NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 4926
.
Obecní notáři (Slovensko): * Sestátnění notářských úřadů na Slovensku, provedené po rozumu zákona z 22. března 1920 č. 211 Sb., pokládati jest za úřední organisaci ve smyslu § 14 lit. c) notářského pensijního statutu býv. župy hontianské.
(Nález ze dne 21. září 1925 č. 17391.)
Věc: Josef Z. v H. (adv. Dr. Rud. Fantl z Prahy) proti župnímu úřadu v Nitře o pensionování.
Výrok: Pokud nař. rozhodnutí odepřelo stěžovateli odbytné, zrušuje se pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem ze 4. května 1923 zrušilo min. vnitra po rozumu § 10 služ. pragm. služební poměr st-lův jako dočasně ustanoveného obecního notáře v H. O tom byl st-l vyrozuměn výnosem župního úřadu v Nitře z 23. května 1923, s poznamenáním, že se sprošťuje dnem 30. 1923 další služby a že o jeho nároku na výslužné bude rozhodnuto dodatečně. Žádosti jeho o povolení výslužného jmenovaný župní úřad vynesením z 19. února 1924 nevyhověl a nárok na pensijní požitky mu nepřiznal z těchto důvodů: »Podle § 21 notářské pensijní úpravy býv. župy hontianské nabude se nároku na výslužné jenom po 10leté služ. době. Ježto žadatel podle předloženého výtahu župní účtárny ve Zvoleni sloužil od 14. července 1914 do 30. června 1923, obnáší započítatelná služ. doba celkem 8 let a 11 měsíců. Jmenovaný nemá podle § 14 cit. pensijní úpravy ani nárok na odbytné, neboť případy v paragrafu tomto uvedené se na něho nevztahují«.
O stížnosti, vytýkající posléz uvedenému výroku nesprávné právní posouzení, uvažoval nss takto:
Stížnost snaží se dovoditi, že ... . nař. výrok je protizákonným, ježto pensijní statut župy hontianské nezná důvodu, který zavdal příčinu k jeho pensionování.
Tento názor neshledal soud právně odvodněným. § 14 zmíněných stanov určil pod lit. c), že nárok na pensionování lze mezi jiným uplatňovati též tehdy, bylo-li místo v důsledku vrchnostenské organisace úřadu zrušeno. Uznává tedy statutární předpis ten zrušení notářského místa, jakožto součástky v správním organismu obecní samosprávy za právní titul pro vstoupení do trvalé výslužby a váže na skutečnost tu právní nárok dotčeného obecního notáře na to, aby byl dán do výslužby. Zákonem č. 211/1920 byl úřad obecního a okolního notáře na Slovensku postátněn a nově organisován, takže přestal býti článkem místní samosprávy a stal se úředníkem státním. Ale pak sluší míti za to, že i místo st-lovo jako obecního notáře bylo v důsledku cit. zákona a s ním související úřední organisace této instituce zrušeno, a byl tu pak důvod pro dání st-le do výslužby, ovšem za předpokladu, že jsou splněny v osobě jeho i ostatní předpoklady zákonné.
Z toho jde, že stížnost nemá pravdu, popírá-li přípustnost pensionování st-lova z titulu jeho nepřevzetí do služeb státu čsl. a je proto v této své části bezpodstatnou.
Stejně neodůvodněnou jest dále stížnost, pokud tvrdí, že měla do služ. doby rozhodné pro vznik nároku na výměru odpočivných požitků započtena býti také služba, kterou st-l ztrávil ve státní službě u poštovní spořitelny a t. zv. válečná léta. Neníť v pensijním statutu býv. župy hontianské ustanovení, které by připouštělo započítání těchto služeb do 10leté služební doby, rozhodné podle § 21 stanov pro nárok na výslužné a nelze proto službu tu resp. zmíněná léta vpočísti do 10leté nepřerušené služby notářské, která je ve smyslu §§ 17, 18 a 21 podmínkou nároku na výslužné.
Dovolává-li se stížnost dále §u 17 stanov a hledá-li v něm oporu pro svůj názor o tom, že měly býti započteny do 10leté služební doby také služby, které konal st-l jako písař u obce V. resp. jako notářský praktikant, pak přezírá, že znění § 17. odst. 4 (srov. slova »lze započítati 5 let«) nedává dotyčnému notáři právního nároku na započtení služeb zmíněných, ba naopak, že zápočet takový ponechává volné úvaze příslušného úředního orgánu. Jinak má se však věc, pokud stížnost vidí nezákonnost v tom, že žal. úřad odepřel poskytnouti stěžovateli odbytné. Podle § 23 cit. stanov má se v případě, že okolnosti uvedené v § 14 stanov nastanou dříve, nežli dotyčná osoba má deset započítatelných let služby, poskytnouti odbytné. Jak bylo shora dovozeno, sluší sestátnění notářských úřadů na Slovensku, provedené po rozumu zákona č. 211/1920 pokládati za úřední organisaci ve smyslu cit. § 14 lit. c) stanov a tedy za okolnost, která odůvodňuje před uplynutím 10 započítatelných služ. let nárok na odbytné. Pak arciť neměl žal. úřad st-li odpírati nárok na odbytné a pokud tak v nař. rozhodnutí učinil, porušil tím zákon. Musilo proto nař. rozhodnutí v této své části zrušeno býti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4926. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 165-167.