru, odepřel však přece uznati je vyloučenými ze záboru podle § 3 a) záb. zák. proto, že nejsou hospodářsky samostatny a nejsou vlastně ani »objektem« podle § 3 a) záb. zák., ježto slouží zabrané půdě svěřenského velkostatku b-ského, jehož držiteli st-l domy ty pronajal. Že majetek alodní jest souborem od majetku svěřenského rozdílným, žal. úřad uznává, má však za to, že pro posouzení hospodářské samostatnosti jest zcela bez významu právní poměr mezi vlastníkem alodu a držitelem svěřenství; rozhoduje prý, že reklamované nemovitosti slouží hospodaření na zabrané půdě vůbec, a netvoří tak samostatnou hospodářskou jednotku.
Nss shledal námitky stížnosti po této stránce důvodnými.
Zákon záb. prohlásil v §§ 1 a 2 za zabraný státem velký majetek pozemkový, to jest soubory nemovitostí, jejichž výměra, náležející vlastnicky na území čsl. republiky subjektům tam uvedeným, přesahuje meze v § 2 vytčené. Z tohoto všeobecného předpisu, nařizujícího zábor všeho majetku soustředěného v rukou vlastnických subjektů v § 2 uvedených, stanovil zákon v § 3 a) úchylku potud, že ze záboru jsou vyloučeny objekty právně i hospodářsky samostatné, jež neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech. Předpisu tomu, čte-li se v souvislosti s předcházejícími předpisy §§ 1 a 2, nelze rozuměti jinak, než že zákon nemovitosti, které by podle §§ 1 a 2 záb. zák. tvořily součást velkého majetku pozemkového, soustředěného v rukou určitého vlastnického subjektu, z majetku toho a tím i ze záboru vylučuje, jsou-li u nich splněny předpoklady v § 3 a) stanovené.
Důsledkem této úzké souvislosti výjimečného předpisu § 3 a) záb. zák. s ustanoveními §§ 1 a 2 cit. zák. jest, že předpoklady pro vyloučení nemovitosti z určitého souboru majetkového možno hledati právě jen v poměru nemovitosti té k majetku, jehož součástí jinak by byly. Jsou-li předpoklady s tohoto hlediska splněny, nebrání vyloučení ze záboru vztah nemovitosti takové k majetku jiného souboru vlastnického, třeba byl také státem zabrán.
Názor, že pro otázku, jsou-li splněny předpoklady § 3 a) záb. zák., směrodatný jest poměr reklamované nemovitostí k ostatnímu majetku, soustředěnému ve vlastnictví subjektu, jenž jest i vlastníkem vylučované nemovitosti, obsažen jest již i v řadě nálezů, v nichž se nss obíral výkladem předpokladů § 3 a) záb. zák. Vykládaje pojem »objektu«, založil nss nál. Boh. 1133/22 adm. na úvaze, že předpis hospodářské i právní samostatnosti objektu předpokládá zásadní jeho schopnost k této samostatnosti a nezávislosti od ostatního zabraného majetku téhož vlastníka, a i v dalším obsahu jeho na tomto poměru budoval. Vykládaje ve svém nál. Boh. 1663/22 adm. pojem slov »slouží hospodaření na zabraných nemovitostech« vycházel nss z téhož názoru (arg. »mínil tím hospodaření na ostatní půdě onoho záboru, jež bezpodmínečně záboru podléhá«), a i v nál. Boh. 3239/24 adm. vyslovil, že objekt jest hospodářsky samostatným, tvoří-li dle svého určení sám pro sebe předmět zvláštního hospodaření, vyloučený z rámce celkového hospodaření na zabraném celku.
Jest nezákonným, když žal. úřad, třeba zjistil, že předpoklady § 3 a) záb. zák. jsou sice u reklamovaných domů s hlediska majetku st-lova splněny, odepřel je uznati vyloučenými jen proto, že zjistil určité hospodářské vztahy mezi reklamovanými domy a zabraným majetkem, soustředěným v rukou třetí osoby, jíž st-l domy ty pronajal.
To platí i o kovárně č. ... v B., již žal. úřad odepřel uznati vyloučenou ze záboru jen proto, že v kovárně té, již st-l držiteli svěřenství pronajal, bydlí kovář svěřenského velkostatku v B., a v kolně u kovárny té uloženy jsou i hospodářské stroje, zejména i parní garnitura téhož velkostatku.
Žal. úřad neuznal také vyloučeným ze záboru dům čp. ... v M. proto, že v domě čp. .. na st. ploše č. kat. .. mají naturální byt strojník mlékárny a v sousedním domě na st. ploše č. kat. .. tři vdovy zaměstnanců ze dvora B., v domě č. .. v Ú. jsou umístěny kanceláře účetní revise gen. ředitelství velkostatku, byt úč. ředitele, kanc. sluhy a lázeňského mistra lázní, v domě č. .. mají naturální byt zřízenci zasílatelství zřídla a zřízenci kulturně technické kanceláře a v domě čp. .. v M. mají naturální byty tři deputátní rodiny ze dvora m-ckého. Že by šlo o úřady a zaměstnance st-lova velkostatku, žal. úřad netvrdí, naopak sám doznává, že půda dvora B. jest majetkem svěřenství; v řízení správním bylo pak také zjištěno, že naturální byty úředníků a zřízenců, jak byly v protokole popsány, kromě bytů úředníků a zřízenců horního ředitelství, jež na váhu tu nepadají, jsou byty úředníků a zřízenců skupiny svěřenství, která si tyto byty najala od skupiny alodní, i že jednotlivé nemovitosti jsou dány do pachtu nynějšímu držiteli svěřenství.
Ale pak i tu odepřel žal. úřad vyloučiti reklamované nemovitosti jen proto, že shledal jejich hospodářský vztah k majetku svěřenskému. Bylo proto nař. rozhodnutí ve všech těchto částech zrušiti podle § 7 zák. o ss.
2. Stpú odepřel uznati vyloučenými ze záboru obytné domy čp. ... v L., zapsané ve vl. č. .. obce L., jednak proto, že nejsou právně samostatny, ježto v téže vložce jsou zapsány i parcely tvořící mostní váhu a příjezd k ní, jež, nemajíce žádného vztahu k reklamovaným domům, netvoří s nimi hospodářské jednotky, jednak slouží hospodaření na zabrané půdě. Stížnost popírá, že by reklamované domy nebyly právně samostatny, namítajíc, že všechny reklamované objekty mají samostatné knihovní vložky. Tvrzení to nemá však opory ve spisech správních, neboť podle protokolu o místním šetření z 25. listopadu 1924, jejž plnomocníci st-lovi bez námitek podepsali, bylo výslovně konstatováno, že ve vl. č. ... poz. knihy obce L. jsou vedle domů reklamovaných zapsány i nemovitosti další. Ale pak právem vyslovil žal. úřad, že se reklamovaným domům nedostává samostatnosti právní. Ježto pak nedostatek i jen jediného předpokladu § 3 a) záb. zák. brání vyloučení, nebylo třeba, aby se nss zabýval i dalšími námitkami, jež stížnost co do těchto nemovitostí vznáší.
3. Žal. úřad vyslovil, že reklamovaná stodola v B. s pozemky není objektem, ježto netvoří celek, jednotku. Závadu tu spatřuje žal. úřad jednak v tom, že pozemky jsou pronajaty jinému subjetku, jednak v tom, že reklamované pozemky nelze pokládati ani za příslušenství stodoly; naopak stodola prý jest polohou i užíváním svým zcela neodvislá od pozemků. I kdyby bylo lze pokládati reklamované nemovitosti za dva samostatné objekty, nemohou býti vyloučeny, ježto poz. parcely, jsouce určeny výrobě zeměd., nejsou objektem, stodole samotné pak nedostává se samostatnosti právní.
St-l reklamoval nemovitosti ty jako jediný, samostatný objekt a žal. úřad popřel, že by o takový jediný objekt šlo. Okolnost, že nemovitost určitá jest propachtována dvěma pachtýřům, nemůže podle pojmu slova »objekt« odejmouti nemovitosti povahu objektu. (Srovn. Boh. 5759/26 adm.). Pokud pak se žal. úřad dovolává toho, že reklamované pozemky nelze v daném případě pokládati za příslušenství stodoly, ani tento důvod neobstojí, neboť nemůže vůbec jíti o příslušenství, když dle § 294 a násl. o. z. o. »příslušenstvím« věcí nemovitých mohou býti jen věci, mající povahu věcí movitých. Nestačí tedy důvody žal. úřadu, aby opřely tvrzení jeho, že reklamované nemovitosti nejsou jediným, samostatným objektem, a bylo proto nař. rozhodnutí v této části zrušiti jako nezákonné, aniž bylo uvažovati o dalších námitkách, jež stížnost formuluje proti důvodům žal. úřadu, založeným na tom, že jde o dva samostatné objekty.
4. Žal. úřad odepřel uznati vyloučeným ze záboru dům (hostinec) čp. ... v L., ježto nemovitost, jak byla reklamována, není objektem, to jest samostatnou hospodářskou jednotkou; objekt tvoří reklamované nemovitosti teprve s najatými svěřenskými parcelami č. kat. .., z nichž první umožňuje přístup do dvora, druhé pak užívá nájemce k chovu dobytka. Že hlavní věcí není tu živnost hostinská, jest prý patrno z toho, že hostinský provozuje i živnost kolářskou. Hostince na vesnici nelze klásti na roveň co do hospodář. soběstačnosti s hostinci ve městě. Nezáleží na tom, co v hospodářské činnosti nájemce jest věcí hlavní a co vedlejší, nýbrž záleží na tom, jak osoba hospodařící používá hospodářského celku nebo jeho částí. U hostince jest chlév a kolna, a tím jest dána nájemci možnost chovati dobytek; nájemce to také se svolením vlastníka učinil a proto napachtoval si od svěřenství kus pole. Ježto pole to, tvořící součást objektu, jest zapsáno knihovně při ostatním zabraném majetku svěřenském, nedostává se objektu ani samostatnosti právní.
Žal. úřad ve shodě se stálou judikaturou nss-u pokládá za objekt dle § 3 a) záb. zák. takovou hospodářskou jednotku, jež svou podstatou a svým hospodářským určením věnována jest jinému cíli než hospodaření zemědělskému v širším slova smyslu. Podle toho, co shora ad 1 uvedeno, může se ovšem hospodářské užívání nemovitosti jeviti jen v poměru k zabranému majetku, jehož součástí by nemovitost jinak byla. Mohou proto »objekt« tvořiti jen nemovitosti téhož vlastníka, a nelze v objekt včítati nemovitosti patřící vlastnicky osobě třetí. Tím méně možno v objekt včítati nemovitosti cizí, jež si pachtýř reklamovaných nemovitostí pachtoval od vlastníka jiného souboru majetkového. Reklamoval-li tedy st-l hostinec č. ... v L. jako samostatný objekt dle § 3 a) záb. zák., pak může žal. úřad splnění předpokladů vyloučení jeho ze záboru posuzovati jen dle vlastnosti tohoto objektu samého a v poměru jeho k ostatním zabraným nemovitostem vlastníkovým, nesmí však přihlížeti k poměrům a opatřením, jež snad nájemce na objektu od vlastníka najatém učinil.
Odporuje proto zákonu názor žal. úřadu, že reklamované nemovitosti teprve s cizími pozemky, jež pachtýř hostince si najal, mohou dohromady tvořiti »objekt« dle § 3 a) záb. zák., a jsou tudíž v rozporu se zákonem i veškeré důsledky, jež žal. úřad z tohoto nesprávného názoru vyvozuje.
Žal. úřad má ovšem i za to, že reklamovaný hostinec nelze pokládati za objekt již proto, že není hospodářsky soběstačným celkem, ježto hostinský provozuje i kolářství a chová krávu a kozy, a teprve v této úhrnné činnosti nachází obživu. Avšak pojem »objektu«, jak výše byl vyložen, nežádá, aby reklamovaná nemovitost sama o sobě zabezpečila životní existenci osobě na ní hospodařící; jen jediného jest třeba, aby totiž nemovitost svou podstatou a svým hospodářským určením sloužila jiným cílům, než hospodaření na zabraném majetku.
Odporuje proto tento názor žal. úřadu zákonu, a bylo tudíž nař. rozhodnutí v této části zrušiti podle § 7 zák. o ss.
5. Žal. úřad odepřel konečně uznati vyloučenými ze záboru pozemky č. kat. ... v B.. reklamované jako zelinářská zahrada proto, že zelinářská zahrada není objektem dle § 3 a) záb. zák., ježto slouží zvláště intensivnímu hospodaření zemědělskému.
Nss neshledal stížnost po této stránce důvodnou. Že půda zemědělská sama o sobě není »objektem« podle § 3 a) záb. zák., vyslovil tento soud již opětně (srovn. Boh. 1133/22, 1663/22 a j. ); že pak zahrada jest půdou zemědělskou, vyslovil zákon sám v § 2 záb. zák., počítaje k půdě zemědělské i zahrady. Náleží tedy zahrady k nemovitostem tvořícím dle § 2 záb. zák. soubor nemovitostí státem zabraných. Okolnost, že zahrada věnována jest intensivnímu hospodaření zemědělskému, nemá významu, ježto zákon podrobuje záboru půdu zemědělskou bez ohledu na stupeň jejího vzdělání. Není-li reklamovaná zahrada objektem, netřeba se ani obírati dalšími námitkami, jež by mohly padati na váhu teprve tehdy, kdyby skutečně šlo o »objekt« dle § 3 a) záb. zák.

Citace:

č. 6508. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 755-759.