Čís. 9227.

Měli-li se podle společenské smlouvy v případě úmrtí jednoho ze tří veřejných společníků státi zbývající dva společníci (s vyloučením dědiců zesnulého společníka) výhradnými vlastníky společenského podniku, zruší se společnost, zemřeli-li dva společníci, neměla-li pro tento případ společenská smlouva zvláštního ustanovení.
Třebas byla pojišťovací smlouva uzavřena veřejnou obchodní společností, nepatří, zanikla-li společnost, požární náhrada společnosti, nýbrž její likvidační podstatě.
Pozůstalostní soud jest oprávněn část požární náhrady, která se přibližně rovná dědickému podílu nezletilce, zajistiti pro něho vinkulací u pojišťovny.
(Rozh. ze dne 3. října 1929, R II 267/29.)
Alexander K. byl společníkem veřejné obchodní společnosti Max K., jež sestávala ze tří společníků Alexandra K-a, Maxe K-a a Dr. Morice K-a. Společníci Alexander K. a Max K. zemřeli. V pozůstalostním řízení po Alexandru K-ovi, v němž byla dědičkou zůstavitelova nezletilá dcera, vinkuloval pozůstalostní soud požární pojistku společnosti Max K. a vydal zákaz výplaty do výše 500000 Kč. Napotomním usnesením, o něž tu jde, zrušil pozůstalostní soud vinkulaci požární pojistky a tím i zákaz její výplaty do výše 500000 Kč. Důvody: Pro další trvání vinkulace pojistky není podkladu. Kdyby měla býti dále udržena, znamenalo by to, že se bez exekučního titulu (§ 1 ex. ř.) provádí nepříslušným soudem zabavení i vlastního společenského podílu a vkladu, náhrady škody z požáru, přináležející pozůstalosti po zesnulém společníku firmy Alexandru K-ovi. Toto opatření k zajištění nároků dědiců bylo by vlastně povolením výkonu exekučních úkonů soudem pozůstalostním. Nejde tu ani o věc poručenskou aniž o zajištění ve věci poručenské správy jmění poručenky, neboť dosud nespravuje poručenský soud jmění nezl. dědičky Marie Heleny K-ové, z čehož plyne, že její zákonný zástupce nemá nyní oprávnění k návrhu, by vinkulace dále trvala. Činí tudíž nezákonný a zbytečný návrh z obavy docela neodůvodněné, třebaže v § 228 obč. zák. vytčené, podle kteréhož ustanovení jest poručník sice za svou poručenku povinen její jmění s veškerou péčí řádného a pilného hospodáře spravovati a ručí za své zavinění. Poručník však přehání svá práva poručnická a zapomíná, že těmito návrhy se oddaluje potřebné brzké ukončení pozůstalosti. Tak se stalo, že za svou nezl. dědičku nepodal ani dědickou přihlášku (§ 799 obč. zák.), takže podle § 547 obč. zák. nemůže za pozůstalost dosud nepřijatou činiti ani návrh na prozatímně obstarávání a spravování pozůstalosti (§§ 122, 145 nesp. říz., § 810 obč. zák.). Tím méně by před odevzdáním pozůstalosti mohl dědictví svémocně vzíti v držbu (§ 797 obč. zák.) a snad žádanou vinkulaci provésti. Zásadně však musí býti devinkulace také provedena i proto, že jde o vlastnictví společnosti (čl. 90 obch. zák.) a ježto se právní poměr společníků navzájem řídí smlouvou společenskou, musí se každý podle ní říditi. Ani společník nesmí bez souhlasu ostatních zmenšiti svůj vklad nebo svůj podíl na jmění společenském (čl. 108 obch. zák.). Ježto i náhrada škody 608445 Kč pojišťovnou vyplacená tvoří jmění společenské, nemají osoby mimo společnost stojící disposiční právo a nemohou ke škodě této společnosti žádati, by vinkulací byla společnost a tím i nezl. Marie Helena K-ová, které přísluší podle smlouvy podíl k 12 1/2% na zisku společnosti, poškozena. Vycházeje ze zásady, že jde tu o jmění společenské, nemá soud pozůstalostní práva, by podle § 43 nesp. říz. dbal o zajištění dědických poplatků. Rekursní soud k rekursu poručníka nezletilé dědičky změnil napadené usnesení v ten rozum, že se vinkulace pojistky a tím i zákon výplaty zrušuje jen potud, pokud převyšuje 250000 Kč. Důvody: Poručník nezl. zákonné dědičky Marie Heleny K-ové žádá zajištění dědického podílu nezletilé, pokud záleží v obchodním podílu zůstavitele na obchodní společnosti Max K. a poněvadž dosažitelné jmění společnosti jest representováno hlavně likvidní náhradou z požární pojistky, činí návrh, by vinkulace tohoto peníze zůstala v platnosti aspoň do výše 450000 Kč, kterýžto peníz podle jeho tvrzení ani nedosahuje podíl zůstavitele. Avšak znalci vypočetli podíl zůstavitele na jmění společnosti zprávou ze dne 28. února 1929 na 338383 Kč 97 h. Jest jisto, že tento peníz není číslicí konečnou, protože jednak společnost, jednak pozůstalost tvrdí nároky a celá řada otázek jest sporná, řečený peníz jest však jediným, jenž podle nynějšího stavu pozůstalostního řízení může býti vzat za základ rozhodnutí, jsa odůvodněn posudkem znalců. Protože podle zákona nezletilá Marie Helena K-ová jest zákonnou dědičkou do 3/4, činí její podíl na jmění společnosti asi 250000 Kč a nemůže proto poručník žádati zajištění vyššího peníze. Nebylo tudíž rekursu, pokud se domáhá toho, aby zákaz zůstal v platnosti co do peníze 250000 Kč převyšujícího, vyhověno. Jde nyní o to, zda je zajištění do 250000 Kč zákonem odůvodněno a v tomto případě na místě. Nezletilé dítě jest pod zvláštní ochranou zákona a zákon poskytuje z tohoto důvodu nespornému soudci dalekosáhlá práva k hájení zájmů nezletilé. Jest pravda, že se vinkulace v účinku rovná exekuci, to však není zákonnou překážkou, by nesporný soudce ji nenařídil, pokud je toho zapotřebí v zájmu dítěte a práva třetích osob nejsou vinkulaci na závadu. To tvrdí napadené rozhodnutí, odvolávajíc se na společenskou smlouvu a na čl. 108 obch. zák., podle něhož žádný společník bez svolení ostatních nesmí svůj vklad a svůj podíl na společenském jmění snížiti. První soudce však přehlíží, že právě na případ, jenž nyní nastal úmrtím obou společníků, k samostatnému zastupování povolaných, ve smlouvě není pamatováno, protože první odstavec čl. X. smlouvy podle svého doslovu se na tento případ nevztahuje. Podle obchodního zákona pozbývá v tomto případě veřejná obchodní společnost jsoucnosti a musí podobně, jak čl. XI. smlouvy ustanovuje pro případ výstupu dvou společníků, býti provedena likvidace. Tohoto názoru jest patrně i prvý soud, jenž firemní oddělení krajského soudu uvědomil o úmrtí společníků Alexandra a Maxe K-ových s poukazem na čl. 123 druhý odstavec obch. zák. k dalšímu úřednímu jednání. Za tohoto právního stavu věci dovolává se prvý soud k odůvodnění svého usnesení neprávem společenské smlouvy a čl. 108 obch. zák.; ani podle smlouvy, ani podle čl. 108 nepříslušejí společnosti ani jedinému společníku, Dr. Mořici K-ovi, jenž jest ještě na živu, práva, bránící nařízení zajištění nesporným soudcem. Míní-li Dr. Mořic Κ., že mu podle ustanovení čl. X. společenské smlouvy, pokud obsahují úpravu poměru v případě úmrtí Alexandra K-a, přísluší disposiční právo nad dědičným podílem nezletilé Marie Heleny K-ové, pokud jest representován pojišťovacím penízem, může tato práva sice uplatniti sporem, překážkou zajišťovacího opatření v nesporném řízení to však není, zejména, an poručník na základě doslovu společenské smlouvy takové právo Dr. K-a popírá. Avšak prvý soudce zaujal v napadeném usnesení dále stanovisko, že zajišťovacího prostředku vůbec není zapotřebí; tvrdí, že se tu jedná o neodůvodněné obavy poručníka, jenž svá práva přehání, a poukazuje k tomu, že soud jmění nezl. dítěte dosud ani nespravuje, že dosud nebyla učiněna dědická přihláška, prohlašuje dokonce, že poručník při tomto právním stavu vůbec není oprávněn k návrhu na další vinkulaci. Rekursní osud nepřisvědčuje k těmto vývodům prvé stolice. Oprávnění poručníka k návrhu i ohledně jmění, které má teprve připadnouti nezletilému dítěti, jím zastoupenému, nemůže, hledíc k jeho postavení jako poručníka, vůbec býti pochybné a neodporuje tomu nijak doslov § 228 obč. zák. a soud nemůže zajištění odmítnouti z formálního důvodu, že jmění dosud nespravuje, protože by to odporovalo jeho povinnostem k ochraně nezletilých, zejména v tomto případě, kde první soud již usnesením ze dne 28. února 1929 nařídil vinkulaci a tím předsevzal úkon, sloužící i ke správě budoucího jmění nezl. dítěte. Ačkoliv otázka, zda se stala dědická přihláška, tu nemá významu, jest poukázati k tomu, že se za mezitímního řízení nezl. Marie Helena K-ová svým poručníkem přihlásila k dědictví co do 3/4 pozůstalosti. Jest ještě rozhodnouti, zda je zajištění vůbec v zájmu nezletilé dědičky nutným. Toto rozhodnutí jest nejdůležitějším z celé věci. Poručník tvrdí, že dr. Mořic K. se chce odebrati do ciziny. To však neosvědčil a nelze proto toto tvrzení vzíti za základ rozhodnutí. Avšak jiná okolnost činí zajištění nutným a to úplná nejistota, ohledně podílu zůstavitele Alexandra K-a v poměru ke zrušené obchodní společnosti, úplně nejistý právní poměr nezl. Marie Heleny K-ové co do jejího dědického podílu jednak ke zrušené společnosti, jednak k dr. Mořici K-ovi, jenž, jak se podle spisu zdá, podnik chce dále provozovati jako kupec-jednotlivec. Dosud není zjištěno, je-li dr. Mořic K. podle smlouvy oprávněn, by podnik vedl dále jako kupec-jednotlivec pod firmou Max Κ., a, míní-li tak skutečně učiniti, není zjištěno, je-li nezl. Marie Helena K-ová oprávněna nebo povinna zúčastniti se jako tichá společnice podílem otce na společenském jmění jí připadajícím tohoto podniku. Jest tu, by se situace správně charakterisovala, taková právní nejistota, že rozhodně jest nutně zapotřebí, by podíl nezl. dítěte byl zajištěn a tím zabráněno bylo vyplácení dr. Mořici K-ovi, jehož oprávnění k převzetí pojistného podle obsahu společenské smlouvy jest pochybným. Ostatně jest uvážiti ještě toto: Podle hořejších vývodů nemá ani zrušená obchodní společnost ani jediný společník, jenž ještě žije, Dr. Mořic K. práva, by mu byl vyplacen obchodní podíl zemřelého Alexandra K-a, pokud má připadnouti nezl. dědičce. Jmění nezl. dítěti z pozůstalosti musí tudíž zůstati ve správě pozůstalostního soudu, jenž současně jest soudem poručenským, a vinkulace není než opatřením, že jmění zůstane ve správě soudu, pokud nebude učiněno opatření podle § 810 obč. zák., o které nezl. Marie Helena K-ová jakož i vdova po Alexandru K-ovi jako dědičky ostatně již za mezitímního řízení zažádaly. Zrušení vinkulace neznamenalo by nic jiného, než že soud správu pozůstalostního jmění nezletilé připadajícího chce ponechati tomu, komu pojišťovací společnost podle pojišťovací smlouvy má vyplatiti pojistné; k tomu není příčiny, naopak takové opatření není dozajista v zájmu nezletilé dědičky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Maxe K-a (jeho pozůstalosti) a Dr. Mořice K-a.
Důvody:
Předně jest si ujasniti, jaké důsledky pro veřejnou společnost Max
K. má, že hlavní dva společníci Max K. a Alexandr K. zemřeli. Podle čl. 123 obch. zák. má úmrtí jednoho společníka v zápětí zrušení společnosti, leč že by smlouva společenská ustanovovala, že má společnost trvati dále s dědici zesnulého společníka. Podle společenské smlouvy ze dne 19. dubna 1921 byli veřejnými společníky Max, Alexandr a Dr. Mořic K-ové. Podle čl. X. této smlouvy měli se státi, zemřel-li by jeden ze společníků, zbývající dva společníci výhradnými vlastníky společenského podniku a měli míti právo podnik ten dále vésti s vyloučením dědiců zesnulého společníka, aniž by dědici tomu směli odporovati. Smlouva stanoví dále, že, zemře-li Alexandr K., zúčastní se jeho vdova Zuzana K-ová na obchodním zisku a ztrátě 12 1/2% jako tichá společnice, nestane se však veřejnou společnicí. Rovněž děti Alexandra K-a se zúčastní na zisku a ztrátě společnosti 12 1/2 %. Zuzana K-ová jest povinna ponechati polovici společenského vkladu, přešlého na ni a na děti, ve společenském podniku. Smlouva nemá ustanovení, co má nastati, zemrou-li dva společníci, jakž se stalo v tomto případě. Zůstal jediný veřejný společník Dr. Mořic K. Poněvadž společnost předpokládá součinnost aspoň dvou osob (čl. 85 obch. zák.), nelze již mluviti o veřejné společnosti, nýbrž nastává zrušení společnosti podle čl. 123 obch. zák. Podle čl. 133 obch. zák. nastane po zrušení společnosti, nejde-li o úpadek, likvidace společnosti a mají likvidátoři podle čl. 137 obch. zák. ukončiti běžné obchody, splniti závazky společnosti, její pohledávky vydobýti a jmění společnosti zpeněžiti a mezi společníky, pokud se týče jejich nástupce rozděliti. I když tedy pojišťovací smlouva byla uzavřena veřejnou společností, nepatří již, ana společnost zanikla, požární náhrada společnosti, nýbrž její likvidační podstatě, patří tedy po zaplacení dluhů společnosti jednou třetinou do pozůstalosti Alexandra K-a, jehož dědičkou jest třemi čtvrtinami nezl. Marie K-ová. Jest otázkou, zda oprávněn byl soud pozůstalostní, jenž jest zároveň soudem poručenským, vinkulovati část této požární náhrady pro nezl. Marii K-ovou a jakým penízem. Podle § 49 nesp. říz. může pozůstalostní soud, je-li část dědiců nezpůsobilou ke správě svého jmění, spokojiti se složením k soudu části předmětů do pozůstalosti patřících, pokud část ta stačí ke krytí nároků těchto dědiců, a může od tohoto složení k soudu býti upuštěno, je-li v pozůstalosti nemovitost poskytující jistotu. Podle § 222 obč. zák. vyžaduje péče poručenského soudu, by vyšetřil sirotkovo jmění a snažil se je zajistiti uzávěrkou, inventurou a odhadem. Nepochybil tedy rekursní soud, když onu část požární náhrady, která se přibližně rovná dědickému podílu nezl. Marie K-ové, zajistil pro tuto nezletilou vinkulací u pojišťovací společnosti, neboť vinkulace jest jen mírnějším způsobem zajištění, než uložení na soudě, jež mohl soud pozůstalostní požadovati po rozumu uvedených zákonných ustanovení. Zmíněné zákonné předpisy nečiní podmínkou zajištění, by tu byla nějaká nejistota, obava, že snad nezletilci jinak by mohla vzejíti škoda. Okolnost, že část pozůstalosti má připadnouti nezletilci, nutí o sobě pozůstalostní soud, by učinil potřebná opatření k zajištění jeho dědického podílu. Pokud jde o výši vinkulované sumy, poukázal správně již rekursní soud k tomu, že tu může býti základem jen odhad soudní, nikoli soukromý. Ana výše společenského podílu dílu Alexandra K-a byla soudně odhadnuta na 338383 Kč 97 h, činil by podíl nezl. Marie K-ové (3/4) 253787 Kč 98 h a jest proto vinkulace do výše 250000 Kč, jak byla rekursním soudem určena, zcela přiměřenou.

Citace:

č. 9227. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 340-345.