Č. 610.

Okresní zastupitelstvo (Čechy): I. * Převzetí záruky okresním zastupitelstvem za okresní záložnu hospodářskou nepřesahuje meze působnosti okresního zastupitelstva. — II. * Zákony o okresních záložnách hospodářských pro Čechy není vyloučeno, aby část výnosu okresní záložny hospodářské byla valnou hromadou přenechána okresu.
(Nález ze dne 7. prosince 1920 č. 12038.)
Věc: Městská rada v Kozlanech proti zemskému správnímu výboru v Praze o převzetí záruky okresem za okresní hospodářskou záložnu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K žádosti okresní hospodářské záložny v Královicích usneslo se okresní zastupitelstvo v Královicích dne 16. července 1919 jednohlasně, aby okres vzal na se záruku za tuto záložnu t. j. za ztráty, které by snad v záložně mohly vzejíti, a tím zejména za vklady záložně svěřené do výše 3000000 K, pokud by k úhradě závazků záložny nestačilo její vlastní jmění, kterým záložna ručí za splnění svých závazků v první řadě.
Zemský správní výbor naříkaným rozhodnutím schválil usnesení okresního zastupitelstva podle § 35 zákona o zastupitelstvu okresním ze dne 16. dubna 1864 č. 27 z. z. zamítnuv odvolání podaná mezi jiným stěžující si obcí proti řečenému usnesení. K vývodům odvolání uvedl, že okresní hospodářská záložna, poskytujíc levný úvěr malorolníkům okresu, obcím a hospodářským družstvům, slouží zájmům celého okresu, že ji tudíž nelze pokládati za podnik výdělečný, nýbrž za ústav pro zeměvzdělání, jehož podpora náleží podle § 51, odst. 3 zákona o okresním zastupitelstvu do působnosti okresního .zastupitelstva. Nad to může záložna přijímati vklady všech příslušníků okresu. Z 54 kat. obcí okresu Kralovického jsou účastníci záložny ve 42 obcích, a v 51 obcích jsou její dlužníci a vkladatelé, 25 obcím okresu poskytuje záložna úvěr a poskytla zápůjčku hospodářskému družstvu v Královicích. K účelům osvětovým, dobročinným a národním věnovala již 11750 K. Je tudíž kruh poplatníků v okresu, jichž se dotýká přímo prospěch záložny, velmi široký a poskytuje-li okres záruku za vklady jí svěřené, slouží tím prospěchu svých příslušníků vůbec a nelze tvrditi, že by okresní zastupitelstvo, převzavši záruku, překročilo meze své působnosti. Svolení poplatníků k uvedenému usnesení nebylo třeba. Nějakého nebezpečenství nebo zatížení poplatnictva není se třeba obávati, poněvadž je záložna v dobrém stavu a o řádnou správu je postaráno dohledem okresu a zemskými revisemi. Přímým účastenstvím ve správě záložny bude pak moci okres působiti ještě účinněji k tomu, aby v ní nedošlo k větším ztrátám. Větší ztráty mohla by záložna uhraditi ze svého reservního fondu a po případě z kmenového jmění. Ostatně, kdyby k nějaké krisi záložny došlo, nemohl by okres, i kdyby žádné záruky nepřijal (jak zkušenost učí) přihlížeti nečinně a nemohl by se vyhnouti obětem v zájmu svého vlastního hospodaření. Příspěvek, který bude záložna odváděti okresní pokladně za záruku, nebude sice s počátku značný, ale vzroste s rozvojem záložny, jejž právem lze očekávati.
Stížnost, podaná do tohoto rozhodnutí na nejvyšší správní soud městskou radou v Kozlanech, činí naříkanému rozhodnutí tyto výtky:
1. okresní zastupitelstvo nebylo vůbec oprávněno v této věci rozhodovati, poněvadž naříkaným rozhodnutím má býti okresní jmění trvale zatíženo;
2. převzatá záruka 3000000 4vc přesahuje prý částku, stanovenou v § 55 zákona o okresním zastupitelstvu a proto bylo třeba k platnosti dotyčného ustanovení okresního zastupitelstva schválení zemského výboru správního, což se nestalo;
3. okresní hospodářská záložna, sloužíc jen jedné třídě obyvatelstva okresu — malorolníkům, je spíše podnikem výdělečným, jehož zisk jest určen právě malorolníkům, než ústavem, jenž by sloužil prospěchu celého poplatnictva okresu; není také ústavem pro zeměvzdělání;
4. třeba že nelze pochybovati, že záložna je v dobrém stavu, přece není žádnými skutečnostmi dokázáno, že by převzatou nepoměrně vysokou zárukou okresu nemohlo vzejíti podstatné zatížení poplatnictva;
5. účastenství okresu na čistém výtěžku okresní hospodářské záložny není ve srovnalosti se zákonem o společenstvech;
6. převzetí záruky nemělo se státi bez slyšení poplatnictva.
Nejvyšší správní soud založil své rozhodnutí na těchto úvahách:
ad 1 a 2. Pokud jde o výtku shora pod č. 1, uvedenou dlužno poukázati na ustanovení § 55 zákona o zastupitelstvu okresním, který výslovně stanoví, že okresní zastupitelstvo může si vypůjčovati anebo záruku na sebe bráti a to i tehdy, když suma zápůjčky nebo výše záruky převyšuje, počítajíc v to dluhy dosavadní, 5 proč. daní přímých v okresu předepsaných, aniž při tom rozeznává, zda tím okresní jmění bude trvale zatíženo, čili nic.
Ovšem třeba v takovém případě, kde suma zápůjčky nebo převzaté záruky, počítajíc k tomu dluhy dosavadní, převyšuje 5 proč. daní přímých v okresu předepsaných, k platnosti takovéhoto usnesení okresního zastupitelstva schválení zemského výboru správního. Toto schválení v přítomném případě bylo však přímo naříkaným rozhodnutím uděleno.
ad 3. Podle § 1 zákona ze 26. dubna 1900 č. 32 z. z. pro Čechy jest účelem okresních hospodářských záložen, aby napomáhaly hospodářským zájmům malorolníků, poskytujíce jim levný úvěr, zvláště osobní a pocíle § 13 zákona z 13. března 1903 č. 61 z. z. pro Čechy mohou poskytovati zápůjčky nejen účastníkům, ale i jiným malorolníkům v obvodu okresní hospodářské záložny bydlícím a za určitých podmínek i hospodářským družstvům nákupním, odbytovým a výrobním. Veškeré obyvatelstvo okresu tvoří jednotný organický celek, jehož části, jsouce ve stálém vzájemném styku, nepřetržitě na sebe působí. Co je přímo ve prospěch podstatné části tohoto celku, je nepřímo i ve prospěch ostatních jeho částí a tudíž i celku. Prospěch malorolníkií jako velmi podstatné části obyvatelstva okresu, zejména v daném případě, je společným prospěchem okresu, a instituce sloužící prospěchu zemědělství dotýkají se společného prospěchu okresu. Péče o takovéto instituce patří tedy dle § 50 zák. o okresním zastupitelstvu do působnosti okresního zastupitelstva. Ostatně zákon sám to přímo uznává. Dle odst. 3 § 51 zákona o okr. zastupitelstvu náleží do působnosti okresního zastupitelstva i péče o ústavy pro zeměvzdělání, čímž nepřímo vyslovuje, že péče o zeměvzdělání je společnou záležitostí okresu. K takovýmto ústavům pro zeměvzdčlání patří nejen odborné školy rolnické a pokusné stanice, ale i okresní hospodářské záložny, jež, poskytujíce malorolníkům levný úvěr, přispívají k řádnému rozvoji zemědělství.
I sám zákon o okresních hospodářských záložnách, vyhrazuje okresnímu výboru dohled nad činností okresních hospodářských záložen a určitá práva ve správě jejich a stanově v § 2, že kmenové jmění jejich je povahy veřejnoprávní, uznává, že okresní hospodářské záložny nejsou obyčejným podnikem výdělečným, nýbrž ústavem, jenž se dotýká zájmů celého okresu. Jinak by okresní výbor neměl titulu, aby spolupůsobil v jejich správě.
Na této povaze okresních hospodářských záložen nemění nic ani okolnost, že po případě čistý zisk se může rozděliti mezi účastníky. I přes tuto možnost nelze říci, zvláště přihlíží-li se k tomu, za jakých podmínek zákon to připouští, že by okresní hospodářská záložna nesloužila všeobecným zájmům okresu.
ad 4. Otázka, zda by převzatou zárukou mohlo vzejíti zatížení poplatnictva, je otázkou ryze skutkovou, otázkou hodnocení jednak hospodářských poměrů takové záložny, jednak výše převzaté záruky a vlivu okresu na správu takového ústavu a na její hospodářství. O otázce té rozhodují administrativní úřady v mezích svého volného uvážení a nejvyššímu správnímu soudu podle § 6, odst. 1 zák. o správním soudu nepřísluší právo, aby zkoumal správnost úsudku, k němuž v tomto směru správní úřady došly.
ad 5. Námitku tu lze vykládati ve dvojím směru, buď že účastenství okresu na čistém zisku okresní hospodářské záložny je nedovoleno s hlediska zákona o společenstvech, anebo že je nedovoleno dle zákona o okresních hospodářských záložnách. Pokud jde o první eventualitu, je námitka vyvrácena tím, že zákon o výrobních a hospodářských společenstvech z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. neplatí pro okresní hospodářské záložny. Jejich činnost a správa je upravena zákonem z 30. června 1896 čís. 56 z. z. a novelami k tomuto zákonu z 26. dubna 1900 č. 32 z. z. a ze dne 13. března 1903 č. 61 z. z. Pokud jde o druhou eventualitu, vyvrací znění samotného zákona o hospodářských záložnách tuto námitku, neboť dle § 19 tohoto zákona stanoví valná hromada, zda se má čistý zisk poměrně rozděliti mezi účastníky nebo jak jinak se s ním má naložiti. V této volné disposici jest obmezena pouze ustanoveními §§ 55 resp. 20 cit. zákona, dle nichž část čistého zisku má se přikázati reservnímu fondu a 1 proč. z něho má býti odvedeno ke krytí nákladu, spojeného s dozorem nad hospodářskými záložnami. Neodporuje tedy zákonu, usnese-li se valná hromada okresní hospodářské záložny, že část čistého výtěžku má býti odvecena okresnímu fondu. ad 6. Zákon o okresním zastupitelstvu nikde nenařizuje, že by okresní zastupitelstvo, jež právě je složeno ze zástupců poplatníků okresu, bylo povinno slyšeti poplatníky nebo obce dříve než učiní usnesení podle §§ 50, 51 neb 55 zákona o okresním zastupitelstvu.
Z těchto úvah bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Univ. prof. dr. Ernst Swoboda: Bevollmächtigungsvertrag und Auftrag. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 9-10, s. 358-358.