NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Č. 2593.

Vojenské věci. — Řízení před nss-em: I. * Výnos ministra národní obrany z 8. února 1919 č. j. 5553 (čís. 207 věstníku M. N. O. z r. 1919, částka 8) o disciplinárních výborech vojenských gážistů a pozměňující jej výnos téhož ministra ze 16. srpna 1919 č. j. 23 226 (věstník M. N. O. 1919 č. 48/982) jsou, byvše presidentem republiky schváleny, normou až do příštího vydání zákona o vojenském řádu kázeňském a kárném platnou a zavazující. — II. * Výrok ministra národní obrany potvrzující usnesení (návrh) disciplinárního výboru vojenských gážistů, zřízeného dle výnosu sub I. uvedeného, není rozhodnutím správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss. a nelze jej proto naříkati před nss-em.
(Nález ze dne 2. července 1923 č. 11 415.)
Věc: Stanislav B. v M. Boleslavi proti ministerstvu národní obrany stran trestů uložených na základě řízení provedeného před posádkovým výborem disciplinárním.
Výrok: Stížnosti se odmítají jako nepřípustné.
Důvody: I. Posádkový výbor disciplinární vojenských gážistů v M. B. při závěrečném projednání z 23. července 1921 usnesl se navrhnouti mno, aby se Stanislavu B., tehdy vojenskému evidenčnímu nadporučíku u osp-é v M. B., za to, že nebral na tomto exponovaném místě dosti ohledu na svůj důstojnický charakter, přijímaje dárky od osob, s nimiž byl v úředním styku, nikoli způsobem, že by mohlo býti úplatnictví dokázáno, ale přece takovým způsobem, že vzbudilo to pohoršení ve veřejnosti, udělila písemná důtka, aby při případném povýšení v následujících šesti měsících byl pominut a aby byl přeložen do jiné posádky. Mno po té výnosem z 11. srpna 1921 potvrdilo toto usnesení disciplinárního výboru a prohlásilo, že z důvodu, že Stanislav B. ohrozil dobré jméno čsl. vojska tím, že bral dárky od stran při vykonávání své úřední funkce a vzbudil tím podezření, že bere úplatky a zneužívá své úřední moci, udílí se mu písemná důtka a spojuje s odsouzením následek, že bude odsouzený při případném povýšení v následujících šesti měsících pominut a že jakožto doba nezapočítatelná do časového platového postupu podle zákona z 19. března 1920 č. 195 Sb. a do pořadí podle bodu 593 věstníku mno ex 1920 určuje se čas od 1. června 1921 do 23. července 1921 a kromě toho nepočítá se mu do časového platového postupu a do pořadí čas od 23. července 1921 do 23. ledna 1922 ztrávený.
II. Později Stanislav B., jsoucí již ve stavu pense jakožto nadporučík, byl vzat do disciplinárního šetření pro další delikty. Toto řízení skončilo tím, že se týž disciplinární výbor vojenských gážistů při závěrečném projednávání ze 27. dubna 1922 usnesl navrhnouti mno, by Stanislavu B. za to, že hrubým způsobem kritisoval a sesměšňoval vojenský úřad i platné předpisy čsl. branné moci a překročil tím i nejnutnější meze slušnosti v písemném styku, a že ač poučen, nedal se o nemístném svém jednání přesvědčiti a neuznávaje ani kompetence disciplinárního výboru, předložil místo obhajoby spis, ve kterém ve svých jemu za vinu kladených poklescích pokračuje, byla odňata vojenská hodnost. Mno výnosem z 18. srpna 1922 potvrdilo usnesení, pokud se týče návrh disciplinárního výboru, aby evidenčnímu nadporučíku ve výslužbě Stanislavu B. odňata byla vojenská hodnost, a opřelo svůj nález důvody, že obviněný poškodil dobré jméno vojska tím, že hrubým a urážlivým způsobem kritisoval a sesměšňoval vojenský úřad i platné předpisy branné moci a mimo to, ač byl poučen, nedal se o nemístném svém jednání přesvědčiti a neuznávaje kompetence disciplinár. výboru, předložil místo obhajoby spis, pravděpodobně demonstrativně černožlutou stužkou svázaný, v němž pokračuje v kritice a sesměšňování vojenského úřadu; odsouzený zařazuje se jakožto vojín k pěšímu pluku č. 47; vzhledem k §u 30 zákona ze 17. února 1922 č. 76 Sb. nepozbyl jmenovaný nároku na zaopatřovací požitky, přiznané mu výnosem mno č. —
Proti těmto rozhodnutím mno směřují stížnosti Stanislavem B. k nss-u podané, prvá proti rozhodnutí pod I., druhá proti rozhodnutí II. Vytýkají vadnost řízení a nezákonnost naříkaných výnosů.
Rozhoduje o těchto stížnostech musil nss především zkoumati, jsou-li dány zákonné podmínky pro jeho příslušnost. Podmínky ty jsou vytknuty v § 2 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876, zachovaného v platnosti zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb., dle něhož je nss povolán, by rozhodoval o stížnostech do rozhodnutí neb opatření úřadů správních.
Bylo proto nejprve řešiti otázku, zda výnosy mno st-lem v odpor brané mají povahu rozhodnutí vydaného úřadem správním.
Přihlédnouti tu jest především k právní povaze a k obsahu normy, na níž nař. výnosy spočívají.
Normou tou jest výnos mno z 8. února 1919 č. 5553 pres. o disciplinárních výborech vojenských gážistů uveřejněný pod č. 207 věstníku mno částka 8 z r. 1919, a pozměňující jej výnos téhož ministerstva z 16. srpna 1919 č. j. 23 226 pres., věstník 1919 č. 48/982, které byly, jak v řízení před nss-em zjištěno bylo, presidentem republiky dodatečně schváleny s platností ode dne jich vydání.
Dle § 64 č. 10 úst. listiny má president republiky vrchní velitelství veškeré branné moci. K této vrchní velitelské moci náleží také vydávání všeobecných norem k uspořádání služby uvnitř branné moci.
K vnitřním poměrům branné moci náleží organisace armády a s ní ovšem i úprava poměru podřízenosti a nadřízenosti mezi jednotlivými příslušníky branné moci, následkem toho pak i zabezpečení náležitého vykonávání povinností služebních čili úprava discipliny vojenské a to ve všech vztazích a směrech, které nejsou upraveny zákonem tu neb onu stránku vnitřních poměrů branné moci z dosahu velitelské moci vyjímajícím. Z toho plyne, že president republiky jest povolán a oprávněn zavésti instituce kázeň ve vojsku upravující, pokud kázeňský řád vojenský není upraven zákonem.
Sluší tudíž předpisy dané uvedenými výnosy mno a schválené presidentem republiky jak po stránce organisace tak i co do materielního obsahu jich považovati za normu platnou a závaznou až do příštího vydání zákona, materii tu upravujícího.
Výnosem výše na prvém místě uvedeným byla zřízena instituce posádkových výborů disciplinárních, které jsou povolány vyšetřovati a posuzovati udání a stížnosti proti aktivním i neaktivním důstojníkům a jiným vojenským gážistům, kteří se dopustili činů, jež sice nepodléhají soudní neb disciplinární trestní pravomoci, ale jsou takového rázu, že vyžadují zakročení proti vinníkům, kteří svým činem neb chováním poškodili neb ohrozili dobré jméno čsl. vojska.
Posádkové výbory disciplinární, které jsou v každé posádce, ve které je více než 10 gážistů v činné službě voleny aktivními gážisty z jejich řad, po případě i z gážistů neaktivních a v nichž musí býti zastoupeno odvětví služební, k němuž obviněný náleží, usnášejí se po projednání případu většinou hlasů o tom, zda obviněný určitým činem neb svým chováním poškodil neb ohrozil dobré jméno čsl. vojska, jakož i na tom, jaký návrh má z té příčiny učiněn býti, a předkládají veškerá usnesení svá zemskému velitelství, po případě mno ku potvrzení.
Podle ustanovení v druhém odstavci výnosu č. 982 ministerstvo v případech, kdy zemské velitelství s usnesením disciplinárních výborů nesouhlasí, buď samo ihned rozhodne, nebo nařídí obnovení disciplinárního vyšetřování jiným výborem.
Uvedené předpisy nedávají ministerstvu pravomoc, aby přezkoumávalo meritorně usnesení disciplinárního výboru a samostatně rozhodovalo o vině i o trestu, nýbrž zmocňují je jediné k tomu, aby usnesení (návrh) disciplinárního výboru potvrdilo, po případě nařídilo, aby věc byla jiným výborem znovu projednána.
Z toho jde, že vlastní judikující moc vykonává disciplinární výbor, jehož výrok má povahu výroku porotčího, který nemůže býti změněn, a že potvrzující výrok mno jest jen doplňkem rozhodnutí, jež učinil sbor ryze vojenský.
Nelze proto ve výrocích mno potvrzujících usnesení a spolu výrok disciplinárního výboru vojenských gážistů spatřovati rozhodování správní, neboť toto předpokládá samostatnou judikující moc a činnost úřadu správního.
Mno potvrzuje naříkanými výnosy usnesení posádkového výboru disciplinárního, učinil výrok, který dle své podstaty není rozhodováním úřadu správního, nýbrž který pramení z velitelské pramoci a výjimečně přenesen byl na orgán povolaný k administrativnímu vedení záležitostí vojenských.
Z úvah těch plyne, že v nař. výnosech nelze spatřovati rozhodnutí úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss, a že proto není nss povolán k rozhodování o stížnostech do výnosů těch vznesených.
Jeví se tudíž obě stížnosti nepřípustnými.

Citace:

č. 2593. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 459-461.