Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. Obecní finance mají své prameny příjmů, stejně jako finance státní, z příjmů hospodářství soukromých. V předpokladu, že oboje na soukromých hospodářstvích mohou vyžadovati pouze tolik, kolik nutně potřebují k finančnímu uspokojení svých úkolů, hájí se zásada, že správný směr finanční při příjmech komunálních svazů musí brát i zřetel v prvé řadě k těm pramenům nebo příjmům, jež jsou existencí nebo činností obce nebo jiných svazů samosprávních podminovány, a teprve pak, kdyby tyto prameny nestačily, vypisovali přirážky к daním státním. Tento směr byl částečně před převratem a hlavně po převratu finanční novelou uskutečněn aspoň do značné míry, a možno říci, že se osvědčil. V tomto systému byla také dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, jež vybírá se při zcizení nemovitosti určitým procentem rozdílu mezi cenou nabývací a cenou zcizovací, a byla dávkovým řádem přesně normována. Dávka tato v podstatě jest správnou, neboť činí veřejné korporace účastny zvyšováni pozemkové renty, jak se jeví ve stoupání cen nemovitostí. jest jen spravedlivo, že dostane se ze zvýšení toho určité částky obci, nebo jinému svazu, které zavádějí do míst dosud tížeji přístupných komunikace, zařizují vodovod, kanalisaci a elektrické vedení a jiné investice podnikají, čímž se cena pozemků a realit zvyšuje. Kdyby dávky nebylo, pak by náklady, za něž vše to obec podniká, a které by hradili poměrně všichni poplatníci, šly k tíži všem členům obce, aniž by jim ti, kteří z toho ve vyšší ceně pozemků těží, jakkoli více k tomu přispívali. Není proto ani v zájmu poplatníků, aby dávka z přírůstků hodnoty nemovitosti byla zrušena, jak by si přál p. notář Dr. Václav Svoboda ve článku uveřejněném v čísle 7/1926 časopisu České Právo. Autor, jenž dávku tuto vůbec zcela neprávem nazývá nespravedlivou, nevzal v úvahu, že ceny pozemků by se nikterak nesnížily, i kdyby dávka tato byla zrušena, že ceny pozemků jsou výslednicí faktorů hospodářských, jež jsou silnější než kterákoli moc, zc nedají se změniti prostým dekretem. Ceny pozemků i jinak by byly velké, pokud a jak by to stoupající renta pozemková dovolovala. Z praxe jest také známo, že obyčejně u kupce nerozhodovala výše dávky, rozhod-li se pozemek koupiti. — Jest však naprosto nutno, aby výše dávky také prakticky byla spravedlivá, aby totiž postihovala skutečně jen zvýšeni hodnoty pozemku, která nastala bez přičinění prodávajícího. Neboť hodnota pozemku může se zvýšiti i prací, ku příkladu, jestližc někdo koupil pozemek, a svojí prací ho vysušil a učinil kultivovatelným, nebo jestliže na pozemku byl vystaven dům. V těchto a podobných případech zvýšení hodnoty nastalo nikoli bez zásluhy, nýbrž se značnými mnohdy náklady, jež ovšem nyní jeví se ve zvýšené ceně pozemku. Tu pak musí se skutečné zvýšení hodnoty pečlivě vyšetřiti. Zásadně má dávce podléhati pouze zisk bezvýdělečný, renta pozemková, nikoli zvýšení jiná. To také poměrně dobře dávkový řád náš postihuje.
Chyba dávkového řádu byla však, že srovnával dvě měny naprosto rozdílné: zlatou rakouskou a papírovou československou, čili srovnával koruny předválečné s korunami znehodnocenými. Jestliže někdo měl v roce 1914 nemovitost v ceně K (rakouských) 100000 a nemovitost tuto v roce 1926 prodal za Kč 500000, nevzrostla hodnota pozemku vůbec, vzrostla ovšem cena, číselně vyjádřena, ježto podle všeobecných názorů lidových, a konečně i podle formálního ustanovení zákonného 1 K rovná se 1 Kč, ačkoli všichni věděli, že Kč jest pouze zlomek koruny předválečné. O výši tohoto zlomku se přeli i národohospodáři, neboť podle indexních čísel stouply ceny desetkráte, a tedy v obráceném poměru klesla měna, ale nyní všeobecné poorvnáváním hodnoty naší koruny k americkému dolaru (=ceně zlata) přijímá se názor, že měna jest znehodnocena přibližně šestkráte. Vrátímc-li se k našemu příkladu, pak by prodávající dávku z přírůstku hodnoty platiti neměl vůbec, avšak vzhledem k tomu, že až do nedávné doby k hospodářským důsledkům při vyměřování dávky nebral se zřetel, byla dávka vyměřena z tohoto převodu v částce Kč 96250—. Tedу vyměřování bylo nespravedlivé, nikoli dávka sama.
Nyní pak byl nařízením měnícím sazbu dávky zjednán stav odpovídající hospodářským poměrům: podle nařízení ze dne 25. června 1926, č. 121 Sb. z. а n., podle něhož platí se z přírůstku do 600% z hodnoty pozemku nabytého před 1. lednem 1923 pouze 5% s obvyklým jinak počítáním (srážky na delší držbu a pod.). Při pozemcích nabytých po 1. lednu 1923 a později znovu prodaných za cenu vyšší platí dosavadní sazby, jež zdají se vysokými, jež ale nyní za poměrné stálosti měny budou skutečně postihovat! vyšší pozemkovou rentu a budou jistě vyhovovati požadavku spravedlnosti.
Za dřívějšího stavu nedalo se o dávce z přírůstku mluviti. pokud zvýšení nepřevyšovalo poměrné znehodnocení měny. Jinou otázkou však zůstane, že hodnoty realitní nyní z valutového převratu vyjdou poměrně bez újmy, kdežto hodnoty kapitálové, jež v praxi jeví se jako pohledávky, ať již jako vklady peněžní, dluhy ústavů nebo jako cenné papíry dluhy zavázaných, nebo jako pohledávky ať hypoteční nebo nezajištěné nároky věřitelů, jsou spláceny v měně znehodnocené, tedy ve zlomku původní pohledávky, a že tedy na úkor věřitelů jsou obohaceni dlužnici To však nese sebou rozvrat měny, a proti hospodářským faktorům nedá se trvale s úspěchem vystupovati zásahem, aniž by všichni byli uspokojeni. dnk.