NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Č. 11441.

Rybářství: K výkladu ustanovení čl. IX. vyhlášky místodržitelství č. 34/1913 z. z. čes. o vydávání rybářských lístků.
(Nález ze dne 26. září 1934 č. 17922.)
Věc: Hospodářské družstvo České Pošumaví v K. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. město K. adv. Dr. Ervín Fiat z Klatov) o vydání rybářského lístku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Hospodářské družstvo České Pošumaví, z. sp. s r. o. v K., jako vlastník »Červeného mlýna v B.« tamže, žádalo u okr. úřadu v Klatovech o vydání rybářského lístku pro mlýnský náhon jmenovaného mlýna v kat. území K.; právo rybolovu pro tutéž vodu uplatnila i městská obec K.; okr. úřad v Klatovech na základě čl. IX. vyhlášky býv. místodržitelství v Praze z 23. června 1913 č. 34 z. z. ex 1913 výměrem z 9. května 1931 nevyhověl žádosti družstva, ježto k námitkám obcí K. podaným ukázalo se právo rybolovu v řečeném náhoně sporným; zároveň odkázal okr. úřad obě sporné strany co do prozatímního výkonu práva rybolovu ve smyslu posl. odst. cit. čl. IX. podle §§ 344—348 o. z. o. na příslušný soud s tím, že pak bude vydán rybářský lístek té straně, která právo rybolovu prokáže pravoplatným soudním nálezem.
Zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím odvolání družstva z tohoto výměru zamítl pro svoji nepříslušnost, kdežto odvolání městské obce K. vyhověl a vyslovil, že tato má nárok na vydání rybářského lístku pro veškery vody katastrem jejím tekoucí (mimo Drnový potok v trati městských sadů), tudíž i pro sporný mlýnský náhon a to až do té doby, dokud zmíněné družstvo neprokáže pravoplatným nálezem soudním, že právo rybolovu v uvedeném mlýnském náhoně právně přísluší jemu. V důvodech bylo uvedeno:
»Podle § 10 zák. z 9. října 1883 č. 22 z. z. čes. ex 1885 nesmí nikdo ryby loviti, kdož není opatřen lístkem rybářským, dosvědčujícím, že jest oprávněn loviti ve vodě, jíž se týče. Jest tudíž rybářský lístek pouhou listinou legitimační. Z povahy rybářského lístku a podle čl. IX. vyhlášky býv. místodržitelství z 23. června 1913 č. 34 z. z. plyne, že politický úřad, u kterého byla podána žádost za vyhotovení rybářského lístku, může žádosti této vyhověti pouze tehdy, když žadatel oprávnění k rybolovu věrohodně dosvědčí. Zákon z 9. října 1883 č. 22 z. z. ex 1885 a v souhlase s ním i právě uvedená vyhláška z roku 1913 usnadnily politickým úřadům rozhodování o této prejudiciální otázce tím, že v souhlase s §em 323 o. z. o. připouštějí, aby úřady tyto, místo zjištění existence práva rybolovu, se spokojily pouhým zjištěním nepopíraného vykonávání rybářství, tedy zjištěním nepopřené držby práva rybolovu se strany žadatele. Zmíněné předpisy ustanovují, že politické úřady nesmějí odepříti vydání žádaného lístku rybářského tomu, kdo nepopíraným způsobem rybářství vykonává. Presumpce nerušené držby jest pak dána zejména tehdy, když se strana opírá o pronájem rybolovu po léta po sobě jdoucí a o pravidelný příjem rybářských lístků. Činí-li pak různé strany nároky sobě odporující, jest povinen politický úřad zjistiti, která z obou stran je v držení práva rybolovu a té lístek vydá. Protivnou stranu odkáže s jejím nárokem, opírajícím se o titul soukromoprávní, na pořad práva soukromého. Jedině v tom případě, byla-li by držba práva rybolovu u obou stran sporná, má úřad pokusiti se o smírné prozatímní opatření a nezdaří-li se mu pokus o smír, má obě strany i ohledně pro- zatímního opatření poukázati na pořad soudní (čl. IX shora uvedené vyhlášky z roku 1913).«
»V daném případě bylo zjištěno, že okr. úřad v Klatovech vydával od roku 1906 rybářské lístky až do roku 1931 bez přerušení těm osobám, které pronajaly rybolov od obce K. a to pro všechny »vody K.-ské«, totiž Úhlavu a Drnový potok (mimo část jeho procházející městským parkem). Ježto podle § 2 vod. zák. nutno považovati vedlejší rameno řeky (ať přirozené, nebo umělé) za součást této řeky, nelze pochybovati o tom, že obec K. získala pro své nájemce rybářský lístek i pro mlýnský náhon u Červeného mlýna, takže byla v nerušeném držení výkonu práva rybolovu i pro tento náhon. Za tohoto předpokladu má podle výše uvedených zásad právní nárok na to, aby jí byl i na dále rybářský lístek pro všechny ty vody, tudíž i pro náhon červenomlýnský vydán do té doby ovšem, dokud druhou stranou, nárok na rybolov uplatňující, nebude likvidně prokázáno, že držba obce K. jest protiprávní. Dokavad se tak nestane, má obec K. sama neb svými nájemci právo na rybolov v řečeném náhoně, ježto má lístek, právo to dosvědčující, a nepotřebuje domáhati se pořadem soudním určení prozatímních opatření podle §§ 344—348 o. z. o. Naproti tomu Hospodářské družstvo neprokázalo ani v řízení u okr. úřadu, ani v řízení odvolacím, že jest v nesporné držbě výkonu práva rybolovu, zejména že by jemu neb jeho nájemci byl býval rybářský lístek pro mlýnský náhon kdy vydán. Správně proto okresní úřad žádosti družstva nevyhověl a poukázal je s neprokázaným nárokem na právo rybolovu na pořad soudní. V odvolání svém uvádí družstvo důvody nabytí práva rybolovu, aniž by prokazovalo nezákonnost napadeného výměru ve směrech výše naznačených. Právo rybolovu jest však právem soukromým, a rozhodování o jeho existenci a rozsahu vymyká se z pravomoci správních úřadů.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto: — — —
Žal. úřad zjistil, že nepopíraným způsobem vykonává rybářství, o které jde, obec K. K tomuto zjištění byl žal. úřad jako stolice odvolací příslušným, ježto podle čl. IX. vyhlášení č. 34/1913 z. z. čes. zjištění toto tvoří podstatný obsah kognice politických úřadů při vydávání rybářských lístků. Že k účelu rozhodování tohoto, do působnosti politických úřadů přikázaného, může politický úřad v konkrétním případě prejudicielně zkoumati i právní povahu vody, o niž právě jde, vyplývá z ustanovení § 44 vl. nař. 8/1928 Sb., podle něhož úřad jest oprávněn pro své rozhodnutí učiniti si úsudek i o předběžných otázkách, o nichž jako o otázkách hlavních přísluší rozhodovati jiným úřadům nebo soudům. Že by toto ustanovení nařízení nebylo platnou normou, soud neshledal a ani stížnost sama netvrdí. Neprávem tedy upírá stížnost žal. úřadu právo řešiti prejudicielně otázku držby práva rybolovu a otázku soukromého vlastnictví mlýnské stoky, pokud se týče vody stokou touto protékající.
V další námitce uvádí stížnost, že není nesporným vykonávání rybářství, když tvrzení stran v té příčině se nekryjí. Tento názor stížnosti je však mylný. Podle čl. IX. odst. 4 cit. vyhl. nemá námitka proti vydání lístku rybářského významu pro zjištění, kdo rybářství způsobem nepopíraným až dosud vykonával. Jinak je otázka, kdo způsobem nepopíraným rybářství v konkrétním případě vykonával, otázkou skutkovou, již může nss zkoumati toliko v mezích § 6 zák. o ss.
Proto zbývá z námitek stížnosti zkoumati jen ty, které vytýkají vadnost řízení. Námitky takové stížnost vznáší, tvrdíc v podstatě, že průvody, na nichž žal. úřad založil své zjištění o nepopírané držbě rybářství, vůbec nemohou míti průvodní moci.
Je to nejprve námitka, že vydávání rybářských lístků nájemcům obce není způsobilé dokázati držbu obce. Obec byla by podle mínění stížnosti musila dokázati, že osoby, jejichž výkonu rybolovu se obec pro sebe do- volává, lovily pro obec jako majitelku rybolovu, což zjištěno nebylo. Obec pak podle § 337 o. z. o. jen tehdy drží bezelstně, jestliže bezelstně držbu vykonávali její činovníci, kteří za obec jsou oprávněni jednati. Tato námitka není důvodná, neboť nemůže býti pochybností, že nájemce vykonává právo pronajímatelovo. Že v daném případě obec právo rybolovu pronajímala a že nájemcům k výkonu práva toho byly politickým úřadem vydávány rybářské lístky jako nájemcům pro obec jako majitelku rybolovu, není vůbec na sporu. Poukaz na § 337 o. z. o., který mluví o bezelstnosti zmocněnců obce, padá zřejmě již tím, že zde na další právní kvalifikaci držby vůbec nesejde (čl. IX. cit. vyhl.).
Další námitku vadnosti řízení lze spatřovati v tom, že nedostatek rybářského lístku pro vodu v mlýnském náhoně na straně st-le nemá průvodní ceny, ježto k výkonu rybolovu v náhoně jako vodě soukromé není rybářského lístku vůbec třeba. Než právní názor, na němž námitka tato spočívá, je mylný, protože podle § 10 zák. č. 22 z r. 1885 ve znění zák. ze 7. května 1891 č. 30 z. z. čes. i k výkonu rybolovu ve vodě soukromé (nejde-li o rybníky a jiné rybné nádržky) je rybářského lístku zapotřebí.
Proto námitka stížnosti, že předchůdci stěžujícího si družstva ve vlastnictví Červeného mlýna a i družstvo samo od nepaměti právo rybolovu v mlýnské stoce vykonávali, a že vždy bránili komukoli ve výkonu práva toho, pokud chce uplatniti držbu práva toho pro družstvo, padá již tím, že majetníci mlýna doznané nikdy rybářského lístku si nevyžádali.
Avšak i když tato námitka chápe se jako výtka, že držba obce K. byla majetníky mlýna rušena a tudíž popírána, jest uvážiti, že vykonávání práva popíráno ve smyslu cit. čl. IX. vyhlášky č. 34 z. z. čes. ex 1913 není již tehdy, je-li skutečnost výkonu prostě popírána nebo vznesou-li se formální námitky, nýbrž, ježto jde o faktický stav, musí popírání výkonu býti také faktické, tedy musí záležeti v činech, které výkonu takovému brání nebo jej zamezují. Naproti tomu podle obsahu spisů, nehledě k zmíněnému pouhému tvrzení, nebylo v řízení nikdy uplatněno, že a v jaké konkrétní formě byla držba obce K. na prospěch majetníků mlýna rušena, a tudíž po rozumu cit. čl. IX. popírána. Je tedy tato námitka i v tomto pojetí bezdůvodná.
Z těchto úvah nemohl nss shledati, že by úsudek žal. úřadu, ke kterému v otázce nepopírané držby rybolovu dospěl, byl v některém směru podle § 6 zák. o ss závadný.

Citace:

č. 11441. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 239-242.