Č. 8125.

Učitelstvo. — Zaměstnanci veřejní: K výkladu § 16 vl. nař. č. 666/20 o zápočtu soukromé služby při propočtení služební doby vedlejšího učitele veř. školy národní.
(Nález ze dne 24. září 1929 č. 17237.)
Prejudikatura: Boh. A 2484/23 a 3198/23.
Věc: Štěpánka K. v M. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zápočet služební doby. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka nabyla dle svého podání z 15. února 1922 dne 9. května 1895 učitelské způsobilosti pro jazyk francouzský a byla dne 16. září 1896 ustanovena jako vedlejší učitelka jazyka francouzského při soukromém, z prostředků města vydržovaném obchodním kursu pro dívky v M. Kurs tento byl roku 1898 přeměněn v soukr. školu obchodní, roku 1902 ve dvoutřídní obchodní školu a nabyl roku 1909 práva veřejnosti. Při tomto ústavě působila žadatelka až do 15. září 1911, kterýmžto dnem nastoupila službu jako definitivní vedlejší učitelka francouzského jazyka při první a druhé dívčí škole občanské v M. Podáním z 15. února 1922 zažádala u zšr-y mor. s poukazem na výnos této zšr-y z 16. prosince 1921 č. 47000, aby jí byla doba od 1. října 1896 do 30. září 1911, t. j. 14 roků a 11 měsíců započtena pro postup. Zšr rozhodnutím z 22. října 1923 nevyhověla této žádosti. —
St-lčin rekurs, který byl rozhodnutím min. škol. z 5. ledna 1924 jako neodůvodněný zamítnut, ježto službu st-lčinu konanou v době od 1. října 1896 do 30. září 1911 na soukromé, později městem převzaté škole obchodní v M. nelze považovati za rovnocennou co do výkonu se službou školní a nejsou tedy dány podmínky pro její započtení podle vl. nař. č. 666/20.
Ke stížnosti dnešní st-lky zrušil nss nálezem z 21. dubna 1925 č. 9282/24 uvedené rozhodnutí min. pro vady řízení, které shledal v tom, že rozhodnutí neuvádí, zda posuzovalo žádost st-lčinu podle § 15 anebo podle § 16 vl. nař. č. 666/20, dále že není zřejmo, zda min. pokládalo předchozí službu st-lčinu na škole obchodní za nerovnocennou co do kvality anebo co do kvantity anebo v obojím směru a že nelze také posouditi, proč min. takovou nerovnocennost pokládalo za danou.
Na základě tohoto nál. rozhodlo min. škol. rozhodnutím nyní naříkaným znovu o odvolání st-lky z rozhodnutí zšr-y z 22. října 1923 a zamítlo odvolání to z důvodu rozhodnutí zšr-y se zřetelem k tomu, že skutkový stav nař. rozhodnutí založen jest na vyjádření kompetentního úřadu (zem. správy polit., výnos ze 16. ledna 1923) a dlužno jej tudíž považovati za správný. Zároveň přihlíželo min. i k tomu, že službu st-lčinu, o jejíž započtení jde, nelze považovati za rovnocennou co do výkonu se službou učitelů národních škol (v daném případě plně zaměstnaných vedlejších učitelů, jejichž vyučovací povinnost činila 16 hodin týdně — § 22 zák. č. 274/19) vzhledem k rozsahu (kvantitě) její, (srovn. potvrzení kuratoria měst. dvouroční obch. školy z 8. března 1922) a nejsou tedy dány předpoklady pro její započtení podle § 16 vl. nař. č. 666/20. Pokud stížnost dovolává se § 12 zák. č. 189/19 podotklo min., že míjí se s účinkem, ježto cit. ustanovení týká se jednak soukromých ústavů spadajících do kategorie národních škol (§ 10), mezi něž soukromá škola, na níž st-lka působila, nenáleží, jednak z ustanovení toho neplyne nárok na započtení služby na soukromé škole bez práva veřejnosti ztrávené.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost, o níž nss takto uvážil:
Není sporno, že st-lka je od roku 1911 ve veř. službě školské a že se na ni podle čl. 2. zák. č. 274/19 vztahují předpisy zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 o propočteni služ. doby ke dni 1. ledna 1921. St-lka domáhala se v řízení správním započtení doby, kterou ztrávila na soukromém obchodním kursu, později soukromé obchodní škole (s právem veřejnosti) v M. Ze znění nař. rozhodnutí jde, že žal. úřad posoudil sporný případ podle § 16 vl. nař. 666/20, který pojednává o zápočtu služby soukromé nebo soukromého zaměstnání; stížnost netvrdí, že by subsumpce pod tento předpis nebyla správná, naopak sama vychází od tohoto § 16, poukazujíc při tom ovšem taky na § 15, který jedná o službě veřejné nebo jí na roveň postavené; nss neměl tudíž příčiny zkoumati, zda by po případě bylo lze spornou služ. dobu podřaditi pod § 15 vl. nař. 666/20, nýbrž mohl shodně s nař. rozhodnutím sporný případ posouditi podle § 16 téhož nař.
Podle cit. § 16 »služba soukromá /nebo soukromé zaměstnání) se započítává . . .., je-li rovnocenná službě státní jak co do výkonu tak co do vzdělání předepsaného pro civilní službu státní (scilitet podle čl. 2. zák. č. 274/19 veř. službu učitelskou na veř. školách národních), o niž jde«; soukromá služba nebo soukromé zaměstnání se započítává a) plně, pokud je podmínkou pro přijetí do státní (veřejné učitelské) služby, b) jinak jen dvěma třetinami, nejvýše však ve výměře 5 let, a to jen tenkráte, jestliže stát ze soukromé služby (soukromého zaměstnání) těží, t. j. v případech, ve kterých soukromá služba (soukromé zaměstnání) skýtala příležitost k nabytí praktických zkušenosti v takové míře, že přichází pak ve státní službě státní správě k dobru
Stížnost netvrdí, že tu byla splněna podmínka sub a); uplatňovaný nárok st-lčin mohl by tedy býti posuzován jedině podle bodu b). Podmínkou zápočtu podle § 16 bodu b) je: 1. aby šlo o soukromou službu nebo soukromé zaměstnání, 2. aby tu byla rovnocennost co do výkonu a to (srovn. nál. Boh. A 2484/23 a 3198/23) jak podle kvality tak podle kvantity, 3. aby tu byla rovnocennost co do vzdělání, 4. aby soukromá služba (soukromé zaměstnání) skýtala příležitost k nabytí praktických zkušeností v takové míře, že přichází pak ve státní službě státní správě k dobru.
Splnění podmínek uvedených sub 3. a 4. žal. úřad nepopírá. Stran podmínky sub 1. uvádí sice zšr, jejíž důvody byly nař. rozhodnutím recipovány, že st-lčino »vyučování na soukromé škole bylo jejím vedlejším zaměstnáním, nebylo však zaměstnáním, jak je má na mysli zák. 222/20. . . .«. Avšak ani zák. 222/20 ani § 16 vl. nař. 666/20 nepožaduje pro započítatelnost soukr. služby nebo soukr. zaměstnání, aby ona služba nebo zaměstnání byly výhradným nebo: aspoň hlavním zaměstnáním; nelze proto započítatelnost sporné doby vyloučit již proto, že by tehdy bylo šlo jenom o vedlejší zaměstnání st-lčino, takže nss nemusil ani zkoumati, zda sporná činnost st-lky byla nebo nebyla zaměstnáním: toliko vedlejším. Proč by pak po případě z jiného důvodu spornou činnost st-lčinu nebylo vůbec lze považovati za »zaměstnáním jak je má na mysli zák. 222/20 «, zšr ani žal. úřad blíže neudává. Nss nemohl tudíž shledati, že by tu nebyla splněna podmínka ad 1.
ad 2. Úřady popírají rovnocennost sporné činnosti st-lčiny co do výkonu jak a) podle kvality tak b) podle kvantity. Ve směru ad a) spatřuje žal. úřad — soudíc podle odůvodnění zšr-y — nedostatek rovnocennosti patrně v tom, že st-lka neměla na obch. škole nároku, aby léta ve vlastnosti externí učitelky ztrávená byla jí někdy v budoucnosti započítána do služ. let, a dále, že dnes, kdy jest frančtina z něm. obch. škol vůbec odstraněna a nahražena češtinou, nemohla by na takových školách, nemajíc jinaké způsobilosti učitelské, než jedině pro frančtinu na školách v rozsahu škol obecných, ani jako síla výpomocná působiti.
Okolnosti tyto nelze však pokládati za takové, které by logickým způsobem dopouštěly závěr o nerovnocennosti co do kvality výkonu; neboť pro zápočet podle § 16 vl. nař. 660/20 do služby na veř. školách národních k 1. lednu 1921 nerozhoduje, zda ono soukromé zaměstnání či soukromá služba mohla nebo nemohla podle předpisů platných pro onu soukromou službu (soukromé zaměstnání) býti započtena do oné soukromé služby, nýbrž rozhoduje tu po této stránce jenom rovnocennost co do výkonu oné služby soukromé se službou vedlejší učitelky frančtiny na veř. školách národních; stejně tu nerozhoduje, zda by st-lka podle nynější organisace (soukromých) škol obchodních mohla nyní býti ustanovena na školách obchodních, když přec naopak jde o dobu, kdy st-lka podle tehdejších předpisů rite na obchodní škole ustanovena byla.
Jinaký důvod však, proč by činnost st-lky jako učitelky frančtiny na obchodní škole nebylo lze pokládati kvalitativně co do výkonu za rovnocennou se službou vedlejší učitelky frančtiny na veř. školách národních, úřad neuvádí. Ale pak nelze shledati, že by nař. výrok bylo lze op řiti o nesplnění podmínky uvedené sub 2 a).
Ad 2 b). Zbývá tedy už jenom otázka kvantitativní rovnocennosti výkonu. Po té stránce uvádí nař. rozhodnutí, že službu st-lčinu, o jejíž započtení jde, nelze považovali za rovnocennou co do výkonu se službou učitelů národních škol (v daném případe plně zaměstnaných vedlejších učitelů, jejichž vyučovací povinnost činila 16 hodin týdně, § 22 zák. č. 274/19) vzhledem k rozsahu (kvantitě) její; nař. rozhodnutí tedy patrně míní, že kvantitativní rovnocennost výkonu není dána proto, poněvadž st-lka učila ve sporné době méně než 16 hodin týdně.
Je pravda, že podle původního znění par. zákona č. 274/19, § 22, jak platilo v den 1. ledna 1921, ke kterému se propočtení podle zák. č. 222/20 provádí, vedlejší učitelé (frančtiny) měli nárok na plné požitky jen, jestliže učili aspoň 16 hodin týdně. Nelze však — jak stížnost důvodně vytýká — přehlédnouti, že tato výměra byla u vedlejších učitelů jenom podmínkou nároku na plné požitky, že však i vedlejší učitelé s menším počtem hodin (který podle § 22/2 a § 18/2 mohl činiti taky jen 6 hodin nebo i méně hodin — arg. § 18/2 »při vyučovací povinnosti do 6 hodin týdně«) jsou zákonu známi a mají nárok na požitky, ovšem jen ve výměře percentuelní; stejně nelze přehlédnouti, že nižší počet hodin neměl podle původního znění par. zákona vůbec významu pro zápočet doby odsloužené, resp. že teprve od 1. června 1922, t. j. ode dne účinnosti zák. 251/22 (čl. 1. § 8 odst. 2.) nižší počet vyučovacích hodin má význam jenom co do otázky plného nebo toliko částečného zápočtu doby takto odsloužené.
Nelze tudíž ke dni 1. ledna 1921 kvantitativní rovnocennost výkonu posuzovati zřetelem na plně zaměstnané vedlejší učitele, nýbrž jenom zřetelem na vedlejší učitele vůbec; poněvadž pak 1. ledna 1921 bylo možno, aby vedlejší učitel, ustanovený podle § 23 par. zák., měl později méně než 16 hodin, aniž to bylo na závadu započítatelnosti doby takto odsloužené, nelze překážku pro započítatelnost doby odsloužené st-lkou na škole obchodní shledati taky ani v tom, že nevyučovala ve sporné době aspoň 16 hodím týdně.
Zamítavé stanovisko žal. úřadu k žádosti st-lčině z 15. února 1922 nemá tedy opory v předpisech § 16 vl. nař. 666/20. Proto bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 8125. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 160-164.