Č. 1606.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Nitra): K otázce, kterým dnem nastává »přenesení« nemovitosti podle § 1 »úpravy daně z přírůstku hodnoty« pro město Nitru.
(Nález ze dne 31. října 1922 č. 15668.)
Věc: Ludmila H. v M. C. proti ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Kupní smlouvou datovanou dnem 28. ledna 1920 prodala st-lka manželům Pavlu a Marii Ch. pozemek č. kat. — s domem v Nitře, zapsaný ve vl. č. —. Komise vyměřující dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí předepsala st-lce platebním příkazem ze dne 9. srpna 1921 č. — tuto dávku penízem 19785 K.
Odvolání, jímž st-lka popírala povinnost k placení dávky té, protože kupní smlouva byla uzavřena i vyhotovena dříve, než počala účinkovati pro město Nitru vydaná »úprava daně z přírůstku hodnoty«, t. j. přede dnem 27. prosince 1919, a že byla advokátem z příčin straně neznámých postdatována dnem 28. ledna 1920, o čemž nabídla důkazy, bylo rozhodnutím reklamační komise ze dne 16. září 1921 č. — zamítnuto z důvodu, že rozhodným jest datum písemné smlouvy, t. j. den 28. ledna 1920, kdy úprava dávky (statut) byla již v platnosti a že tvrzení st-lčino, že smlouva ta byla uzavřena před platností úpravy, akceptovati nelze.
Další odvolání, v němž st-lka tvrdila, že kupní mlouva byla uzavřena a kupní cena 100000 K smluvena dne 3. října 1919 a že písemná smlouva byla sice vyhotovena později, ale ještě v r. 1919 a vytýkala, že nabídnuté důkazy nebyly provedeny, bylo nař. rozhodnutím ze dne 18. října 1921 č. — zamítnuto z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého jakož i v té úvaze, že podle § 39 statutu jest směrodatnou doba přenesení nemovitostí a toto se stalo i podle smlouvy a tvrzení strany dne 1. ledna 1920, tedy již za platnosti statutu o dávce.
Stížnost k nss-u vznesená vytýká tomuto rozhodnutí jednak nezákonnost, poněvadž povinnost k placení dávky nastává přenesením vlastnického práva, toto přenesení však nastává již okamžikem úplné dohody stran, nikoli teprve okamžikem vyhotovení písemné smlouvy, a to tím méně, byla-li písemná smlouva postdatována, — jednak vadnost řízení, poněvadž důkazy o tvrzeních st-lčiných nabídnuté nebyly provedeny.
Nss uvážil o stížnosti té:
§ 1 úpravy o dani z přírůstku hodnoty pro Nitru ze dne 27. prosince 1919 č. 299 s. k. 7880 stanoví, že město Nitra vybírá v případě knihovního nebo mimoknihovního přenesení nemovitostí v jeho obvodu se nalézajících daň z přírůstku jejich hodnoty, jehož od 1. ledna 1900 dosáhly, — a § 39 stanoví, že tato úprava vstoupí po potvrzení vládním do platnosti v den vyhlášení, takže přenesení nemovitostí, povstalá ode dne valného shromáždění, jsou již daní povinna. Tato úprava byla městskou správní komisí přijata dne 27. prosince 1919 a byla v tomto znění ministerstvem. s plnou mocí pro správu Slovenska schválena.
Jsou tedy dávkou povinny převody (přenesení) nemovitostí povstalé
ode dne 27. prosince 1919. Spornou jest otázka, kterým okamžikbm
nastává přenesení nemovitostí a tudíž i otázka, co cit. statut rozumí pod
pojmem přenesení nemovitostí.
Aby mohla býti dána odpověď na tuto otázku, jest v prvé řadě uvážiti, že skutečným předmětem dávky z přírůstku hodnoty jest jak podle nadpisu, tak i podle § 1 cit. statutu nikoli přenesení nemovitostí samo, nýbrž přírůstek hodnoty, objevující se u příležitosti přenesení ne- movitostí, totiž rozdíl mezi hodnotami, jež měla určitá nemovitost ve dvou určitých časových obdobích.
Tento přírůstek hodnoty jest tedy ve skutečnosti určen a dán již tím okamžikem, kdy se stalo perfektním zcizovací právní jednání, neboť
již tímto okamžikem stala se základna pro vyměření dávky existentní.
Dále padá v úvahu, že cit. statut zdaňující jak knihovní tak i neknihovní převody nemovitostí, nemluví při tem o přenesení vlastnického práva k nemovitosti, nýbrž o převodu nemovitostí vůbec. Statut tento nemá také žádnéhq ustanovení, ze kterého by bylo lze odvozovati, že vznik dávkové povinnosti jest při pozemcích v pozemkové knize nezapsaných vázán na skutečné odevzdání nemovitosti (tradici) a při pozemcích v pozemkové knize zapsaných na knihovní vklad práva vlastnického. Ustanovení § 3, že k vypočtení přírůstku hodnoty slouží za základ ceny v pozemkové knize označené, stanoví jen pomůcku pro zjišťování nabývací hodnoty, pokud se tyto hodnoty nezjišťují jinak (§ 3, odst. 2). Ostatně moment knihovního vkladu nemůže býti pro vznik dávkové povinnosti již z toho důvodu rozhodným, že moment tento závisí pouze na vůli stran, jež by mohly oddalováním vkladu oddáliti i vznik dávkové povinnosti dle své libosti.
Že cit. statut nemá v tomto směru na mysli nabytí vlastnického práva, nýbrž perfekci právního jednání zcizovacího, plyne též z jeho § 19 a 23. § 19 stanoví, že se přenesení kupního práva získaného k nemovitosti z ohledu provedení předpisů tohoto statutu považuje za rovno- cenné s přenesením nemovitostí a § 23 předpisuje, že zcizitel i nabyvatel jsou povinni oznámiti úřadu každé právní jednání, které jest základem jakékoli majetkové přeměny do 8 dnů od jeho uzavření.
Nelze tedy pojem přenesení nemovitostí vykládati dle právních pojmů práva soukromého a podle jeho předpisů o nabytí práva vlastnického. Mluvíc jen o přenesení nemovitostí a nikoliv o přenesení vlastnického práva, přidržuje se tento statut hlediska věcně jemu bližšího zákona poplatkového, jenž rovněž považuje přenesení věcných práva k nemovitostem pro svůj obor za hotové a nastalé, jakmile se stalo perfektním právní jednání samo. t. j. jakmile byl sjednán platný právní titul zcizovací. neboť výslovně ustanovuje, že přenesení tuzemské nemovitosti podléhá poplatku bez ohledu na to, byla-li o převodu tom zřízena listina čili nic a byla-li vložena v knihy pozemkové čili nic (§ 17 zák. čl. XI. z r. 1918).
Jest tedy ustanovení § 39 statutu vykládati v ten smysl, že přenesení nemovitosti nastává již perfekci zcizovacího právního jednání, jímž se pro kupujícího zakládá obligační kupní nárok.
Z tohoto správního hlediska vychází ostatně nejen stížnost, nýbrž i žal. úřad, a to jak ve svém důvodu, převzatém z I. instance, že totiž jest rozhodným datum smlouvy, tak i ve svém odvodním spise, — oba rozcházejí se však v otázce, kdy nastává perfekce zcizovacího právního jednání. Žal. úřad vztahuje tuto perfekci teprve na okamžik vyhotovení a podepsání písemné smlouvy a zjišťuje tento okamžik jejím datem, — kdežto stížnost hájí názor, že perfekce smlouvy nastává okamžikem úplného ústního dohodnutí se stran.
Názor žal. úřadu není správný. Dle platného práva jest dvojstranné právní jednání, o jaké v daném případě jde, perfektním a platným, jakmile byla shodná vůle obou stran projevena ve formě zákonem předepsané. Při smlouvě trhové, o jakou jde, není zákonem předepsána vůbec žádná forma, tedy ani forma písemnosti. Písemnost smlouvy není tedy podmínkou platnosti smlouvy o zcizení nemovitosti a okolnost, kterou žal. úřad v odvodním spise uvádí, že ke knihovnímu vkladu vlastnického práva k nemovitosti jest třeba písemné smlouvy a písemného svolení prodávajícího ke vkladu vlastnického práva pro kupujícího, nemá s platností a perfekci smlouvy samé co činiti.
I v tomto směru lze poukázati analogicky na shora cit. § 17 uh. popl. zákona.
V daném případě tvrdila st-lka v řízení správním, že definitivní smlouva zcizovací byla sjednána ústně dne 3. října 1919 a písemná smlouva že byla vyhotovena a stranami podepsána sice později, ale ještě před 27. prosincem 1919, a že datum pozdější připojil st-lčin advokát z důvodu straně neznámého. Odpovídají-li tato tvrzení skutečnosti, postrádalo by zákonného podkladu předepsání dávky z důvodu převodu nemovitosti, který nastal s plnou platností před 27. prosincem 1919, čili dříve, než cit. statut o dávce pro město Nitru počal účinkovati.
Žal. úřad vycházeje z mylného právního názoru, že perfekce trhové smlouvy o nemovitostech v pozemkové knize zapsaných nastává teprve dnem, kdy jest datována písemná smlouva, nekonal o tomto tvrzení strany šetření a neprovedl důkazy v tomto směru nabídnuté, odporuje tedy nař. rozhodnutí v této své části zákonu.
Proto bylo zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se ve věci samé druhým důvodem nař. rozhodnutí, že se faktické přenesení nemovitosti stalo podle obsahu smlouvy až dne 1. ledna 1920, neboť nehledě ani k tomu, že tento důvod nař. rozhodnutí je v rozporu s jeho důvodem prvním, žal, úřad sám tento důvod v odvodním spise opustil, uváděje, že takové vedlejší smluvní podmínky o tom. kdy přecházejí na kupujícího užitky i břemena, jsou pro posouzení této věci nerozhodný, nemajíce nic společného s přenesením práva vlastnického.

Citace:

č. 1606. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 269-272.