NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7294.

Obecní úředníci. — Řízení správní. — Řízení před nss-em (Slovensko): Za platnosti župního zákona č. 126/20 rozhoduje ve sporu o to, že zaměstnanec velké obce byl pensionován pouze dočasně a nikoliv — jak žádal — definitivně, župní úřad a ve stolici vyšší a poslední ministerstvo vnitra; ve sporu o výši pens. požitků však rozhoduje s konečnou platností župní úřad. (Nález ze dne 23. května 1928 č. 9798).
Prejudikatura: Boh. A. 5734/26.
Věc: Město Nitra a František Č. v Nitře proti župnímu úřadu v Nitře stran pensionování Františka Č.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 11. května 1924 žádal František Č., městský diurnista v Nitře, na základě lékařského vysvědčení o propuštění z městské služby a přiznání definitivní pense.
Usnesením obecního zastupitelstva v Nitře z 27. května 1924 byla žádost za definitivní pensionování zamítnuta a žadatel pensionován od 1. června 1924 pouze dočasně, poněvadž žadatel nemá ani 35 služ. let, ani nedosáhl 60. roku věku svého. Dočasné pensionování se provádí dle §§ 43 a 44 měst. pens. statutu a na základě návrhu městského lékaře, který zjistil, že žadatel v dohledné době není schopen ke konání služby.
Ke stížnosti Františka Č., zrušil okresní výbor v Nitře rozhodnutím ze 4. února 1925 napadnuté usnesení a uložil měst. zastupitelstvu, aby rekurentu znovu upravilo pens. požitky dle zákonů, platných pro státní zaměstnance.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání Františka Č. částečně vyhověno, rozhodnutí okr. výboru v Nitře zrušeno a usnesení města Nitry stran dočasného pensionování Františka Č. od 1. června 1924, jakož i stran započtení doby ztrávené v jiné službě schváleno, v ostatní části však zrušeno. Odvolání, jímž se rekurent domáhal definitivního pensionování, bylo zamítnuto.
O stížnostech do tohoto rozhodnutí jak městem Nitrou tak i Františkem Č. podaných uvážil nss takto:
V době, kdy usnesení měst. zastupitelstva v Nitře z 27. května 1924 se stalo, bylo město to velkou obcí (arg. § 4 a § 10 vl. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb.) a slušelo tudíž přihlédnouti k předpisům, které jednají o příslušnosti rozhodovati o opravných prostředcích proti usnesením malých a velkých obcí na Slov. Předpisem takovým, platným v době před zavedením župního zřízení zákonem č. 126/1920, jest zejména § 25 odst. 1 zák. čl. XXII:1886, podle něhož proti usnesením obce, učiněným v jejich vlastních záležitostech veřejných a majetkových, a vůbec proti všem usnesením, ohledně kterých zákon označuje municipální výbor jako druhou stolici, lze podati odvolání k mun. výboru a odtud k min. vnitra. K tomuto kompetenčnímu předpisu přistoupilo pak v § 27 zák. čl. XXVI:1896 další ustanovení, podle něhož z usnesení mun. výboru v určitých, tam označených sporných záležitostech a sice tehdy, když se jimi rozhoduje o tom, zda zaměstnanci obecní, pokud se týče příslušníci jejich rodin mají nárok na zaopatření a v jaké výši jim zaopatření přísluší, jest přípustná stížnost k ss.
Z ustanovení těch a z předpisů zák. č. 126/1920 vyvodil nss v nál. Boh. A. 5734/1926, že ani služnovské úřady před zavedením župního zřízení na Slov. dnem 1. ledna 1923, ani okr. úřady, resp. okr. výbory za župního zřízení nebyly a nejsou vůbec odvolací instancí v pens. záležitostech obecních úředníků a zřízenců malých a velkých obcí na Slov. Na názoru tom setrvává nss také dnes. Z toho plyne pro dnešní případ závěr, že rozhodnutí, které v adm. řízení vydal okresní výbor v Nitře, bylo výrokem úřadu nekompetentního, neboť okr. výbor nebyl vůbec příslušný, aby o odvolání dotčeného obecního zaměstnance z usnesení měst. zastupitelstva v Nitře rozhodoval.
Pokud jde o otázku, zda vyčerpán byl pořad instanční, uvážil nss toto: Nař. rozhodnutí řeší dvě otázky a sice jednak, zda František Č. byl právem pensionován pouze dočasně a nikoliv definitivně, jak žádal, jednak jaké pens. požitky mu náležejí; tyto dvě otázky byly také předmětem sporu na župní úřad vzneseného.
Jak již shora uvedeno, jsou jen taková rozhodnutí mun. výboru, resp. nyní župního úřadu ve smyslu § 27 zák. čl. XXVI:1896 konečná, takže proti nim jest přípustná toliko stížnost k nss, jimiž se rozhoduje o tom, zda obecní zaměstnanci mají nárok na zaopatření a v jaké výši jim toto zaopatření přísluší, kdežto proti rozhodnutím o tom, zda obecní zaměstnanec byl právem pensionován pouze dočasně, možno se odvolati k min. vnitra. Z toho je patrno, že rozhodnutí župního úřadu stran výše pens. požitků bylo sice konečné, že však stran otázky, zda František Č. byl právem pensionován dočasně, byl přípustný další opravný prostředek k min. vnitra. — Označil-li tedy žal. úřad nař. rozhodnutí jako konečné, jest rozhodnutí to v odporu se zákonem.
Poněvadž pak otázka stran výše pens. požitků předpokládá nutně předchozí vyšetření otázky — v daném případě sporné —, zda jsou zde vůbec dány podmínky pro pensionování Františka Č., tato otázka však, jak svrchu uvedeno, přípustným pořadem instančním dosud vyřešena není, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss v celém jeho rozsahu.

Citace:

č. 7294. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 705-707.