Č. 8257.

Cesty (Slovensko): Jak jest postupovati při určování klíče, podle něhož mají zúčastněné obce přispívati k nákladu spojenému s opravou mostu, tvořícího část vicinální cesty.
(Nález ze dne 25. listopadu 1929 č. 20249.)
Prejudikatura: Boh. A 1128/22.
Věc: Obec L. proti exposituře župního úřadu župy XIX. v Rožnavě o příspěvek na vicinální cestu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Dle zápisnice vyhotovené dne 20. března 1926 u notářského úřadu v H. u příležitosti stanovení skupiny interesentů vicinální cesty L.—H. a určení výšky příspěvků k udržování této cesty, konstatoval předsedající okresní náčelník, že vicinální výbor této cesty byl naposledy stanoven rozhodnutím župního úřadu v Rimavské Sobotě z 2. září 1915 a že příspěvky byly dle tohoto rozhodnutí rozvrženy tak, že na obec H. připadalo 67%, na obec L. 17%, na obec Č. 8% a na obec T. 8%, že však cit. rozhodnutí následkem odvolání jednotlivých obcí nenabylo právní moci. Poněvadž však špatný stav mostu vyžaduje urychleného vybavení celé záležitosti, bylo třeba přikročiti k novému stanovení skupiny zainteresovaných, která by odpovídala dnešnímu skutečnému stavu. — S návrhem, aby z příspěvků nesla obec H. 42%, obec L. 30%, obec Č. 8%, obec M. 10% a celulosová továrna v H. 10%, projevili souhlas všichni přítomní interesenti až na zástupce obce L., kteří navrhovali, aby dosavadní klíč 25% byl dodržen.
Rozhodnutím okr. úřadu v Tornale ze 17. dubna 1926 bylo stanoveno podle § 36 zák. čl. 1:1890, resp. vl. nař. čís. 385/22 a na základě obsahu zápisnice z 10. března 1926, které obce se zařaďují do skupiny interesantů při udržování vicinální cesty L.—H. a dle jakého klíče mají přispívati na udržování této cesty, a to podle klíče uvedeného shora, při čemž podotknuto, že klíč přispívání platí pro rok 1926, 1927 a 1928. Z rozhodnutí tohoto odvolala se obec L., žádajíc za ustálení příspěvků na 17%, ježto v celém řízení není podkladu pro to, aby její příspěvek byl stanoven na 30%, nehledíc ani k tomu, že obec ta do skupiny interesentů vůbec neměla býti zařazena. Ať prý se věc posuzuje s hlediska platební schopnosti či počtu obyvatelstva, či výměry chotaru, či výnosu důchodkové daně, vždy přijde se k výsledku, že obec L. má přispívati nanejvýše 1/3 toho, co obec H. Veškerá frekvence obce H. k T. děje se vicinální cestou H.—L., kdežto pro obec L. má prý cesta ta význam jen potud, že se po ní chodí malým kouskem chotáru k některým rolím.
Expositura župního úřadu v Rožnavě rozhodnutím z 25. října 1927 nevyhověla odvolání obce L. a potvrdila rozhodnutí okr. úřadu jednak z důvodů v něm uvedených, jednak z těchto dalších důvodů: 1. Rozhodnutím podžupana býv. župy Gemer-malohontské z r. 1915 byl pro předmětnou cestu stanoven přispívací klíč, dle kterého měla obec L. nésti 17% udržovacího nákladu a tehdejší obec T. nesla 8% nákladu. Dnes tyto dvě obce L. a T. jsou spojeny v jednu obec pod názvem L., a okr. úřad právě pro tuto spojenou obec stanoví příspěvek ve výšce 30%. 2. V období, pro které byl napadeným rozhodnutím stanoven přispívací klíč, má býti přestaven most přes řeku Š., nalézající se na předmětné vicinální cestě. Na tento most jest odkázána hlavně obec L., jejíž obyvatelé mají pozemky za řekou Š., takže plodiny s luk a rolí, ležících za řekou, mohou jen po tomto mostě dopraviti domů, neboť jinak by musili vykonati cestu o 7 km delší. S druhé strany však obec H. při dopravě plodin mostu nepotřebuje a při cestování obyvatelů obce H. směrem na T., co se stává většinou jen v době trhu v T. a v Š., může býti použito státních a župních cest, po kterých jest spojení jen o 3 1/2 km delší. 3. Poznamenává se dále, že dle napadnutého rozhodnutí má továrna na celulosu v H. nésti 10% nákladu, která částka by jinak připadla též na H., takže tato obec nese vlastně 52% celého nákladu.
Toto rozhodnutí napadá stížnost namítajíc, že ke skutkovému stavu, z něhož vycházelo rozhodnutí župního úřadu, nelze přihlížeti, ježto rozhodnutí to nenabylo právní moci. Spojení obce L. s T. není důvodem pro ustálení 30% ní zainteresovanosti. Není pravda a nikde není zjištěno, že by obyvatelé obce L. vůbec potřebovali mostu, jenž se má přestavěti, neboť chotár obce nejde za řeku Š., za řekou obyvatelé z L. vůbec neměli do nedávna pozemků, až nyní si tam koupil toliko jediný občan louku ve výměře asi 1 kat. jitra. Není tedy stanovisko obce L., že nemá na mostě interesu, ničím vyvráceno.
Rozhoduje o této stížnosti, uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje ohledně st-lky jednak výrok, že pojímá ji jako zvláštního interesenta po rozumu § 36 zák. čl. 1:1890 do okruhu interesentů, povinných přispívati k nákladům spojeným se stavbou, udržováním a správou vicinální cesty, jednak výrok o výši percentuelního příspěvku, jejž jest st-lka povinna platiti jako zvláštní interesent — tudíž výroky podle odst. 3 § 36 cit. zák. V odstavci 3 § 8 I. hlavy nař. býv. uher. min. obch. čís. 45380 ex 1892 (R. T. ex 1892 č. 144), jež bylo vydáno k provedení zák. čl. 1:1890 se stanoví, že v rozhodnutí — t. j. jak patrno ze spojitosti § 8 cit. nař. s předpisy §§ 1, 2, 5 a 6 I. hlavy téhož nař., v rozhodnutí, jímž se podle odstavce 3. § 36 zák. čl. 1:1890 stanoví jednak okruh interesentů povinných přispívati k nákladům na vicinální cestu, jednak výše percentuelního příspěvku těchto interesentů — jest podrobně uvésti všechna data a okolnosti, na jejichž základě bylo rozhodnutí to vydáno. Podle odst. 3. § 8 1. hlavy cit. nař. jest tedy úřad povinen uvésti v rozhodnutí tohoto druhu podrobně skutkový základ, z něhož vycházel. Tomuto požadavku nař. rozhodnutí však nevyhovuje. Žal. úřad zamítl odvolání obce jednak z důvodů I. instance, jednak z dalších svých vlastních důvodů. Dlužno tedy se zabývati důvody obou instancí.
Pokud jde o rozhodnutí okr. úřadu, neuvádí se v něm, z jakých skutkových podkladů úřad vychází, nýbrž poukazuje se toliko na zápisnici z 20. března 1926. Než ani ze zápisnice té nelze vyčísti těchto skutkových předpokladů. Potom ovšem nedá se z rozhodnutí toho seznati, na základě kterých určitých konkrétních okolností dospěl žal. úřad k závěru, že u st-lky jest splněn předpoklad stanovený v § 36 zák. čl. 1:1890 pro prohlášení za zvláštního interesenta, totiž, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 1128/22, stupňované užívání vicinální cesty, a na základě kterých určitých konkrétních okolností došel žal. úřad k závěru, že právě příspěvek uložený st-lce ve výši 30% jest onou kvotou, která odpovídá míře stupňovaného užívání cesty se strany st-lky.
Žal. úřad arciť, reaguje na vývody obsažené v odvolání, uvádí též vlastní své důvody, jak svrchu uvedeno. Než klíče stanoveného rozhodnutím župana z r. 1915 nemůže se žal. úřad dovolávati, poněvadž rozhodnutí to vůbec nenabylo právní moci, nehledíc ani k tomu, že sloučení obcí L., jíž byl vyměřen tímto rozhodnutím příspěvek 17%, s obcí T., jíž byl vyměřen příspěvek 8%, nedávalo by podkladu pro vyměření příspěvku 30%, ježto příspěvky ty dohromady činí 25%.
Žal. úřad dále ve svém odůvodnění uvádí, že na most, jenž se má přestavěti, je odkázána hlavně obec L. při dopravě plodin s polí, kdežto obec H. nikoli. Než obec L. právě tyto skutkové okolnosti popírá a popírala již v řízení odvolacím a žal. úřad v napadeném rozhodnutí ani slovem se nezmiňuje, na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že na řečený most, o jehož přestavbu jde, je odkázána hlavně stěžující si obec při dopravě plodin s polí, kdežto obec H. nikoli, a že tento zájem obce L. odůvodňuje této obci uložený příspěvek na udržování vicinální cesty H.-L. kvotou 30%.
Z úvah těchto vyplývá, že napadené rozhodnutí není odůvodněno způsobem vyhovujícím kategorickému ustanovení odst. 3 § 8 I. hlavy nař. býv. uh. min. obch. č. 45380 ex 1892 (R. T. ex 1892 č. 144), vydaného k provedení zák. čl. 1:1890, podle něhož v rozhodnutí o rozvrhu příspěvků k nákladům na vicinální cesty jest uvésti podrobně všechna data a okolnosti, na jichž základě bylo rozhodnutí vydáno.

Citace:

č. 8257. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 436-438.