NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 1293.

Nepřípustnost pořadu práva pro rozepři o to, zda srážka, učiněná subkomisionářem obilního ústavu při povinné dodávce bramborů jest přiměřena čili nic.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1921, R II 246/21.) Žalobce dodal k příkazu zemského obilního ústavu brambory žalované společnosti, jež byla subkomisionářkou obilního ústavu. Žalovaná strhla si část kupní ceny prý pro vadnost dodaných bramborů. Žalobě o doplacení strženého peníze procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i řízeni jemu předcházevší a žalobu odmítl. Důvody: Odvolací soud, přezkoumav spor, dospěl k přesvědčení, že řízení před prvním soudem trpí zmatečností ve smyslu § 477 čís. 6 c. ř. s., k níž přihlížeti jest z moci úřední, a to z těchto úvah: V tomto případě jde o dodávku bramborů, které nařízením vlády ze dne 15. září 1919, čís. 504 sb. z. a n. byly zabaveny ve prospěch státu. Nařízení toto, jež na základě zákona ze dne 24. července 1917, čís. 307 ř. z. bylo vydáno, by v době poválečné zaručeno bylo bezvadné zásobování lidu, jest rázu veřejnoprávního. Stanoví v § 2, že zabavené brambory nesmějí se ani zpracovati, spotřebovati, zkrmiti, ani dobrovolně nebo nuceně zciziti a že právní jednání, jež příčí se těmto zákazům, jsou neplatná. Nařízení to dále určuje v § 6, že držitel bramborů jest povinen nabídnouti a prodati je státnímu obilnímu ústavu nebo jeho zmocněncům za stanovenou přejímací cenu a že Státní ústav obilní jest povinen zakoupiti brambory, jež se mu nabídnou ke koupi. V § 7 zmocňuje toto nařízení zemský politický úřad, aby vydal zevrubnější předpisy o převzetí bramborů, obzvláště, že může naříditi, že určité obvody jsou povinny dodati určitá nejmenší množství (kontingenty) bramborů v určitých obdobích. Dále se stanoví, že úřad vydá pro odevzdání zabavených bramborů dodávkové příkazy pěstitelům bramborů a že může, nebudou-li brambory dodány v požadovaném množství, ve lhůtě úřadem stanovené naříditi i nucené jich odnětí. V § 19 předpisuje jakost bramborů, jež pěstitel jest povinen dodati i místo dodání, v § 28 pak nucené přejímací ceny, stanovené nařízením vlády ze dne 29. července 1919, čís. 435 sb. z. a n., a určuje konečně v § 30 zvláštní stolice, které mají rozhodovati o výši srážky z přejímací ceny, kdyby dodané brambory kvalitativně nevyhovovaly podmínkám zákonným. Z nálezu toho není odvolání. Z toho všeho plyne, že se v tomto případě nemůže jednati o soukromoprávní poměr mezi žalobcem jako dodavatelem a žalovanou »společností«, nýbrž pouze o poměr veřejnoprávní mezi žalobcem a Státním ústavem obilním, pokud se týče žalovanou společností jako jeho zmocněncem. Zabavené brambory, o které jde, byly vyloučeny z obchodu, rozhodovati o právních vztazích, plynoucích ze státního hospodaření s brambory, přísluší výhradně úřadům správním, bylo tedy nepřípustno domáhati se zaplacení učiněné srážky z kupní ceny pořadem práva. Jest tedy rozsudek prvé stolice a řízení jemu předcházevší zmatečným ve smyslu § 477 čís. 6 c. ř. s. a bylo proto oboje zrušiti a ve smyslu § 478 c. ř. s. žalobu ihned odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl stížnosti.
Důvody: Nejvyšší soud sdílí názor druhé stolice a poukazuje stěžovatele na důvody napadeného usnesení, jež jsou správné a nebyly vyvráceny rekursem. K jeho vývodům se připomíná, že žalovaná vůči žalobci nevystupovala jako kupitelka na základě soukromoprávního poměru, nýbrž k příkazu zemského obilního ústavu, jehož se žalobce sám v žalobě dovolává. Ze spisů je dále zřejmo, že věcí žalovaného hospodářského skladiště jako subkomisionáře zemského obilního ústavu bylo, by žalobce vyzvalo, by brambory dodával nákupnímu družstvu železničních zřízenců, že tedy žalovaná byla pověřena úkoly veřejnoprávními. Na tom ničeho nemění okolnost, že žalované hospodářské skladiště jako zmocněnec zemského obilního ústavu ve svých obchodních knihách žalobce dobropisem 9984 Kč 10 h uznalo a zatížilo zažalovanou částkou, neboť kupitelem bramborů bylo nákupní družstvo železničních zřízenců, které 14. února 1920 učinilo splátku 7245 Kč na kupní cenu. V tomto sporu jde vlastně o to, je-li srážka, učiněná žalobci, přiměřena čili nic, tedy o otázku, jejíž řešení dle § 20 vládního nařízení ze dne 15. září 1919, čís. 504 sb. z. a n. jest vyhraženo rozhodčímu soudu plodinové bursy anebo znalecké komisi obchodní a živnostenské komory.

Citace:

č. 1293. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 789-791.