Čís. 4237.Souběh zločinu podíle § 153 tr. zák. se zločinem podle § 99 tr. zák.(Rozh. ze dne 20. srpna 1931, Zm II 256/30.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 16. května 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním podle § 99 tr. zák. a zločinem: těžkého, uškození na těle podle § 153 tr. zák., mimo jiné z těchtodůvodů:Hmotněprávním důvodem zmatečnosti se vytýká, že vyhrůžky obžalovaného, pronášené současně se zlým nakládáním, jsou vyčerpány skut¬ kovou podstatou zločinu podle § 153 tr. zák., a že skutková podstata zločinu podle § 99 tr. zák. odpadá. Námitce nelze přisvědčiti. Kdežto § 153 tr. zák. trestá porušení tělesné integrity již skutečně nastalé, je předmětem právní ochrany podle § 99 tr. zák. (mimo jiné) bezpečnost napadeného před budoucím ohrožením této integrity, v níž jest napadenému ublíženo vyhrůžkami způsobilými vzbuditi důvodné obavy před ublížením teprve nastávajícím. Vyhrůžka do budoucnosti, spáchaná u příležitosti přítomného poškození na těle, měla-li náležitosti podle § 99 tr. zák. (které nejsou zmateční stížností popírány), není tedy vyčerpána trestem za poškození již nastalé, a na souběh obou trestných činů za obojí způsob porušení různých právních statků jest tím spíše uznati, že bylo vyhrožováno ublížením nepoměrně těžším než bylo ublížení skutečně způsobené. Správně byla tudíž vyhrůžka kvalifikována samostatně podle § 99 tr. zák. a zmateční stížnost je bezdůvodná.