NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Č. 11989.

Stavební právo (Praha): I. Majitelé pozemků, dotčených přehledným regulačním a zastavovacím plánem podle zák. č. 88/1920 Sb., musí snášeti veškerá omezení stanovená přehledným plánem, jichž je zapotřebí k tomu, aby veřejné zájmy, vytčené v § 1 cit. zák., byly plně uspokojeny. — II. Při sdělání přehledného plánu sluší míti zřetel i k potřebám hospodářským, jimiž jest rozuměti i potřeby soukromohospodářské. — III. Usnesení státní regulační komise o přehledném plánu samo o sobě není rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu na venek působivým. — IV. Není podstatnou vadou řízení, bylo-li zanedbáno řízení podle § 9 zák. č. 88/20 Sb. — V. Starší, po právu existující úpravy a právní situace z nich vzniklé, nestojí v cestě odchylné úpravě přehledným plánem.
(Nález ze dne 24. června 1935 č. 17023/35.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 8507/30, ad III. Boh. A 9663/31, ad IV. Boh. A 7981/29, 8714/30, ad V. Boh. A 6563/27, 9663/31 a j.
Věc: Jean G. v Amsterodame, Dr. Kar. U. a spol. v Praze, Emil Th. v Praze a Marie St. a spol. v Praze proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle vyhlášky státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím ze 17. května 1930 byl dnem 21. května 1930 počínajíc na dobu 4 týdnů veřejně vyložen částečný přehledný regulační a zastavovací plán, kterým se upravuje část území Prahy VIII. (střední Libně) s přilehlou částí území Prahy IX. (Vysočan), Prahy X. (Karlína) a Prahy XI. (Žižkova).
Ve stanovené lhůtě podány byly proti plánu námitky a připomínky dnešních st-lů 1. Jeana G., jakožto majitele pozemků č. kat. .. v Libni, 2. Emila Th., jako majitele továrny čp. .. v Libni, 3. Marie St. a spol., jako spoluvlastnic pozemkových parcel č. kat. .. v Libni, 4. Dra Karla U. a spol., jako spoluvlastníků zahrady č. kat. .. a parcel č. kat. .. v Libni.
Rozhodnutím min. prací z 2. prosince 1931 byl navržený regulační a zastavovací plán potvrzen se změnami, jež se dnešních sporů netýkají. Námitky st-lů byly zamítnuty.
Stížnosti, podané proti tomuto rozhodnutí, vytýkají rozhodnutí jednak nezákonnost, jednak vadnost řízení. —
A. Na prvém místě je tu námitka, kterou vznášejí stížnosti, shora označené pod 1., 2. a 4., celkem shodně proti výroku žal. úřadu, že zájmy soukromé musí ustoupiti zájmům veřejným. Stížnosti tu namítají, že podle zásad o. z. o., resp. podle ústavních zákonů a podle platného zákonodárství vůbec je zásah do soukromých práv přípustný jedině tehdy, když veřejný zájem podobného zásahu nevyhnutelně vyžaduje, a popírají, že by v daném případě taková potřeba byla dána.
K této všeobecné výtce sluší poznamenati, že § 109 odst. 1 úst. listiny připouští omezení soukromého vlastnictví zákonem a že také podle § 364 o. z. o. je vlastník podroben omezením svého vlastnického práva, pokud z důvodů veřejného blaha zákonem jsou mu uložena. Takovým zákonem omezujícím volnou disposici vlastníka pozemku po stránce stavební je i zákon o státní regulační komisi č. 88/1920 Sb., zmocňující státní regulační komisi a min. prací, aby ve formě přehledného plánu vydaly závazné směrnice pro budoucí stavební rozvoj Prahy a okolí. Že vydání těchto směrnic nemůže se obejíti bez zásahů do soukromé právní sféry vlastníků pozemků, plánem dotčených, je na bíle dni a zákon s tím zřejmě počítá. Musí proto majitelé pozemků dáti si líbiti veškerá omezení přehledným plánem stanovená, pokud jich je zapotřebí k tomu, aby veřejné zájmy, vytčené v § 1 zák. č. 88/1920 Sb., plně byly uspokojeny. To týká se nejen disposic naprosto nutných, nýbrž i těch, jež jsou vhodné a účelné k tomu, aby bylo vyhověno direktivám v § 1 stanoveným. Vzhledem k tomu nemůže býti zmíněná námitka stížností uznána důvodnou.
V souvislosti s touto námitkou vytýkají pak stížnosti č. 1., 2. a 4. nař. rozhodnutí vadu řízení, ježto vyslovilo, že — pokud jednotliví st-lé, kteří proti vyloženému přehlednému plánu podali podle § 10 zák. č. 88/1920 Sb. námitky, navrhují jiné řešení, o němž mají za to, že jest z ohledů veřejných stejně dokonalé, avšak s hlediska soukromohospodářského pro ně méně tíživé, — se tu odkazuje k úvahám úřadu o takových námětech v každém případě zvláště. Stížnosti postrádají v tomto výroku zmínky o tom, který úřad má o konkrétních námětech jednotlivých st-lů jednati, v čemž spatřují nejasnost a neúplnost rozhodnutí, jakož i hluboký vnitřní rozpor (stížnost č. 1). Než tato námitka je zřejmě bezdůvodná. Z kontextu celého rozhodnutí, jež obsahuje jednak všeobecné úvahy, jednak odpovědi na námitky jednotlivých st-lů, je zcela jasně patrné — jak také žal. úřad právem v odvodních spisech zdůrazňuje —, že žal. úřad omezil se v části, jež právě projednávanou námitkou je napadena, na vývody, platné pro všechny st-le, při čemž odkazuje ve své odpovědi na námitky každého st-le zvláště, pokud jde o konkrétní jejich náměty. Nelze tedy výroku žal. úřadu vůbec rozuměti jinak, nežli, že výrazem »úřad« je míněn žal. úřad sám, od něhož rozhodnutí vychází, a úvahy tohoto »úřadu« jsou právě ony, jež v jeho odpovědích k námitkám jednotlivých st-lů jsou obsaženy.
Stížnosti č. 1., 2. a 4. shodují se v hlavní své námitce proti té části nař. rozhodnutí, jíž byla potvrzena disposice přehledného plánu o zřízení rozsáhlého sadu, a namítají, že tohoto sadu není třeba, takže žal. úřad bezdůvodně zasáhl do práv st-lů, prohlásiv jejich pozemky vzhledem k projektovanému sadu za nezastavitelné. Než veškeré tyto vývody obsahují pouze vlastní hodnotící úsudky, které st-lé staví v protivu k hodnotícímu úsudku žal. úřadu o potřebě a účelnosti jím projektovaného řešení. Tyto hodnotné úsudky, k nimž úřad došel hodnocením a odvažováním všech zájmů a ohledů, jichž při sdělávání městského plánu sluší dbáti, není však nss povolán zkoumati po stránce věcné správnosti, neboť může pouze zkoušeti, zdali podobný úsudek má dostatečný procesní podklad. Po té stránce však stížnosti nemají námitek.
Z toho, co uvedeno, je patrné, že nss nemohl zejména věcně rozhodovati o otázce ve stížnosti Jeana G. nadhozené a při ústním líčení blíže provedené, zda svah dotyčných pozemků, patrný z přehledného plánu, připouští jejich zastavění a v jaké míře, neboť odpověď na tuto otázku závisí od výsledku odborného technického hodnocení různých skutkových okolností, které podle § 6 odst. 1 zák. o ss vymyká se věcnému přezkoumání nss-em.
Je ovšem pravda, a to mají patrně i stížnosti ve svých vývodech na mysli, že z předpisu § 1 zák. č. 88/1920 Sb. o tom, že při přehledném plánu sluší míti zřetel i k potřebám hospodářským (jimiž se rozumějí, jak vyloženo bylo v nál. Boh. A 8507/30, i potřeby soukromohospodářské), plyne, že při možnosti stejně dokonalého řešení jinakého nemají býti soukromé zájmy neúměrně obmezovány. Avšak právní ochrana, kterou tento zákonný předpis majitelům pozemků, přehledným plánem dotčených, poskytuje, vyžaduje ke své účinnosti, aby tito majitelé pozemků na možnost jiného, stejně dokonalého řešení úřad ve svých námitkách podle § 10 zák. č. 88/1920 Sb. upozornili a v tomto směru příslušný námět učinili. Ze správních spisů je patrno, že st-lé Dr. U. a spol. ve svých námitkách podobného námětu neučinili, nýbrž brojili pouze proti výhodnosti a účelnosti řešení, které projekt přehledného plánu obsahoval. V námitkách Jeana G., podaných podle § 10 cit. zák., bylo by snad možno spatřovati návrh tohoto st-le, aby při rozhodování o přehledném plánu bylo přihlédnuto k jeho regulačnímu projektu, o němž mluví výnos stát. regul. komise ze 3. listopadu 1927, aspoň jako k návrhu alternativnímu, a stížnost mohla by snad vytýkati, že žal. úřad ani v tomto směru k onomu projektu st-lovu nepřihlédl, což. arci by zakládalo vadu řízení; avšak písemná stížnost v tomto ohledu výtku žal. úřadu nečiní, nýbrž staví se jen na neexistující právní moc dřívějšího výměru státní regulační komise; nebylo tudíž možno z tohoto důvodu nař. rozhodnutí zrušiti. St-l Emil Th. předložil ovšem v řízení námitkovém vlastní námět na řešení regulace v příslušném území, avšak žal. úřad v nař. rozhodnutí zaujal k tomuto námětu své stanovisko a setrval na projektu přehledného plánu, sestaveného státní regulační komisí.
Stížnost by mohla proti tomuto výroku žal. úřadu s úspěchem namítati jedině, že není náležitě odůvodněn, že je v rozporu se spisy nebo že je stižen rozporem logickým. To však st-l nečiní a omezuje se pouze na tvrzení, že jeho námět regulace je výhodnější, čímž přechází do oblasti hodnotných úsudků žal. úřadu, jež přezkoumávati nss-u nenáleží.
V přímé spojitosti s námitkami proti vhodnosti řešení, jež obsahuje přehledný plán, formulují stížnosti č. 1., 2. a 4. i námitku nezákonnosti, resp. vadnosti řízení v tom směru, že žal. úřad na podporu správnosti svého úsudku o účelnosti zřízení veřejného sadu se dovolal přípisu místní rady pro Prahu VIII., jež — jak se úřad vyjádřil — nepřímo žádala, aby v území, kde jsou pozemky st-lů, byl veřejný sad zřízen. St-lé tu namítají, že nepřímá žádost místní rady nemohla býti důvodem k tomu, aby bylo přijato v přehledném plánu určité řešení, a popírají i (stížnost č. 1.) oprávnění místní rady, aby podobnou žádost vůbec vznášela, resp. aby úřad k ní přihlížel.
Námitka tato mohla by míti relevanci jedině tehdy, kdyby žal. úřad skutečně svůj úsudek o účelnosti zřízení veřejného sadu na pozemcích st-lů byl čerpal z vyjádření místní rady a o tento posudek své rozhodnutí v naznačeném směru opíral, neboť pak ovšem bylo by zkoumati, zda tento základ jeho rozhodnutí není nějak vadným.
Avšak tomu tak není. Žal. úřad utvořil si úsudek o potřebě zřízení uvedeného sadu na základě vlastních svých znalostí a zkušeností v oboru regulace měst, k čemuž zajisté plně byl oprávněn, a pouze na podporu správnosti tohoto vlastního svého úsudku poukázal k tomu, že úsudek ten sdílí také místní rada dotčené městské části. Nelze-li snad z vyjádření místní rady, ať z jakýchkoliv důvodů, dovozovati potřebu zmíněného sadu, pak neplyne z toho ještě, že nesprávný je také vlastní úsudek žal. úřadu, který si učinil na základě vlastních svých odborných znalostí. I když tedy lze připustiti, že poukaz žal. úřadu na přípis místní rady pro Prahu VIII. není zcela jasný a srozumitelný, přece nemění to nic na právní posici st-lů, která byla by stejná, kdyby žal. úřad vůbec byl na uvedený přípis nepoukázal. Slušelo proto uvedenou námitku stížnosti zamítnouti jako bezdůvodnou.
B. I. Stížnost č. 1. obsahuje kromě námitek, jež byly vyřízeny společně s obsahově shodnými námitkami stížností č. 2. a 4., výtku nezákonnosti formulovanou tak, že st-l nabyl práva z výnosu státní regulační komise ze 3. listopadu 1927, jímž mu bylo oznámeno projednání regulačního plánu podle zák. č. 88/1920 Sb., aby především byl tento původní regulační plán projednán, nežli se přikročí k projednání plánu, jehož se týká nař. rozhodnutí. Nss nemohl dáti stížnosti ani v této námitce za pravdu. Jak již bylo vysloveno v nál. Boh. A 8714/30 (srov. i Boh. A 9663/31), není usnesení státní regulační komise o přehledném plánu samo o sobě rozhodnutím neb opatřením správního úřadu na venek působivým, nýbrž stává se jím teprve potvrzením přehledného plánu se strany min. prací. Že by však usnesení státní regulační komise z roku 1927, jehož se stížnost dovolává, bylo potvrzeno min. prací, stížnost neuvádí a není pro to také žádného podkladu ve spisech. I kdyby tedy bylo správné, že státní regulační komise schválila roku 1927 návrh st-lův na regulaci příslušného území, což ostatně z připíšu této komise ze 3. listopadu 1927, o který se st-l opírá, přímo neplyne, mohla býti tato úprava kdykoliv státní regulační komisí odvolána a jiná, nová úprava touto komisí vypracována, aniž může st-l důvodně tvrditi, že tím bylo zasaženo do jeho subj. práv. — — —
K vývodům stížnosti, jež provádějí srovnání Hyde-parku v Londýně s projektovaným veřejným sadem na území, jehož se regulace týká, nebylo možno po věcné stránce přihlédnouti, ježto obsahují jedině hodnotící úsudky o potřebě zřízení veřejného sadu, jež však nss — jak již bylo výše řečeno — není povolán po jejich věcné správnosti přezkoumávati.
Konečně nutno za nepřípustnou kvalifikovati námitku, jež brojí proti úvahám úřadu o způsobu zastavění, který v regulovaném území byl jako nejvhodnější zvolen. St-l může se totiž proti nař. rozhodnutí brániti pouze potud, pokud by potvrzeným přehledným plánem byl dotčen ve svých právech jako majitel určitých pozemků. Avšak tím, že byl zvolen způsob zastavění otevřeným nebo polootevřeným blokem domů, nemohlo nař. rozhodnutí práva st-lova porušiti, ježto na pozemcích jeho má bytí zřízen veřejný sad, takže se rozhodnutí, pokud obsahuje určitý způsob zastavění na jiných pozemcích, st-le vůbec nedotýká.
Ježto takto veškeré námitky stížnosti č. 1. shledány byly neodůvodněnými, slušelo tuto stížnost pro bezdůvodnost zamítnouti.
II. Pokud by bylo lze ve stížnosti č. 2. kromě námitek, jež byly již vyřízeny společně s obsahově shodnými námitkami stížností č. 1. a 4., spatřovati samostatnou výtku ve vývodech, jež dovozují neúčelnost nařízené regulace s hlediska trvání tovární budovy st-lovy, sluší odkázati na to, co bylo výše řečeno o hodnotných úsudcích žal. úřadu stran účelnosti navržené regulace. Za těchto okolností jeví se i stížnost Emila Th. bezdůvodnou a bylo nutno ji proto jako takovou zamítnouti.
III. Stížnost Marie St. a spol. (č. 3.) béře nař. rozhodnutí v odpor sice pro nezákonnost a vadnost řízení, rozvádí však jedině výtky vadnosti řízení.
IV. St-lé Dr. Karel U. a spol. (stížnost č. 4.) uplatňují kromě námitek, jež byly již vyřízeny společně s obsahově shodnými námitkami stížností č. 1. a 2., vadnost řízení, a to z toho důvodu, že státní regulační komise nezachovala předpis § 9 zák. č. 88/1920 Sb., který ukládá státní regulační komisi, aby dříve, nežli se přikročí k vypracování přehledného plánu, byly příslušné obce vyzvány k předložení přání a připomínek svých i obyvatelstva. V tomto směru stačí však podle § 44 jedn. řádu odkázati na právní názor nss-u, zaujatý v nál. Boh. A 7981/29 a 8714/30, podle něhož nelze v zanedbání řízení podle § 9 zák. č. 88/1920 shledati podstatnou vadu, řízení, neboť tím, že řízení podle § 9 cit. zák., jež má ráz pouhé informační ankety, nebylo konáno, nemohou býti majitelé pozemků, přehledným plánem dotčení, zkráceni ve svých právech. Je tedy tato námitka stížnosti bezdůvodná.
Další námitkou proti projektovanému zřízení stanoviště aut v zahradě č. kat. .. obracejí se st-lé ve skutečnosti proti hodnotným úsudkům žal. úřadu. — — —
Stížnost Dra U. a spol. vytýká nař. rozhodnutí dále také nezákonnost, jíž se žal. úřad podle názoru st-lů dopustil tím, že nepřihlédl při návrhu regulace k tomu, že st-lé nabyli pravoplatnou a postavením jed- noho domu již ve skutek uvedenou parcelací svého pozemku práva na zastavění parcel, jež plánem se prohlašují za nezastavitelné. Tuto námitku vznesli st-lé již ve správním řízení, upozorňujíce ve svých námitkách podle § 10 zák. č. 88/1920 Sb., že na příslušném pozemku mají podle regulačního plánu, který vešel již ve skutek, povoleno devět stavebních parcel. Jestliže žal. úřad, zamítnuv námitky st-lů, k této konkrétní námitce nezaujal stanoviska, což stížnost výslovně nevytýká, sluší míti za to, že ji zamítl, vycházeje patrně z právního názoru, že povolená a ve skutek uvedená parcelace není překážkou pro odchylné řešení v přehledném plánu. Nss nemohl shledati, že by tento názor žal. úřadu neshodoval se se zákonem, neboť kryje se se stanoviskem, jež bylo nss-em již .několikráte zaujato (srov. Boh. A 6563/27, 9663/32), podle něhož starší po právu existující úpravy a právní situace z nich vzniklé nestojí nijak v cestě přehlednému plánu. Otázka pak, zdali a do jaké míry budou moci st-lé i za platnosti přehledného plánu využiti dřívějších svých právních situací, konkrétně řečeno získaného parcelačního povolení, nebyla v nař. rozhodnutí autoritativně řešena, takže nss nemůže také zkoumati důvodnost námitky, že odchylnou disposicí přehledného plánu je porušováno nabyté právo st-lů ze schválené — a ve skutek uvedené — parcelace.
Pokud konečně st-lé namítají, že při posledním plánu regulačním spokojili se s vypuštěním dnes stávající ulice Vojanovy za předpokladu, že dojde k nově navrhované příční ulici od Primátorské třídy k nábřeží Vltavy, kterážto ulice se však nyní přehledným plánem vypouští, pak sluší rovněž upozorniti, že vzhledem k § 15 zák. č. 88/1920 Sb. musí přehlednému plánu ustoupiti i veškeré obsahově divergentní časově starší plány polohy. Zda a do jaké míry pak budou moci st-lé svých stavebních oprávnění nabytých za platnosti dřívějších plánů polohy využíti i za platnosti nového přehledného plánu, nebylo žal. úřadem — jak již bylo řečeno — v nař. rozhodnutí řešeno, a ani řešeno býti nemohlo, ježto tato otázka nespadá ani do kompetence státní regulační komise, ani min. prací v rámci jejich působnosti při sdělávání a potvrzování přehledného plánu.
Jeví se tedy i právě projednávaná námitka stížnosti Dra U. a spol. bezdůvodnou.
Bezdůvodná je konečně stížnost i pokud brojí specielně proti projektovanému způsobu zastavění parcely č. .. Žal. úřad vyslovil, že rozšíření této skupiny více na západ, jak v námitkách bylo žádáno, nelze doporučiti, poněvadž by se příliš přiblížila k zastavění čtyřpatrovému a v rozšířené části by postrádala dostatečného přístupu světla a vzduchu. Zrušení proluky mezi čtyřpatrovým zastavěním při severozápadním nároží tohoto bloku znemožnilo by náležité proudění vzduchu k třípatrovým skupinám uvnitř.
Stížnost naproti tomu namítá, že tímto způsobem zastavění poslouženo bude sousedům, nikoliv však st-lům a veřejnosti, jež má naopak zájem na tom, aby levné půdy stavební bylo hospodárně využito. Stížnost však přehlíží, že veřejný zdravotní zájem může spočívati i v tom, aby sousední skupiny budov měly dostatek čerstvého vzduchu. Zda tento zájem je intensivnější než zájem veřejnosti na získání stavební půdy, a byla-li mu právem žal. úřadem poskytnuta přednost, nemůže nss přezkoumávati po stránce věcné.

Citace:

Č. 11989. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 93-99.