NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 15286.

K výpočtu smluvené spoluúčasti pojistníkovy při krupobitním pojištění.
Je-li pojistník povinen podle pojistné smlouvy nésti sám při každé škodě 6% pojistné částky (hodnoty), nelze vzíti za základ výpočtu této spoluúčasti celou pojistnou částku (hodnotu) plodin, nýbrž jen zlomek této pojistné částky (hodnoty), připadající na část plodin, která byla poškozena.
(Rozh. ze dne 12. června 1936, Rv I 1527/34.) Žalovaný uzavřel u žalobkyně krupobitní pojištění na 288440 Kč. Pojišťovací prémie činí 9904 Kč. Žalovanými na tuto prémii bylo zaplaceno 502 Kč a mimo to vyúčtovaná přiznaná škoda. Podle přednesu žalobkyně bylo na uvedenou prémii použito vyúčtování z náhrady škody ve výši 7834 Kč, takže žalovaný má zaplatiti ještě zbytek, žalobou vymáhaný. Prvý soud žalobu zamítl. Důvody: Článek 20 pojišťovací smlouvy zní: 1. Při každé škodě pojistník nese na 6% pojistné částky, případné pojistné hodnoty (článek 19, odst. 2), vypadající na jednotlivý pozemek toutéž plodinou souvisle osetý (článek 3, odst. 2). Na základě zvláštního prohlášení pojistníkova, které nutno zaslati nejpozději současně s návrhem, pojistí pojišťovna 6% spoluúčast, stanovenou v předcházejícím odstavci, za doplatek v pojistném tarifu stanovený. Škody, které nedosahují 8% výnosu, který by byl krupobitím postižený jednotlivý pozemek (článek 3, odst. 2) vydal, se však nenahrazují. Žalovaný utrpěl 5kráte škodu. V daném případě jde o zjištění, z čeho se vypočítává 6% spoluúčast, ježto v tom směru strany se rozcházejí, a zda při postupu správném při vyúčtování této jest pojišťovací prémie žalovaným zaplacena. O výpočtu spoluúčasti ustanovuje článek 20 pojišťovací smlouvy a jest věcí výkladu, jak ustanovení to vykládati. Ustanovení to jest nejasné a vůči třetí osobě bona fide jednající dává smysl jiný, než jak do slova ustanovení to zní, zejména, hledí-li se ke znění článku 20 č. 2, že škody do 8% se nehradí. Jest tedy věcí výkladu pojišťovací smlouvy, jaký úmysl strany měly, a jest jí rozuměti tak, jak toho žádá obyčej poctivého obchodu, § 914 obč, zák. Jest nesporno, že úmysl žalovaného byl, že ponese 6% spoluúčast jen z pojistné hodnoty z oné části obilní, za kterou jest přiznána škoda. Jestliže žalobkyně měla úmysl jiný, a to výklad takový, že vypočítává 6% spoluúčast z pojistné hodnoty z pozemku, na němž škoda se stala, jde o dissensus stran. V tom směru pak platí vykládací pravidlo § 915 obč. zák., že nejasný výraz má býti vyložen na škodu toho, kdo ho použil. V důsledku toho soud má za to, že 6% spoluúčast v daném případě lze účtovati a počítati z pojistné hodnoty zrna. Takovýto výklad článku 20 bude míti každý percipient znění článku 20 bona fide jednající. I když by se dal připustiti výklad takový, jak činí žalobkyně, byl by výklad ten contra bonos mores dle § 879 obč. zák. a bylo by ustanovení to neplatné. Pojistník v tom směru by nesl škodu vyšší než 8% a pak by ustanovení článku 20, odst. 2 bylo bezvýznamné a jistě také tvůrce pojišťovacích stanov měl na mysli výklad jiný. Při postupu žalobkyně při přiznání škody ve výši 10% nesl by pojistník škodu ve výši 80% a 20% by připadalo na pojišťovnu, při 20% by nesl pojistník škodu ve výši 60% a pojišťovna pouze 40%. Účel pojištění má ten význam, aby škody byly pojistníkovi pokud možná nejvíce nahrazeny, zejména nese-li škody do 8%, tudíž škody malé, ale nesmí jíti účel pojištění tak daleko, aby se škody přenášely na pojistníka. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Těžisko sporu leží ve výkladu článku 20 podmínek pojišťovací smlouvy a pojišťovacího návrhu, v němž je jasně řečeno, že pojistník nese sám 6% pojistné částky, případně pojistné hodnoty (článek 19, odstavec 2), vypadající na jednot- livý pozemek toutéž plodinou souvisle osetý. Z téže pojišťovací smlouvy pak se z článku 19 zjišťuje, že pojistnou hodnotou rozumí se hodnota výnosu, jaký by pojištěné plodiny daly, kdyby nebyly postiženy krupobitím. Pro výklad žalovaného, že zmíněnou spoluúčast nutno počítati jen ze skutečné škody, jmenovitě jen z hodnoty poškozeného zrna, když nenastala také škoda na slámě, není však ve znění článku 19 a 20 pojišťovací smlouvy opory. Neboť je ve smlouvě verbis expressis stanoveno, z čeho se oněch 6% počítá, t. j. »z pojistné hodnoty, vypadající na jednotlivý pozemek toutéž plodinou souvisle osetý«, a nedá se z toho znění dovozovati, že by se měly počítati ze skutečné škody; škodu a pojistnou hodnotu nelze výkladem zaměňovati. Prvý soud je na omylu, domnívá-li se, že by ono ustanovení bylo nejasné a dává jiný smysl, než jak doopravdy zní. Vychází sice při tom, jak se domnívá, z nesporného úmyslu žalovaného, že ponese 6% spoluúčast jen z pojistné hodnoty z oné části obilní, za kterou je přiznána škoda. Ale tento předpoklad není podepřen žádnými konkrétními okolnostmi, naopak odporuje zřejmě tomu, co bylo ve smlouvě jako vůle stran projeveno ve znění výše zjištěném. Stejně mylný je názor prvého soudu, že by výklad žalobkyně ve smyslu od ní uplatňovaném byl proti dobrým mravům. Contra bonos mores (§ 879 obč. zák.) je smlouva tehdy, když jejím předmětem je něco v užším smyslu nemravného anebo když jejím předmětem je to, co se považuje mezi poctivými lidmi za nepřípustné z důvodů zneužití nezkušenosti druhé strany, obcházení zákonů, poškození veřejných zájmů a pod. (rozh. nejv. s. z 8. února 1921 č. j. Rv I 784/20, S. L. roč. 1921 č. 34). Z obsahu pojišťovací smlouvy nic nenasvědčuje tomu, že by tu byly nějaké okolnosti, které by byly proti dobrým mravům. Je věcí úmluvy stran, do jaké míry přebírají, po případě přesunují na sebe v zákonných mezích risiko škody, zejména i v jakém rozsahu pojištěnec na škodě participuje, a jest jen věcí jeho výpočtu a uvážení, zda chce za takových podmínek pojištění uzavříti. Učiní-li tak a svoji vůlí jasně projeví, nemůže pak ovšem, když si vykládá obsah úmluvy jinak, namítati, že takové ustanovení je proti dobrým mravům; počítal-li jinak při svém výkladu pojišťovací smlouvy než pojišťovna a důsledkem toho je jeho spoluúčast ciferně větší, než předpokládal, nemá to na platnost smlouvy vlivu.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Napadený rozsudek důvodně předesílá, že těžiště sporu leží ve výkladu čl. 20 podmínek pojišťovací smlouvy. Při tom však nejde o otázku, zda se má počítati 6% účast pojistníkova jen ze skutečné škody. Žalovaný takto svoji obranu v podstatě nezaložil, jak zřejmo z jeho výpočtu a rozsudek první stolice rovněž nevykládá tak úzce ustanovení tohoto článku 20 podmínek. Pokud pak žalobkyně v odvolání napadala takovýto výklad, jsou její vývody bezpředmětné. Obě sporné strany jsou za jedno v tom, že jest počítati 6% účast žalovaného z pojistné částky, případně z pojistné hodnoty, a rozcházejí se v otázce, má-li se vzíti za základ celá pojistná částka (hodnota) dotyčných plodin, či jen její zlomek, pokud totiž připadá na část plodiny, která byla poškozena a kteréžto části se tudíž vlastně odškodnění týká. Uvedený čl. 20, odst. 1 pojišť. podmínek je aspoň natolik jasný, že stačí, aby se zřetelem k pravidlům poctivých styků (§ 914 obč. zák., čl. 278 obch. z.) vedl k výkladu ve smyslu posléze uvedeném. Tomu svědčí jeho doslov, podle něhož pojistník nese sám 6% pojistné částky, případně pojistné hodnoty při každé škodě. Jeho účast tedy předpokládá škodu, rozumí se ovšem podle povahy věci škodu pojišťovnou nahrazovanou. Bez této škody, a důsledkem toho bez odškodnění nelze ani mluviti o jeho spoluúčasti, takže, týká-li se škoda a odškodnění jen části plodiny, vztahuje se účast jeho také jen na tuto. Tomu nevadí druhá věta čl. 20, odst. 1 podmínek, neboť slouží k určení pojistné částky (hodnoty) podle rozlohy půdy touže plodinou oseté a nevylučuje, aby se při tom nehledělo k částkám téže plodiny. To plyne z čl. 3, odst. 2 podmínek, který je při tom v čl. 20, odst. 1 podmínek uveden. Že není pojistná částka (hodnota) jednotná v tom smyslu, že by byla nedělitelná na různé části plodiny, zřejmo z ustanovení čl. 3, odst. 3 podmínek. To došlo výrazu také ve výpočtu náhrady, a poněvadž nahrazovanou škodou postiženo jen zrno, nikoliv sláma, měla býti 6% účast pojistníkova správně počítána jen z pojistné částky (hodnoty) připadající na zrno. Při výpočtu opírajícím se o správný výklad čl. 20, odst. 1 podmínek dojde se k rozdílu ve prospěch žalovaného v namítané výši. Tím se jeví zbytek pohledávky žalující pojišťovny vyčerpán, takže žalobní nárok není odůvodněn.

Citace:

Čís. 15286.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 677-680.